Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XLI-

Cesta autem byla tichá. Taehyung nemohl najít ta správná slova, která by Hoseokovi řekl, a Hobi se zase cítil trapně, že Taeho uhodil. Nikdy ho nechtěl praštit, ale jak byl vytočený a přestal se ovládat. Kromě pozdravu a pár zdvořilostních frází rušilo ticho jen rádio a občasné zavrčení Yeontana, kterého Taehyung samozřejmě nemohl nechat doma samotného. Co kdyby se mu stýskalo?

Taehyung si doma pověsil kabát na věšák a skeptickým pohledem si změřil Hoseoka, který svoji bundu pohodil přes židli v kuchyni. Jeho puntičkářství tohle neslo těžce. Hobi si povzdechl, ale aby nedělal ještě větší dusno, než jaké bylo, bundu vzal a odnesl ji do chodby. Tae dal zatím vařit vodu na čaj.

Hobi chvíli váhal, ale nakonec zamířil zpátky do kuchyně. Cestou to vzal přes obývák, kde popadl svou milovanou deku a přehodil si ji přes ramena jako princ. Jeho chůze ale tak vznešená nebyla. Obvykle se mu nestávalo, že by byl z tréninku tak utahaný, ale po dnešku ano. Mluvení anglicky pro něj i fyzický výkon.

„Matcha čaj?" zeptal se Taehyung bez toho, aby staršímu věnoval jediný pohled. Nečekal na odpověď. Nachystal rovnou dva hrnky.

„Mhm," hmkl Hoseok souhlasně a posadil se na kuchyňskou židli. Opřel si bradu o dlaň a tajně pozoroval Taehyungova záda.

„Mrzí mě, že jsem o tobě Seokjinovi neřekl," vyhrkl Taehyung najednou, stále otočený zády k Hobimu. Nerad se omlouval. Přiznat, že chyba byla na jeho straně, pro něj bylo opravdu těžké, a tak to prostě řekl rychle. Jako když se sundává náplast.

„A nemrzí tě, že jsi mi neřekl, že se tě Seokjin snaží sbalit?" opáčil Hoseok. Teď se na Taeho záda nedíval, teď je nepříjemně propaloval očima.

„Zrovna jsem se ti pokusil za něco omluvit, ale ty si stejně najdeš důvod, proč do mě rýpat, co?" odfrkl si Taehyung trochu dotčeně. Horkou vodou zalil čaje a zbytek dolil mlékem. Položil hrníčky na stůl na podtácky, které používal, aby se na laku nedělala kolečka.

„Pokusil ses," podtrhl Hobi a pokrčil rameny. Nebyl naštvaný. Ani smutný. Nebyl nic, jen nepříjemný. Myslel si, že by se mu Taehyung měl omluvit, ale začínal o tom v duchu pochybovat.

„Děláš si legraci?" Taehyung nevěřícně nadzvedl obočí. Byl unavený z toho, jak se poslední dobou pořád hádali a jak ke všemu Hoseok přistupoval. Taehyung o sobě věděl, že není bezchybný, ale teď se opravdu snažil a Hobi vypadal, že je mu to jedno. Protože mu to je jedno, ozval se hlásek v Taeho hlavě.

„Ne, proč?" zeptal se hnědovlásek. Vzal do rukou hrneček s čajem. Kvůli Taemu vždy přetrpěl i to mléko v něm. Vlastně nebylo tak špatné, ale ze začátku nad tím dost ohrnoval nos. „I Jimin si myslí, že by ses mi měl omluvit," dodal argument.

„Je mi jedno, co si myslí Jimin!" Taehyung vztekle bouchl dlaní o stůl. „Chodíš se mnou, nebo s ním, co? Občas mám totiž pocit, že ti víc záleží na něm než na mně!" prořekl se nechtěně. Neměl v plánu hrát si na chudáčka, kterému se jeho přítel dost nevěnuje, jenže poslední dobou Hoseok trávil s Jiminem tolik času a Tae z toho naprosto šílel.

„Ale... " zamračil se Hobi. Taeho tónu se docela zalekl. Nechtěl se hádat, ne znovu, ale Jimin mu říkal, že by měl trvat na tom, ať se mu Tae omluví. Nevěděl, co si o tom myslet. Na jednu stranu trochu chápal, že jeho přítel nemá rád jeho nejlepšího kamaráda, ale na druhou mu na tom nepřišlo nic zlého. „Ale mně záleží na vás obou... i když to tak někdy nevypadá. Jen ty se se mnou chceš pořád hádat. Já se hádat nechci, ty vždycky začneš."

„Já začnu?" Taehyung se nevěřícně zasmál. „Hobi, to ty jsi za mnou přišel do kavárny, kde jsi začal tropit scény. Já se ti za to pokusil omluvit, i když to ani nebyla moje chyba, ale ty se v tom stejně šťouráš dál!" nařkl ho.