Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XLVII-

„Proč ses chtěl sejít?" zeptal se Tae narovinu. Jungkook se mu už několik dní neozval, přitom obvykle si psali téměř každý den. Naprosto na něj díky Jiminovi zapomněl, tak co tak najednou? Že by mu Jimin řekl o tom, jak spolu včera byli venku?

„Huh? Tak normálně, ne? Musím mít důvod tě vidět?" podivil se Jungkook a zaraženě se na Taeho podíval.

„Za poslední týden sis nevzpomněl, že existuju," pokrčil laxně rameny.

„Cože?" Jungkook párkrát zamrkal. „Vždyť jsme si volali uhm... v neděli, ne?"

„Nojo, protože jsem volal a ty jsi mě odbyl, že nemáš čas, pravda. A na zprávy staré dva dny jsi mi taky pro jistotu neodepsal," odfrkl si Tae. U servírky, která zrovna přišla, jim objednal láhev červeného vína Conquista a sobě navíc sklenici vody s citronem a krevety s grilovanou zeleninou. Jungkook si objednal bossam.

„Aha," řekl Jungkook v uvědomění. To už bylo tolik dní? S Jiminem zapomínal na čas. „Asi jsem si těch zpráv nevšiml... promiň. Byl jsem teď zaneprázdněný."

„No jasně že jsi byl, Jimin se pochlubil, neměj strach," odsekl Tae hořce. Cítil vztek, když viděl, jak hloupě se Jungkook snaží vymlouvat.

„Mluvil jsi s Jiminem?" zvedl k němu pohled. „Přísahám, že jsem nevěděl, že to je on. Ale už s ním nic nemám a mít nebudu," promluvil a našpulil u toho rty. Nevěděl, že je na něj Tae naštvaný - jak by taky mohl, když s ním poslední týden udržovat jen chabý kontakt. Ale teď už se chtěl Taemu věnovat jaksepatří.

„Ano, mluvil jsem s Jiminem."

Tae se vřele usmál na číšnici, která přinesla požadovanou láhev vína a dvě sklenice. Na jídlo si ještě museli počkat. Oběma nalila zhruba polovinu sklenice a zase je opustila.

„Vážně? A jak to dopadlo?" zajímal se Jungkook, plně si vědom toho, že ti dva spolu většinou nejsou schopni vést jediný rozhovor, který by nesklouzl k hádce. Taky doufal, že se mu Jimin přinejmenším omluvil, protože věděl, jak moc ta věc ze střední Taemu ublížila - byl u toho!

„Zeptej se jeho, jste teď velcí kamarádi," odmítl ho černovlasý.

Jen lehce naznačil přiťuknutí sklenicí - byla to slušnost - a napil se. Věděl, že Jungkook má radši bílé víno, kdežto jemu to bylo jedno. Chutnalo mu červené i bílé. Přesně proto dneska objednal červené.

„Ty jsi na mě vážně naštvaný, hyung?" zahyungoval mu Kook. Taky si připil. Neřekl proti jeho výběru ani slovo. „Kvůli Jiminovi nebo kvůli tomu, že jsem neodepsal? Psal jsem celý včerejšek seminárku a teď mi ji dopisuje Namjoon-hyung."

„Proč jsi nezačal dřív? Když očividně nestíháš?" zeptal se Taehyung, i když odpověď znal. Jungkook byl s Jiminem. Jen to chtěl slyšet od něj.

„Ta přednáška, kde se zadávala, mi nepřišla tak důležitá jako Ji-..." odmlčel se a potom si poraženecky povzdechl, když si uvědomil, o co se Tae snaží. Byl hráč a on své hry samozřejmě vždy vyhrával.

„Jako kdo, Jungkooku?" pobídl ho Tae. Dneska mu rozhodně baby říkat nebude. Rozhodl se zůstat u celého jména, což obvykle nedělal. Jungkooku mu říkal jen zřídkakdy.

„Tae..." zaprotestoval Jungkook, přišel si jako u výslechu. Nechtěl odpovídat, protože to Tae stejně věděl, ale když ho propaloval očima, nemohl jinak, než přiznat svou chybu. Taehyung sice mohl vypadat jako anděl, občas se tak i choval, ale oči měl démona. „Fajn, dobře, Jimin mi tehdy přišel důležitější."