Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXII-

Když se Hoseok probudil, zažil šok. Skláněla se nad ním další cizí žena, tentokrát mladší než ta ze včera a ječela pronikavým hlasem, jako kdyby viděla ducha. Prvně si ani si neuvědomoval, kde se nachází. Hodil po ní polštářem a ne zrovna nejmileji jí řekl, ať neřve. Až potom zmlkla.

„Kdo sakra jste?!" zamrkala zmateně. Klekla si na zem a pohladila po hlavě psa, který byl celou situací očividně náramně pobavený, protože mrskal ocasem ze strany na stranu.

„Kdo sakra jste vy?!" vyjekl Hobi taktéž zmateně. Seděl na gauči, vlasy rozcuchané a kruhy pod očima z nedostatku kvalitního spánku. Teprve teď začal vnímat okolí a došlo mu, že je vlastně v Gwangju.

„Ptala jsem se první," utáhla si culík, který trochu povolil, když schytala ránu polštářem.

„Jung Hoseok, těší mě," představil se bez entuziasmu a postavil se na nohy. Dívka před ním musela být ta Narin, o které mu včera říkala máma s Dawon, jejíž identita mu byla stále nejasná. „Není tohle Ddalgu?" zeptal se na psa, aby se ujistil.

„A kdo jste?" nadzvedla obočí „A ano, tohle je můj pes Ddalgu, znáš ho? Mohu tykat, ne?"

„Jasně, tykej," pokrčil Hobi rameny, rozhozený z náhlého budíčku. „Neznám, ale včera mi o něm říkala máma. Přijel jsem v noci," objasnil, ale nezdálo se, že by tomu dívka rozuměla.

„Máma? Promiň, že jsem tě vzbudila tak brzy. Jdu venčit a chci stihnout východ slunce!" zvedla se ze země. „Mimochodem, jsem Narin. Klidně ještě spi, budeme potichu, že?" podrbala hnědého psa mezi ušima, čímž si vysloužila spokojené zavrčení.

Hobi natáhl ruku ke psovi, který si ji očichal a následně olízl. Dřepl si k němu a začal ho hladit po srsti a zdravit. Neměl ponětí, kolik bylo hodin, ale cítil se docela čilý.

„Máš rád psy? Máma mi ho koupila, když jsem udělala zkoušky na vysokou," promluvila drobná dívka. Byla rozhodně menší než Hoseok a moc se nepodobala na svoji matku. Měla plnější rty, trochu širší nos a taky ostřeji řezanou čelist.

„Jo, očividně je rád mám," pousmál se a zvedl se ze země.

„Ano!" usmála se nadšeně, „Jonhyun s tím nejdřív nesouhlasil, ale když jsem udělala oči, tak to nakonec povolil. No a povíš mi teda, kdo jsi ty? Kromě toho, že jsi přijel v noci jsi mi neřekl nic."

Hobi se raději ani neptal, kdo je Jonhyun. Jednak ho to nezajímalo a také už byla konverzace odvedena jinam. Prohrábl si vlasy a trochu si je na hlavě uhladil, aby vypadal k světu. Byl rád, že se nerozhodl jít spát jenom v tričku a vzal si i tepláky. „Jsem normálně na návštěvě... nečekal jsem, že tady potkám takovou spoustu nových lidí a psa. Bydlím už pět let v Seoulu."

„Ach tak," zakývala chápavě hlavou, „no nic, nebudu tě zdržovat. Musím jít. Chci stihnout to slunce kvůli focení a slíbila jsem dědovi, že mu po cestě koupím noviny, aby měl dopoledne co číst, když nejde do práce. Tak se zatím měj, Hoseoku. Pojď, Ddalgu, najíme se po cestě," vybídla svého psa a rychle zmizela v chodbě.

_____

Hoseok už zbytek rána neusnul. Vrátil se zpátky pod deku na gauč a zapnul si televizi. Mezitím, co čekal, až vstane někdo další, vzal si do ruky mobil a odpověděl na zprávy, které mu Taehyung poslal. Vykouzlilo mu úsměv na tváři, že se o něj Tae takhle bál. Že by mu na něm přece jen záleželo?

Přečetl si všechny zprávy radši dvakrát, aby nezapomněl odepsat ani na jednu. Pak zapnul Twitter a projížděl nejnovější příspěvky. Doufal, že tady má jeho máma nějaké dobré knihy, protože všechny zapomněl doma a věděl už teď, že bez toho delší dobu nezvládne. Ještě nevěděl, na jak dlouho chce zůstat, když se blížil koncert Halsey, ale víc než pár dní by se určitě rád zdržel.