Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XVII-

„Tak jsem tady!" vešel do místnosti Jimin i s třemi zmrzlinami. Rozhodl se udělat zmrzlinu i Jungkookovi, když viděl, že se zdrží a Hobi ho nijak násilně nedostává pryč z jeho bytu.

„Kde jsi byl tak dlouho?!" vykřikl Hoseok a okamžitě se začal sápat po největší porci zmrzliny.

„Dělal jsem tuhle extra specialitu," usmál se Jimin jako sluníčko a podal mističku i Jungkookovi. Popravdě ještě stihl obdržet telefonát od Taehyunga, který měl o Hobiho strach, když zjistil, že jeho auto zmizelo.

„Nechal jsi mě tu s ním," zamračil se na něj Hoseok, popadl svoji misku a co nejrychleji se začal cpát. Pořád byl celý roztěkaný, ale to nejhorší už bylo pryč. „Bude to teď tvůj kluk, Jimine? Myslel jsem, že do vztahu kluka nechceš?" promluvil s plnou pusou, jako by tam Jungkook ani nebyl.

„Však já se do vztahu nehrnu," ujasnil Jimin s pokrčením ramen a koukl po Jungkookovi. O vztahu nepřemýšlel a vsadil by své levé ucho, že Jungkook taky ne. Nepříčila se mu ta představa, ale když se nad tím zamyslel, bylo víc proti než pro. Nejraději by jen hezky zůstal u pohlavního styku.

„Jak milé," odfrkl si Jungkook, vzal si ale od Jimina zmrzlinu a začal - narozdíl od Hoseoka - kultivovaně jíst. „Taehyung musí šílet strachy," konstatoval, aby v místnosti nevládlo trapné ticho.

„Nešílí, nezajímám ho," zamračil se Hoseok, vzápětí si nacpal další lžíci do pusy. Nechce Taehyunga vidět tak dlouho, jak jen to půjde. Co kdyby se zase pohádali? A to nebyla jedna z jeho paranoidních představ, přišlo mu to zcela nevyhnutelné, protože Taehyungovi za A ukradl Yeontana, kterého miluje nade vše, a za B mu ukradl i auto, jel s ním bez toho, aniž by měl řidičák, a cestou pravděpodobně porušil víc předpisů, než kolik jich zná, takže se v příštích dnech mohou těšit na jednu pokutu za druhou.

„Zajímáš ho, Hoseoku! Slíbil jsem ti, že mu neřeknu, že jsme se potkali, ale musíš mu dát vědět, že jsi v pořádku." Jungkook se podíval na Jimina. Doufal, že ho podpoří. Nechtěl dělat dusno, ale někdo Taemu prostě napsat musel. Dokázal si živě představit, jak lítá po bytě (možná i po ulicích) a dělá si o Hoseoka s Yeontanem strach.

„Taehyung už tak nešílí, takže v klidu," ozval se Jimin tajemně a dál jedl svou zmrzlinu. Nechtěl se chválit, ale přípravu (třebaže kupované) zmrzliny měl v malíčku.

„Nešílí? Ty jsi s ním mluvil, Jimine?" odfrkl si Hoseok. U srdce ho znovu nepříjemně píchlo a žaludek mu sevřela neznámá síla. Nechtěl znovu panikařit, radši položil zmrzlinu na matraci a natáhl se pro hrnek s čajem, ze kterého se tentokrát pořádně napil.

„Volal mi," připustil Jimin a přisunul se k Hobimu blíž, „když jde o tebe, jsem pro něj jako tísňová linka." Mističku od dojezené zmrzliny odložil stranou a sedl si za svého nejlepšího kamaráda, kterého bez váhání láskyplně zezadu obklopil objetím.

„Beztak mu šlo o psa a ne o mě," zabrblal Hoseok, tentokrát o něco klidněji.

„Psa vyžaduje do zítra, pokud možno s tebou," oznámil Jimin, nepřestávaje s objímáním. Podíval se na Jungkooka, který tam v tichosti seděl a po malých lžičkách jedl zmrzlinu. Spojil s ním pohled a zvedl obočí, jako by ho vyzýval k tomu, ať taky něco řekne, ať už je to cokoliv.

„Pokud možno," Hoseok nakrčil nos, „ať si pokud možno třeba nasere, vyřídíš mu to? Nechci ho vidět. A vůbec. Musíme na trénink." Odvedl rychle téma jinam. Už tak přijdou pozdě. Wu nesnáší nedochvilnost.

„Jsi si jistý, že tam chceš jít?" zeptal se Jimin starostlivě a pohladil ho po vlasech pořádně oběma rukama, jak to vždycky dělávala jeho máma.