Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XVI-

Jungkook zaklepal na dveře ložnice a krátce na to vstoupil. Hoseok seděl v tureckém sedu na Jiminově posteli - Jungkook dostal flashback na noc - a byl zabalený v dece jako kebab. Jejich pohledy se střetly, ale jen na zlomek vteřiny, než Hobi pohled sklopil ke svým rukám, ve kterých si hrál s okrajem peřiny.

„Ahoj, přinesl jsem ti čaj," řekl Kook milým tónem a jemně se usmál. Měl pocit, jako by mluvil na vystrašené dítě. V rukou držel tak akorát teplý hrnek s čajem, který Jungkookovi upřímně dost voněl.

Hoseok sebou polekaně škubl. Nečekal, že na něj Jungkook promluví. Vyděšeně vyvalil oči a přetočil se tak, aby seděl zády k němu. Dech se mu zase o něco zrychlil, ale jakmile zavřel oči a začal s dechovým cvičením, trochu se to spravilo.

„Mám ti ho podat, nebo někam položit?" zeptal se Jungkook a pomalu se přibližoval k posteli.

Hobi místo odpovědi jen napnul tělo a nepatrně kývl hlavou k nočnímu stolku.

„Okej," pochopil Kook a hrnek odložil na Hobim určené místo. Tahle situace mu připomínala časy, kdy randil s holkama a takhle se chovaly, když měly své dny. Měl v tom tedy již praxi.

„Neříkej Taehyungovi, že jsme se potkali." Hoseok se nakonec odvážil - téměř neslyšně - promluvit. Hlas se mu chvěl, jak byl z celé situace nesvý a vystrašený.

„Neřeknu, když si to přeješ," přikývl Jungkook. Na tomhle se dokázali určitě shodnout. Tae ho i tak sežere za to, že se paktuje s Jiminem, jeho úhlavním nepřítelem. „Jinak Jimin se ptá, jestli u sebe máš peněženku."

Hobi se nepohodlně zavrtěl. Měl si ji vzít, ale byla to ta poslední věc, na kterou myslel. „Nemám nic. Fakt nic," povzdechl si, když si uvědomil, že mobil nechal ležet na nočním stolku v jeho ložnici. Nehodlal se tam teď pár dní ukázat.

„Nevadí," Jungkook se pousmál, pomalu se k Hoseokovi přiblížil a položil mu ruku na rameno. Dotýkal se ho s takovou něhou, s jakou jen dovedl. Měl strach, že mu i tím letmým dotekem ublíží. Vypadal jak zraněné odhozené štěně. Tak moc chtěl vědět, co se tady stalo!

Odpovědí na jeho letmý dotyk mu byl prudký nádech z Hobiho strany. Doprdele, problesklo Hoseokovi hlavou, ovšem netušil, k čemu se tato myšlenka vázala a jestli je to dobře, nebo špatně.

„Napij se toho čaje, prý pomáhá, říkal Jimin," Jungkook odvážně nechal ruku na stejném místě. Měl nutkání Taehyungovi zavolat a zjistit, co se k čertu stalo, ale nemohl. Ne, když to té hromádce neštěstí slíbil.

Hobi se pomaloučku otočil. Do roztřesených rukou vzal horký hrnek, ale hned ho zase položil zpátky na stolek. Tiše si povzdechl, jednou rukou ho teď prostě neudrží. Otočil se radši zpátky. Bylo mu trapně a chtěl Jimina. Proč tu s ním byl Jungkook? Vždyť ho nezná! Tedy zná, ale jen z vyprávění nebo z videí. A taky z chatu, ale těch pět a půl zpráv, které si napsali, se snad ani nedalo počítat.

„Proč jste spolu spali?" použil Hoseok na Jungkooka otázku, na kterou se před chvílí ptal Jimina, a ten mu neodpověděl. Bylo to hned od prvního pohledu jasné, ale to, že se Jimin ani půl slovem nezmínil o svém plánu, ho zrazovalo. Snažil se nad to povznést a zároveň to přebíjel celý incident s jeho přítelem, pokud mu tak stále směl říkat, když ho poslal do hajzlu.

„Cože?" vypadlo z Jungkooka.

„Notak, je to očividné. Nebo mi chceš namluvit, že ho pokousali komáři?" zavrtěl Hobi hlavou, až se mu zatřepotaly vlasy kolem obličeje. Byl ochoten se bavit o čemkoliv, jen ne o Taehyungovi.

„Proč se na to ptáš? Chci říct, proč se nezeptáš jeho? Vždyť mě ani neznáš." Jungkook se zamračil - hlavně proto, že nevěděl, co má odpovědět. Copak k sexu musí existovat důvod?