Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXIX-

Yoongi si přišel jak Jungkookův otec - a nebo matka? Spolu s Namjoonem táhli igelitky s nákupem až na kolej, kde všechno, co si Jungkook přál (plus co chtěl koupit ještě Namjoon), vyskládávali do polic. Byly už dost vyjezené.

„Víš, že to teď bude mnohem trapnější, až tě budu představovat Jungkookovi? Protože už se vlastně budete znát..." prohodil Joon směrem k Yoongimu jakoby mimochodem. Dával za okno plechovky s energiťáky a také s pivem. Naštěstí už bylo dost chladno na to, aby nemuseli chodit do společné ledničky na chodbě.

„Nemusel jsi za ním chodit." Yoongi popadl instantní polévky a vysypal je Jungkookovi na postel. Uklízet mu to odmítal. Na téma Taehyungova kluka se zatím nedostali a Yoongi doufal, že to tak i zůstane. Chtěl si užít večer s Namjoonem.

„Ale musel, je to můj kamarád. Tak alespoň jste se seznámili," odvětil Namjoon a zavřel okno. Brzo by jim byla zima.

„Máš hodně kamarádů, co?" Yoongi přímo nežárlil. Spíš si vzpomněl, že dřív měl i on nějaké ty přátele. Nebylo jich moc, jen pár. Ale teď? Teď neměl nikoho. Jen Namjoona se Seokjinem, pokud se to vůbec dalo počítat.

„Ani ne," usmál se Namjoon. Byl s množstvím svých přátel spokojený. „Těch dobrých tak pět, jinak jsou to třeba spolužáci nebo známí. Můžu tě s nimi někdy seznámit, když budeš chtít," nabídl velkoryse. Uklidil i poslední položku z jejich nákupu.

„Nepotřebuju kamarády, vystačím si sám," postavil si hlavu starší. „Můžu si to jedno pivo vzít?" kývl hlavou k okennímu parapetu.

„Jasně," pokrčil Joon rameny. „Vezmi mi taky jedno."

„Dík," Yoongi se zvedl ze země a vzal do rukou rovnou dvě plechovky. Jednu Namjoonovi hodil, druhou otevřel a napil se. Dobré pivo neměl už pěkně dlouhou dobu. „Řekni mi něco o sobě, moc toho nevím," pobídl mladšího s mírným úsměvem.

„Takže se jdeme bavit o životě?" uchechtl si fialovovlásek a pohodlně se posadil na gauč. Poklepal na místo vedle sebe, aby si Yoongi přisedl. „Co bys chtěl vědět? Vždyť víš i o mém crushi na Jina... Zítra mu budu muset říct o tom, že má Taehyung přítele. Hajzl!"

„Zítra nejdeš do práce, Joone," uchechtl se Yoongi. Posadil se vedle Namjoona do tureckého sedu tváří k němu, aby na něj viděl.

„Ajo, zasraná škola!" vykřikl Namjoon v náhlém uvědomění. „Teda- miluju svou školu, ale říct tohle Jinovi po telefonu není nejlepší nápad. Pokud se zhroutí, tak by tam nebyl nikdo, koho by mohl obejmout."

„Neklej," sjel ho Yoongi skeptickým pohledem, „řekneš mu to prostě v úterý. Myslel jsem ale, že mi spíš povíš něco o své rodině nebo tak. Samozřejmě že vím, že jsi do Seokjina zamiovaný. Nechápu, že on si toho ještě nevšiml."

„Jin to asi vidět ani nechce, kdoví," povzdechl si Joon, „ale to je jedno. Klidně ti řeknu něco o sobě, ale ty mě taky pak poctíš svým životním příběhem." Namjoona zajímalo především to, proč někdo tak milý a šikovný jako Yoongi skončil na ulici. Proč se o něj nepostarala rodina? Nebo kamarádi? Kdokoliv?

„Líbíš se mu, říkal mi, že jsi podle něj hezký. Myslel si, že se líbíš mně," Yoongi protočil očima, „a zmínil se, že by s tebou chtěl zase někam vyrazit. Prý jste dlouho nikde nebyli mimo pracovní dobu. A o svém životě mluvit nechci," napil se z plechovky.

„Ale to jsi určitě vytáhl z kontextu," protočil Joon očima, „je rozdíl mezi 'líbit se' a 'líbit se'." Přehodil si nohu přes nohu. „ A když mi nic neřekneš o sobě ty, tak ti neřeknu nic já," vyplázl na něj jazyk jako dítě ve školce. Opravdu ho to zajímalo. Upíjel ze svého piva s vědomím, že za oknem jich mají ještě několik.