Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CI-

Hoseok už ležel v posteli, když uslyšel rachocení klíčů v zámku. Zachumlal se víc do peřiny a v duchu se modlil, že je to jen Jimin a ne nějaký vrahoun-zloděj, co ho přišel unést a odnést do sklepa. Nerad by dopadl jako Yoonbum z Killing Stalking, i když na druhou stranu by se o něj aspoň někdo zajímal. Pokud se teda dá říct, že se o něj Sangwoo zajímal.

Původně chtěl předstírat, že už spí. Rychle zhasnul lampičku a knížku hodil na noční stolek, jenže Jimin s Jungkookem byli tak hluční, že i kdyby opravdu spal, stejně by ho vzbudili. Neochotně se tedy vyhrabal z přikrývky, hodil si přes ramena deku a s otráveným výrazem se došoural do kuchyně. Jimin se něčemu chichotal a Jungkook nad ním protáčel očima.

„Neruším?" odfrkl si Hoseok ublíženě. Vůbec nedbali na to, že jsou u něj doma! Co kdyby opravdu spal?

„Jé, Hoseokie, ty nespíš!" usmál se na něj Jimin zeširoka a hned se k němu vydal, aby ho mohl oblažit svým objetím. Jungkook ho taky pozdravil se zářivým úsměvem.

„Spal jsem ještě před chvílí," propíchl Jimina pohledem.

„Fakt? A proč nespíš dál?" podivil se šedovlásek a pevně ho objal i s dekou, ve které schovával ramena.

„Protože jste hlasití. Hlavně ty. Jděte pryč, můžete jít k tobě domů," našpulil nespokojeně rty a zabalil se do deky ještě víc, ale vymanit se z Jiminova objetí se nesnažil. Jen stál na místě.

„Ale notak, už budeme potichu," připojil se do jejich konverzace Jungkook a přikradl se k Hobimu zezadu. Obejmul jeho a rukama dosáhl i na Jimina, takže udělali objímací sendvič.

„Jdu spát. Můžete spát na gauči nebo u mě. Nebo jeden tam a jeden tam. Je mi to jedno," povzdechl si Hoseok. Připadal si jako náplň v sushi, jak ho ze všech stran někdo obklopoval.

„Jsi unavený?"

„Kolik je hodin?" zeptal se Jimin současně s Jungkookem, který rozpojil jejich objetí, ale příliš se nevzdaloval.

„Jsem unavený a hodin je moc. Odstupte, chci si jít lehnout." Hoseok se zavrtěl, až do Jungkooka vrazil. „Kde teda chcete spát? Ať vám mohu nachystat peřiny. Nebo to, Jimine, nachystáš ty, když jsi tu stejně jako doma." Otočil se na patě a zmizel v ložnici, kde se svalil zpátky na postel.

„Neboj, my si poradíme," zavolal za ním ještě Jimin.

„U Hoseoka spím já!" vyhrkl rychle Jungkook a rozeběhl se do ložnice, aby mu Jimin nemohl zabrat místo.

„Hej!" vyjekl Jimin a rozběhl se za ním. Odmítal spát na gauči, spal tam už mnohokrát a ani jednou to nebylo dobré pro jeho záda. Skočil do postele hned za ním a snažil se ho odtamtud vypudit šťoucháním chodily.

„Kriste pane, tak si každý lehněte z jedné strany a neotravujte, když se snažím spát!" zabručel Hoseok, přestalo ho bavit poslouchat, jak se ti dva handrkují. I když mu na jednu stranu lichotilo, že se perou, kdo bude vedle něj spát. Pak mu ale ten otravný hlas v hlavě připomněl, že se neperou o to, kdo bude vedle něj, ale o to, kdo nebude na gauči.

„Nojo, tak pojď, snad se nepomlátíme v noci," zasmál se Jungkook a uvolnil uprostřed místo pro modrovláska.

Jimin se zvedl (se vztyčeným ukazováčkem, že se ještě vrátí) a šel pro další peřinu, která se nacházela v úložném prostoru gauče. Polštářů měl Hoseok v posteli dostatek, takže se nemusel bát, že bude spát jen na matraci.

„Spal jsi někdy v posteli s Taehuyngem?" zeptal se tiše polospící Hoseok. Přitulil se trochu blíž k Jungkookovi, aby udělal z druhé strany Jiminovi místo.