Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXII-

„Taee! Otevřiiiii!" Jungkook mlátil do dveří klouby prstů. Tae se mu neobtěžoval otevřít už několik minut, ačkoli ho pustil do domu, aby nepromrzl, do bytu už se nedostal, protože se ještě líčil a nechtělo se mu chodit ke dveřím a pak zase zpátky. A tak stál na chodbě jako tvrdé Y a čekal. Jenže už ho to nebavilo - proto svého kamaráda popoháněl klepáním. Hodně hlasitým klepáním. A křikem. Věděl, že mu tak Tae spíš přijde otevřít, protože nechce, aby si o něm sousedi mysleli něco špatného.

Taehyung opravdu dlouho tak velký nátlak nevydržel. Přešel ke dveřím, které pootevřel, a nakoukl ven. Sjel Jungkooka pohledem od hlavy až k patě. Pohledem se zakotvil na jeho mokrých teniskách.

„Vyzuješ se venku a rovnou to uklidíš," propíchl ho pohledem a pootevřel dveře víc. „A bundu dej na věšák, pokud si ji budeš sundávat."

„Jen si stoupnu tady na kraj, na tu chvilku se nemá smysl vyzouvat, když hned jdeme," oponoval mu Kook s protočením očí. „Nezdá se ti, že to poslední dobou je horší s tvou posedlost pořádkem? Jsi v pohodě?" ptal se ho, zatímco opravdu stál úplně u dveří.

Taehyung si odfrkl a místo toho Jungkooka vystrčil ze dveří a zabouchl mu před nosem. Hadrou otřel otisk bot, který po něm na podlaze zůstal. Hadru v koupelně vypral a pověsil přes vanu, aby uschla. Během pár minut se dolíčil, pořádně se oblékl do kabátu, na ruce si nasunul rukavice, omotal si šálu kolem krku a vyšel ven za Jungkookem, kterého pro jistotu probodl pohledem ještě jednou.

„To si děláš prdel," zamumlal si Jungkook pod nos nevěřícně. Věnoval Taemu stejný pohled jako on jemu. Přemýšlel, že ho dotáhne k psychologovi, tohle bylo už chorobné. Nikdy dřív by ho, svého nejlepšího kamaráda, nevyhodil z bytu jen kvůli mokrým a trošku zabláceným teniskám!

„Rozhodně to nepřeháním. Je to stejné jako dřív, jen trávíš moc času s Jiminem, a ten je prase," zašklebil se Taehyung. „Mimo to Seokjin má taky rád pořádek, takže mi v tomhle ohledu skvěle rozumí."

„Já jsem taky prase a nikdy ti to nevadilo," pokrčil rameny. „A Seokjina si strč někam, ten se nepočítá." Popravdě nevěděl, jak to teď mezi nimi bylo - Tae byl v tomto ohledu poměrně tajemný.

„Vždycky mi to vadilo, Jungkooku, máš krátkou paměť," Taehyung nad ním zakroutil hlavou. „A pojď už, nebo nás začnou sledovat sousedi přes kukátko, to ani jeden nechceme."

„Achjo," řekl Kook a potřásl hlavou, jako to vždy dělával Hoseok. Ani si nevšiml, že od něj tento zvyk okoukal - i když by dávalo větší smysl, kdyby ho Hobi odkoukal od něj. Ale popravdě se to Jungkookovi líbilo a přišlo mu to rozkošné. Jak se Hoseokovi zatřepaly vlasy kolem hlavy a trochu mu spadly do očí.

Taehyung si ale ničeho nevšiml. Zamknul byt a vydal se po schodišti dolů. Výtah si právě někdo zavolal a jemu se nechtělo čekat. Boty vydávaly hlasitý klapavý zvuk, rozléhal se naprosto tichou chodbou. Jungkooka slyšel pár kroků za sebou. Promluvil znovu až venku.

„Kam chceš vlastně jít?" zeptal se.

„Jídlo. Definitivně bych si dal nějaký dobrý ramen," mrkl na něj Jungkook, který za ním čvachtal. Cestou stoupl do kaluže a šlo to poznat.

„Dobrý ramen? To můžeme jít k Seokjinovi, umí dobrý ramen," pousmál se Taehyung sám pro sebe.

„Nebudeme ho obtěžovat, ramen si můžu udělat i instantní. Navíc chci být s tebou a ne s ním. Dlouho jsme se neviděli. Zase!" postěžoval si třešňovlásek a na okamžik se Taehyungovi pověsil na ruku jako malé dítě, které má nedostatek pozornosti.

Poslední dobou trávil spoustu času školou, takže tolik nechodil ven s kamarády. Na Taeho si ale udělal čas, protože ho v poslední době lehce zanedbával a on to stále chtěl napravit. Namjoon si taky trajdal po venku a on, třebaže byl introvert, vyžadoval lidský kontakt.