Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXIV-

Hoseok se vzbudil až několik minut po osmé. Zabalený v peřině se vyhrabal z postele a pomalu se odšoural do kuchyně, kde na něj čekala jeho oblíbená snídaně. Rozhlédl se kolem sebe, ale Jimina nikde neviděl. Čaj byl už od pohledu studený nebo vlažný, ale nevadilo mu to. Aspoň si nespálí pusu.

Posadil se ke stolu, přisunul si tácek blíž k sobě, ale jídla se ani nedotkl. Nechtěl jíst bez Jimina. Kam vlastně šel? Je vůbec ještě doma? Vzal si do ruky vědecký časopis, který se na stole válel, a začal číst. Prsty poklepával o dřevěnou desku stolu.

„JIMINE?" zavolal do prostoru, když se jeho kamarád dlouho nevracel. Dokonce stihl přečíst celý článek o umělé inteligenci. Dneska měl docela dobrou náladu, a to díky Taehyungovi. Dokonce mu napsal hezkou zprávu na dobré ráno, což neudělal už pěkně dlouho, a Hobiho to zahřálo u srdíčka.

Jimin, už oblečený a upravený, seděl v koupelně na zemi a stále volal s Jungkookem. Usmíval se u toho jako blázen. Cítil se mnohem líp než ráno. Nebylo tedy divu, že se náhlého křiku Hoseoka šíleně lekl. Začal sprostě klít, hovor s Jungkookem až neslušně rychle ukončil a vyřítil se s červenými tvářemi z koupelny.

„Jé, tady jsi!" zaradoval se Hobi a celý se rozzářil. „Už jsem si říkal, kam jsi mohl jít," odložil časopis stranou a šel Jimina zvesela obejmout. Vůbec si nevšiml, že se Jimin červená a tváří se děsně vyjukaně.

„Jo, heh, byl jsem hned za rohem," řekl Jimin na vysvětlenou a poplácal Hoseokieho po zádech. Stále byl trochu rozhozený (v tom nejlepším slova smyslu) z telefonátu s Jungkookem, takže nebyl úplně schopný vymyslet věrohodnou výmluvu. Byl rád, že je jeho nejlepší kamarád šťastný, i když na něj měl spoustu otázek.

„Proč jsi tedy nepřišel za mnou, když jsi byl za rohem?" Hoseok nespokojeně našpulil rty, pak se ale usmál jako sluníčko. „Tae se mi v noci ozval, je v pořádku! A ráno mi napsal dobré ráno!" nadšeně povyskočil na místě.

„Neslyšel jsem tě, byl jsi jako myška," zasmál se Jimin a rozcuchal mu vlasy. „Takže Taehyung se vzchopil, říkáš? To je dobře, měl jsem obavy."

„Ano, v noci mi dokonce zpíval, ale asi jsem u toho usnul," povzdechl si starší. Miloval Taehyungův hlas. Mohl by ho poslouchat celé hodiny, ale moc často mu zpívat nechtěl. Proto si teď ráno vyčítal, že u toho usnul.

„No to se překonává," usmál se Jimin a posunul talíř s tousty blíž k Hobimu. „Na, vstal jsem brzy, tak jsem nám udělal snídani. Dobrou chuť, Hoseokie."

„Ty jsi ještě nejedl?" zamračil se na něj Hoseok. Myslel si, že je Jimin dávno po jídle! Okamžitě vzal jeden toust do ruky, natřel ho džemem a strčil ho Jiminovi před rty. „Řekni Á, Jiminie, jdeme papat!"

„Čekal, jsem, až se vyspí-" Jimin ani neměl šanci doříct větu a už mu Hobi strkal jídlo před pusu. Na nic nečekal a vzal toust mezi zuby, ukousl si a chytil ho do ruky. Hnědovlásek mu přišel hrozně roztomilý - vždycky, když byl opravdu šťastný, usmíval se specifickým úsměvem, kdy se jeho rty formovaly do tvaru srdíčka.

„Vidíš, jak to jde," sám si z toustu ukousnul. „Je to vynikající, děkuju, Jiminie," odložil toust na talířek a vzal si do dlaní hrnek s čajem. Na malou lžičku nabral med a pití si osladil. Citrónu přidal jen pár kapek, aby nebyl moc kyselý, a napil se.

Jimin se jen spokojeně usmál, znovu si kousl do toustu a odvětil: „Není zač, Hoseokie."

Sotva se najedli, už se museli chystat na trénink. Sice oba vstali včas, Jimin dokonce víc než včas, ale i tak museli pořádně hejbnout kostrou, aby stihli být v práci kdy měli. Dnes je čekalo poslední samostatné nacvičování, příští týden totiž měla přijet Halsey a před ní se nikdo nechtěl ztrapnit tím, že nebude umět choreografie.