Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXXIV-

Taehyung zaparkoval na parkovišti poblíž cukrárny. Yeontana si připnul na vodítko, aby mu náhodou nevběhl pod auto. Po cestě se ještě několikrát ohlédl, aby se pokochal zářící čistotou jeho auta, protože právě vyjel z myčky a rovnou nechal nanést na auto nějaký ten vosk.

V cukrárně bylo téměř prázdno, jen sem tam posedával nějaký zákazník se svým psem. Dalo se očekávat, že se sem lidé nahrnou spíš až odpoledne, teď bylo teprve jedenáct. Většina z nich byla pravděpodobně doma a vařila oběd.

Taehyung už od dveří zavolal pozdrav na Namjoona, který zrovna otíral jeden ze stolků - pravděpodobně od něj před chvílí někdo odešel a jeho nápoj zanechal na laku stolu mokré kolečko. Namjoon mu pozdrav oplatil, přestože poslední dobou mezi sebou neměli nejlepší vztah. Taehyung si kupodivu nesedl na své obvyklé místo a nepustil Yeontana z vodítka, rovnou zamířil k pultu za Joonem. Ten už vytahoval bloček a tužku, aby si jeho objednávku mohl zapsat a poslat do kuchyně za Yoongim a Chinsun, která se konečně vrátila z nemocenské.

„Ahoj, co si dáš? Dneska máme opravdu vynikající jahodové košíčky."

„Vlastně dneska zůstanu jen u ledového čaje s sebou. Jdu si sem pro klíče," vysvětlil Taehyung. „Vlastně bys mohl Seokjinovi říct, že jsem tady. Má mi půjčit svoje."

„Uuuh, jo, jasně," usmál se na něj Namjoon zaraženě a zmizel za dveřmi kuchyně. Jin dneska nepracoval. Přece jen byla sobota a i on měl právo na nějaký odpočinek. Pravděpodobně si to neuvědomil a klíče dal Yoongimu. A nebo se projevila jeho pravá povaha (občas nevtipného) vtipálka a prostě chtěl, aby se prošel až k němu domů, kde mu klíče předá sám.

„Yoongi Boongi, je tady Taehyung a chce prý nějaké klíče. Nevíš o tom něco?" zeptal se s rozverným oslovením, nad kterým zmiňovaný bělovlásek zrudl. Posunul si kulaté brýle na nose. Byli je kupovat včera odpoledne a Yoongi celý dnešek mluvil jen o tom, jak je skvělé vidět si pod ruce při práci. Než ze sebe vymáčkl odpověď, Joon se obrátil na druhou zaměstnankyni a mile ji požádal o ledový čaj.

„Klíče? Jaké klíče?" zamračil se Yoongi zmateně. Seokjin se o ničem nezmínil. Vytáhl mixér ze zásuvky, protože nerad nechával věci zapojené, když je zrovna nepotřeboval. Záměrně se vyhýbal očnímu kontaktu s Namjoonem - co kdyby si náhodou z jeho očí něco vyčetl?

„Klíče, nijak to nespecifikoval. Ale hádám, že od bytu."

„Proč chce klíče od bytu? Vždyť Seokjin je doma, ne? A hlavně proč tam chce, když si myslel, že tam nikdo nebude?" Yoongimu se nelíbilo, co to zase Taehyung vymýšlí, a tak vytáhl z kapsy telefon a rozhodl se Seokjinovi zavolat.

„Netuším," pokrčil rameny mladší. Od Chinsun si převzal ledový čaj a poděkoval jí. „Zdržím ho, zatím to můžeš zjistit," mrkl na Yoongiho a vrátil se zpět dopředu. Podal Taehyungovi ledový čaj po rukou.

Yoongi chtěl ještě zaprotestovat, ale nakonec se zmohl jen na odfrknutí a vytočení Seokjinova čísla. Přiložil si telefon k uchu tou čistější rukou, protože ho samozřejmě nenapadlo je prvně opláchnout od mouky. Doufal, že jí nebude mít plné vlasy (což by v té blonďaté stejně nešlo vidět).

„Yoongi-ah? Stalo se něco?" ozval se z telefonu Seokjinův starostlivý hlas. Hovor vzal hned po prvním zazvonění - zrovna intenzivně hrál Candy Crush.

„Ahoj, hyung," začal Yoongi. Opřel se o linku - začínaly bolet nohy, a tak využil chvíli, kdy telefonoval, k pauze. „Jen je tu Taehyung a shání nějaké klíče a my jsme z toho s Jooniem trochu zmatení. Chci říct, proč by po něm chtěl klíče, když bys vlastně ani nebyl doma? To by tam šel sám?"