Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXXVI-

Po tom incidentu v cukrárně mezi zaměstnanci panovala zvláštní atmosféra. Jin se i přes vlastní zlomené srdíčko snažil usmívat na zákazníky jako obvykle, ale většinu času byl zavřený v kuchyni. Yoongi a Namjoon spolu moc nemluvili - měli dost práce.

Namjoon vydechl napětí z plic, až když společně s Yoongim odcházeli domů. Mlčeli, ale už to nebylo nepříjemné. Rozmluvili se teprve na koleji. Jungkook tam opět nebyl. Psal, že je u Jimina a že tam bude až do zítra. Namjoonovi přišlo, že u něj tráví pomalu víc času než u sebe, což mu vzhledem k jeho introvertské povaze moc nesedělo. Měl pádný důvod si myslet, že se Jungkook do Jimina zamiloval. Všechno tomu nasvědčovalo. Jungkook se totiž vždycky snažil přizpůsobit těm, co měl rád. Brzké vstávání mezi to patřilo také - jen tak kvůli někomu by nevstal.

Z myšlenek ho vyvedl až Yoongiho hlas. Proťal podivné ticho, které vládlo v pokoji.

„Joone, to co se stalo včera-" začal opatrně, „to, jak jsem se choval, omlouvám se."

„Byli jsme opilí, Yoongi, neřeš to," mávl Joon rukou. Byl v rozpacích a vlastně mu to přišlo dost trapné. Za normálních okolností by s někým prakticky cizím do vany (a ještě k tomu nahý!) nevlezl ani v nejdivočejších snech.

„Ale tady nejde jen o tu vanu. Jde i o to, jak jsem se choval a co jsem říkal. Nerad mluvím o svém životě. Moje máma je hodně citlivé téma, ale nechci, aby sis myslel, že jsi mě nějak využil, když ses zeptal v opilosti." Yoongi se svalil na Namjoonovu postel. Až po krk se zakryl tenkou dekou a překulil se tak, aby koukal do zdi.

„Dobře," odpověděl Namjoon jednoduše a lehl si prozměnu na Jungkookovu postel. Věděl, že Jungkookovi nebude vadit, když v ní bude spát, zatímco o Yoongim neměl ani potuchy. „Ale jsem rád, že jsem se alespoň něco o tobě dozvěděl... i když takhle."

„Jsi hodný člověk." Yoongi unaveně zavřel oči. Bolela ho hlava a měl žízeň, jenže byl líný se zvednout.

„Věřím, že ty taky, Yoongi," usmál se Namjoon. Zavrtěl se na posteli, aby se lépe uvelebil, ale uslyšel zašustění a křupnutí, tak toho nechal. Omylem zalehl jednu neuklizenou instantní polévku... Jungkook s ní asi musel spát taky. Dobytek, napadlo Namjoona.

„A jinak - jak se ti zatím líbí v cukrárně?" zeptal se Joon.

„Je to super. Je tam příjemná atmosféra a Seokjin je úžasný člověk. Mrzí mě, co se mu dneska stalo," spustil Yoongi s drobným úsměvem. „Připomíná mi to moji bývalou práci."

„Nojo, chudák Jin," povzdechl si Namjoon, „doufám, že se z toho oklepe. Ale přál bych mu už konečně pořádný vztah... a lásku a všechno dobré na světě."

„Přál bys mu hlavně sebe, co?" rýpnul si do něj černovlásek.

„Tak jsem to nemyslel," odfrkl si Namjoon. „Možná teď mám šanci, ale už jsem se smířil s tím, že s ním nikdy nebudu víc než kamarád, Yoongi."

„To je celkem škoda, ne? Podle mě u něj šanci máš, jen se musíš snažit," Yoongi si prohrábl vlasy rukou. „Asi si obarvím hlavu na bílo. Potřebuju se odpoutat od minulosti. Kontrast je dobrý začátek," odvedl téma jinam.

Namjoon do tmy zavrtěl hlavou. Pokusil se Jina vypudit pryč, ale i se zavřenýma očima před sebou viděl toho muže, který ho za každou cenu líbá na podlaze cukrárny. Proto byl i trochu vděčný za Yoongiho poznámku. Chytil se jí - doopravdy to nebyl špatný nápad.

„Jen do toho. Bílá na tobě bude super," podpořil ho v myšlence. Yoongi byl bledý i sám o sobě, bílé vlasy z něj udělají buď děsivého ducha a nebo půvabnou vílu. Namjoon začal být zvědavý, jak to bude vypadat.

„Hm, tak jo," hmknul Yoongi, pak se sám pro sebe usmál a otočil se čelem zpátky směrem k Namjoonovi. „Víš, co je vtipné?" nadhodil.

