Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXIX-

Ráno Taehyunga vzbudil silný vítr, který profukoval skrz pootevřené okno. Rozlepil oční víčka. Podíval se ke zdroji svištivého zvuku. Díky tomu zjistil, že večer zapomněl zatáhnout závěsy a zavřít mikroventilaci. Venku řádila bouřka. To vysvětlovalo i zimu, která v pokoji panovala. Víc se zachumlal pod peřinu a přivinul se blíž k Seokjinovi. Rozhodně se mu nechtělo vylézat z pod peřiny.

Podíval se na mobil, aby zjistil, kolik je hodin. Měl v plánu ještě spát, ale když si všiml, že do budíku zbývá jen pár minut, neochotně zabručel a na posteli se posadil. Slíbil Seokjinovi snídani.

V kuchyni potkal drobného muže sedícího u stolu s hlavou podepřenou rukou. Koukal do prázdna a vypadal unaveně. Taehyung ho zvesela pozdravil - měl dobrou náladu, ani hlava ho nebolela!

„Dobré ráno," zabručel Yoongi v odpověď, i když sebou při nenadálém pohybu trhl. Nečekal, že tady někoho potká ještě před budíkem - Jin nikdy nevstával dřív, a proto míval Yoongi trochu času pro klidné probuzení.

„Dáš si něco k snídani? Slíbil jsem včera Seokjinovi jídlo do postele, tak jdu něco nachystat, než se vzbudí," vysvětlil důvod svého brzkého příchodu. „Proč jsi tu vlastně ty? Nemáš stejnou pracovní dobu jako Seokjin?"

„Pokud se ti chce vařit pro tři... nepohrdnu," pousmál se na něj Yoongi unaveně. „Vstávám dřív... s Joonem jsme vstávali takto. Nechtěl jsem se potkat s Jungkookem."

„S Jungkookem? Copak ty jsi spával u nich na koleji?" překvapeně se k Yoongimu otočil. Odložil u toho nůž a zeleninu, kterou začal krájet.

„Eeh, ne, co tě to napadá?" zablábolil Yoongi v drobné panice. Vůbec si neuvědomil, že se Tae zná s Jungkookem - a přitom to věděl.

„Takže ano. Jungkook o tom nevěděl? Kde jsi jako spal? Vždyť to nemohlo fungovat. Jak to, že to nezjistil?" zasmál se Taehyung pln zvědavosti. Byl překvapený nevšímavostí svého nejlepšího přítele. Už se těšil, až mu to vmete do tváře.

„Však říkám, že ne," zamračil se Yoongi, vytrvale pokračoval ve své lži. Očima propaloval svůj hrnek s ranní kávou.

„Ach, zeptám se Seokjina. To je bezva! Nevěřím tomu, že je Jungkook tak moc mimo. Beztak z Jimina," odfrkl si. „Dáš si rýži se zeleninou? Hoseok ji má rád, tak snad bude chutnat i Seokjinovi a tobě," změnil radši téma.

„Můžeš se klidně zeptat i Namjoona," odfrkl si Yoongi. Věřil, že ho nezradí. U Jina si tak jistý nebyl, protože slýchal, že láska dokáže všemocné věci. I vyzradit něco, co by neměl.

„Zeptám. Když na to dojde, Seokjin mi řekne všechno," usmál se rozpačitě. Vrátil se zpátky ke krájení zeleniny.

„Hm, nemyslím si," pokrčil rameny starší.

„Mám své způsoby," zaculil se Taehyung. „Kde máte koření?" opět odvedl řeč jinam.

„Svedeš ho? Typické," pokroutil nad tím Yoongi hlavou. Prstem ukázal na skříňku s kořenkami. Jin ho už stihl provést celou kuchyní - vlastně to byla jedna z prvních věcí, když se sem nastěhoval.

„Prosím? Ne?" zamračil se Taehyung. „Nebudu s ním spát, dokud na to nebude doopravdy připravený."

„Nemusíš dělat, že jsi nevinný." Yoongi si byl zcela jistý, že po tom, co šel spát, se v obýváku (a možná i jinde po bytě) dělo něco nekalého.

„Jako v čem, Yoongi? Neudělal jsem nic špatného," namítl mladší. Ze skříňky vytáhl koření a směs z vajíček osolil. Pak se dal do vaření - chtěl být u Seokjina co nejrychleji zpátky.