Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXVII-

Protože šli rychle, byli u Hoseoka doma během deseti minut, ačkoli tam jim cesta trvala asi půl hodiny. Když dorazili, byla jedna ráno. Ještě měli čas na jeden film, než budou muset spát - druhý den by to nejspíš úplně nezvládali, zvlášť Hobi, který bude muset po několika dnech opět tančit celý den. U rodičů se sice každý den protahoval, ale to nestačilo.

Jungkook si půjčil Taehyungovy tepláky a tričko, protože mu byly velikostně lépe než Hoseokovo oblečení, a rozvalil se na gauči. Ukradl Hoseokovi jeho oblíbenou deku, sám si zapnul televizi a přes zaplacené stránky pustil film, který společně vybrali už po cestě.

Hobi, převlečený do flanelového pyžama, se rozvalil vedle mladšího a snažil se mu ze sevření vytrhnout svou deku. Chvíli si myslel, že se mu to podaří, ale pak si všiml, že na ni Kook částečně sedí, tudíž by se musel prvně zvednout.

„Hej, dej mi tu deku," našpulil rty a nespokojeně svraštil obočí. Nečekal, že mezitím, co jim dojde uvařit čaj, si jeho milovanou deku zabere Jungkook. Kdyby to býval tušil, nechal by ho na suchu.

„Tak pojď pod ní za mnou. Je mi taky zima, máte tu jak v lednici," zabrblal Jungkook. „Půjčuju si ji pokaždé, když tu jsem."

„No dovol, to je moje deka," řekl Hoseok ublíženým tónem. Ale přisunul se k němu co nejblíže, až se dotýkali rameny a boky, a přehodil si zbytek deky přes sebe. Ale nebylo to ono. Vždy se do ní zabalil jako tvarůžek, ale na to teď byla deka moc krátká.

„Vadí ti to hodně?" povzdechl si Jungkook. Deku ze sebe sundal a od Hoseoka se o kousek odsunul. Vzal znovu do ruky ovladač a film spustil. Nebyla mu vyloženě zima, ale příjemné teplo taky ne. Aspoň neusnu, řekl sám sobě.

„Můžeš si vzít Taeho deku, má ji ve skříni, protože není tak zimomřivý," pověděl Hobi, zatímco se omotával do své deky, kterou mu Jungkook přenechal. Přitáhl si ji až ke krku, takže mu ven čouhala jen hlava.

„Hm," Jungkook se zvedl a odešel se podívat do Taehyugovy skříně. Hned na první pohled poznal, že v ní nemá vše, k jeho štěstí tam ale deka pořád byla. A tak si ji vytáhl, zabalil se do ní a vrátil se do obýváku. Místo na gauč se ale posadil do křesla, aby Hoseoka neutlačoval.

Během filmu se Jungkook přesunul zpátky na pohovku, protože tam byl lepší úhel pro sledování, při němž nemusel mít pootečenou hlavu jako sova. Navíc si mohl natáhnout nohy před sebe a položit se na polštáře (a Hoseoka, který lehce klimbal, ale oči měl stále otevřené).

Jungkook si všiml, jak je starší ospalý, a proto se rozhodl, že film vypne, i když neskončil. Chybělo jim ještě skoro třicet minut, ovšem dokoukat to mohli jindy. Film tedy stopnul a protáhl se. Odhodlával se ke zvednutí a rozsvícení světel.

Hoseok nechápavě zamručel a otočil hlavu směrem k Jungkookovi, který se u něj nacházel tak blízko, až se skoro lekl.

„Jsi unavený. Film nespěchá."

„Ale kdy jindy budeme mít možnost udělat takovouhle... přespávačku?" zeptal se Hobi mírně zamračeně. Než promluvil, musel si pročistit hrdlo. Napil se téměř netknutého čaje - zapomněl na něj.

„Kdykoliv. Můžeš přijít za mnou na kolej a přespíme tam," pousmál se Jungkook. Štípl Hoseoka do tváře. „Nemrač se tak na mě. Stejně jsi u toho skoro spal."

„A to se může?" zajímal se Hobi. Jako zázrakem se přestal mračit. Deku odložil na kraj gauče, ale neposkládal ji, jak by to udělal Taehyung. Přišlo mu to zbytečné.

„Nemůže," zasmál se Jungkook, „ale koho to zajímá? Taehyung tam taky spal, je to i na internetu a nikoho to nesere. Prostě tam přespíš a co oni s tím udělají? Nic. Maximálně mě nechají zaplatit pokutu, když budou mít špatnou náladu. Kdybys tam byl často, problém by to byl, ale jednou to nevadí." Opřel si loket o opěradlo gauče a podepřel si hlavu, aby na Hoseoka dobře viděl.