„Hm, to nevím. Jungkookova polívka?" plácl první nesmysl, co ho napadl.

„Ale ne, to jsem nemyslel," starší se zakryl tak, že mu čouhaly jen oči, „vtipné je, že to včera byl můj nejintimnější zážitek v celém životě."

„Vážně?" pozastavil se nad tím Namjoon a zvedl hlavu tak, aby na staršího viděl. Vždyť to nebylo ani tak intimní. Jen hloupé a opilecké.

„Jo," zamumlal potichu. Necítil se přímo trapně, spíš to bylo zvláštní, mluvit s někým takhle otevřeně. „Nikdy jsem nic podobného nezažil, takže být nahý ve vaně ve společnosti jiného muže považuji za opravdu velký zážitek," zasmál se.

„Mohl bych ti někoho dohodit..." slitoval se Joon. Neuměl si představit, že by mu bylo dvacet sedm let a jeho nejintimnější chvilka by byla s kamarádem ve vaně při pivu. „Kluka, holku, nonbinary, koho chceš. Znám dost lidí, když na to dojde."

„Já vlastně ani nechci. Zřejmě jsem samotářský typ člověka," Yoongi se zadíval na zeď za Namjoonem. Vážil si všeho, co pro něj dělal - už teď toho bylo příliš. Riskoval pro něj vyhození ze školy! Zničil by si celou budoucnost, ale on stejně myslel jen na to, jak Yoongimu pomoct. Yoongi nikdy nepozal někoho, kdo by mu byl byť jen trochu podobný.

Yoongi se už několikrát v minulosti pokusil navázat s někým bližší vztah, ale vždycky mu do toho něco vlezlo. Osobní problémy, problémy s matkou... A tak se stalo, že byl nakonec vždycky sám.

Chvíli bylo ticho. Namjoon nic neodpověděl, protože nechtěl znít hrubě, kdyby mu řekl, že neví, o co přichází. Navíc byl po náročném dni unavený a pomalu usínal s vědomím, že se nepřevlékl ani do spacího oblečení, ani se neumyl a ani si nevyčistil zuby. Nakonec se ale překonal a šel se převléct.

Když se vrátil, Yoongi ještě nespal, ale očividně k tomu neměl daleko. A tak Namjoon zhasl a lehl si zpátky do Jungkookovy postele, zapomenutou instantní polévku odkopl na zem. Zakryl se až po bradu.

„Zítra si zajdu nakoupit, abych ti už konečně přestal brát oblečení, ze kterého vypadávám, jak je obrovské," řekl Yoongi do tmy.

„Nevadí mi to, ale když na tom trváš..." přikývl Joon. Byla pravda, že jeho oblečení na Yoongim trochu viselo a kalhoty si pořádně musel stahovat páskem a ohrnovat jim nohavice.

„Řekl bych, že v tom vypadám jako bezdomovec, ale z vlastních zkušeností vím, že zas tak horké to není," uchechtl se hořce starší.

Namjoon se odmlčel, měniv téma. „Chceš zkusit něco dalšího intimního?"

„Co přesně máš na mysli?" Yoongi se zapřel lokty o matraci, skrz tmu se podíval Namjoonovým směrem.

„No... mám hroznou chuť tě obejmout," přiznal Namjoon rozvážně.

„Ale hovno, pořád jsi nadržený z toho, jak tě Seokjin málem přetáhl na podlaze v kuchyni," zamudroval Yoongi.

„Ale- ale tak to není!" obhajoval se Joon ihned. Byl rád, že v té tmě nešlo vidět, jak zčervenal. Co by se asi stalo, kdyby Jinovy nezbedné ruce nezarazil?

„Jen si z tebe utahuju, Namjoone," usmál se Yoongi, i když to mladší chlapec nemohl vidět. „Pojď za mnou, posunu se."

Namjoon se krátce a úlevně zasmál. Na nic nečekal, zvedl se z postele a vlezl pod peřinu k Yoongimu. Okamžitě si ho přitáhl k hrudi jako plyšáka.

Yoongi se malinko pousmál. Během chvíle usnul a ani nevěděl jak.

xxxxx
Namjoon s Yoongim a jejich oáza klidu, zatímco všude jinde se bortí světy. Typické. xd

Jinak kdybyste se obávali, proč dneska vyšla kapitola tak pozdě, tak já jsem celý den s babičkou a K přijela totálně vyřízená z tábora a musela si schrupnout xd

Hezký večer! A taky hezkou kteroukoliv denní dobu, kdy tohle čtěte!💜✨