Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CXI-

Na kolejích vládlo ticho a relativní klid. Nebylo se čemu divit, hodiny ukazovaly půl desáté večer a většina studentů byla zalezlá buď na pokojích, nebo se ještě nevrátila z venku. Yoongi v tichosti prošel kolem recepce, kde si ho naštěstí nikdo nevšímal, a tak nemusel vysvětlovat, že je jen návštěva. Neohlášená návštěva.

Yoongi vystoupal po schodech do druhého patra a podle paměti zamířil k pokoji Namjoona a Jungkooka, o kterém věděl, že v pokoji není. S Hoseokem i s Jungkookem udržoval aspoň písemný kontakt, a tak věděl, že mladší spí u svého přítele. Měl z nich obou radost, podle jeho skromného názoru se k sobě velmi hodili.

Yoongi zaklepal na dveře a v tichosti vyčkával. Věděl, že je Namjoon uvnitř, slyšel ho potichu zanadávat. Zaklepal podruhé. Uslyšel několik nadávek a dusot, který naznačil, že mu jde jeho kamarád otevřít. Až pozdě ho napadlo, že by možná mohl mít společnost. Chtěl si to ještě rozmyslet a rychle odejít, ale Namjoon stihl otevřít - zabalený jen v dece s nabručeným výrazem, který zněžněl, jen co Yoongiho uviděl.

Yoongi naprázdno otevřel pusu, ale nic z něj nevypadlo. Škvírou pod Namjoonovou rukou uviděl slečnu modelku. Ležela na břichu na Namjoonově posteli, od pasu dolů ji zakrývala peřina a očividně byla nahá. Yoongi jen stál a zíral na Namjoona se zarudlými tvářemi. Tohle opravdu nepotřeboval vidět.

„Uh, Yoongi," vypadlo z Namjoona. „Potřebuješ něco naléhavého? Mám tady... rozdělanou práci. Do školy," zalhal.

„Ano, já tu práci vidím," zamumlal Yoongi rozpačitě. „Promiň, měl jsem prvně napsat. Stavím se... uvidíme se zítra v práci, půjdu k Hoseokovi. Měj se!" Yoongi zpanikařil, začal plácat hlouposti a chystal se koleje co nejrychleji opustit. Bylo mu trapně a navíc cítil znovu to prokleté píchání v hrudníku. Stejně jako kdykoliv, kdy Namjoon mluvil o některé ze svých známostí. Teď ji dokonce viděl. Nahou. V posteli.

„Tak já ti zavolám potom," pověděl Joon rozpačitě a neubránil se mírnému začervenání, když si uvědomil, že Yoongiho nevinné oči spatřily něco, co neměly.

„To nemusíš, nic jsem nepotřeboval. