Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXVII-

Jakmile se za Hoseokem zaklaply dveře, Taehyung se znovu zamračil a konečně začal mluvit do telefonu.

„Proč jsi mi jako neřekl, že pícháš s Parkem?!" zavrčel.

„Wow, uklidni se, baby," zasmál se Jungkook, stále trochu nechápal, co se na druhé straně telefonátu stalo.

„Baby? Já ti dám baby, ty podrazáku malej! Kvůli tobě jsem se pohádal s Hoseokem!" zavztekal se Tae.

„To mě mrzí, baby," zakřenil se mladší. Stál na zastávce autobusu, jak se domluvili s Hobim. Podle toho, co slyšel, pochopil, že si ještě chvíli počká.

„Kurva neser mě!" stiskl telefon v dlani pevněji. „Kvůli tobě vypadám jako lhář! A ještě k tomu - proč zrovna Park, Jeone?! Vždyť je hrozný!"

„Dobře, dobře," rozhodl se zařadit zpátečku. „Není hrozný. A ze začátku jsem nevěděl, že to je ten Jimin. Ale to víš, časy jsou zlé, sexuální frustrace narůstá... A navíc tvrdil, že je spíš hetero. Nemohl jsem to nechat jen tak..."

„Jungkooku," povzdechl si Tae zoufale, „proč jsi mi to aspoň neřekl? Řekl jsem Hoseokovi, že večer budu s tebou a on na mě vybalil, že asi těžko, když budeš s Parkem. Víš, jak před ním teď vypadám?"

„No, posral jsi to. Ale třeba se ti vrátí v dobré náladě," mrkl Jungkook do telefonu, i když to nešlo vidět. „A myslel jsem, že ti to došlo z toho videa. Jaksi mi to vypadlo, byl jsem zaneprázdněný."

„Můžeš aspoň jednou brát něco vážně, Jungkooku? Fakt teď není vhodná chvíle na tvoje vtipy." Taehyung došel až do obýváku, kde se svalil na gauč.

„Už jsem vážný," prohlásil třešňovlásek. Začínala mu být zima na uši a prsty. Nepočítal s tím, že bude foukat tak studený vítr. „A kam že to dneska jdeš, že jsi potřeboval alibi? Jinak bych tě samozřejmě kryl, žejo."

„Se Seokjinem půjdeme venčit psy nejspíš, tak jsem si říkal, že se u něj zdržím, když bude dobrá nálada," zabručel potichu. Pořád celou situaci těžce nesl. „Nechceš se ale přece jen stavit? Hoseok se vrátí kdo ví kdy..."

„Se Seokjinem? Zase?" odfrkl si Jungkook. Nelíbilo se mu, kolik času s ním začal trávit. Ale Tae by mu přece řekl, kdyby po něm šel, ne? „Jako stavil bych se, ale jsem venku zrovna. Namjoon mě vytáhl na vzduch."

„Jsi venku? Tak já se přidám k vám, vezmu Yeontana," usmál se do telefonu. „Aspoň nejsi s Jiminem. Mohl by jít i Seokjin, stejně se všichni znáte, tak to ani nebude divné. Myslím," poplácal si Tae o stehna. Pejsek mu poslušně vyskočil do klína a vyplázl jazýček.

„Náhodou ho osobně neznám. Jen z vyprávění. A jsme na druhé straně Seoulu na výletě, nestihl bys Seokjina. S Yeontanem se trmácet hodinu v buse fakt nechceš. By chudák trpěl," řekl Kook přesvědčivě, snažil se z toho vykroutit tak, aby to bylo co nejvíc nenápadné.

„Tak zítra?" rezignoval Tae, „chci si povídat, kouknout na film, opít se, udělat nějakou kravinu..." rozpovídal se s plachým úsměvem. Měl všech těch hádek po krk.

„Okej, zítra večer dáme tour po barech?"

„To by šlo. Dneska půjdu za Seokjinem, ale musím se večer vrátit domů. Snad bude mít Hoseok fajn náladu," odpověděl Tae.

„Vyvětrá si hlavu a bude v poho. Však se milujete, ne? Tak to neřeš," usmál se Jungkook. Sice se mu celá věc se Seokjinem nezdála (taky proto, že o něm neustále básnil jeho spolubydlící), ale nemohl v tom Taemu zabránit.

„Milujeme. Moc ho miluju," odpověděl Tae možná až moc rychle. „Ještě se chci ale na něco zeptat. Mluví Namjoon o Seokjinovi často? Jen mě to tak zajímá, on se o něm totiž párkrát zmínil," znovu se pokusil odvést řeč na cukráře.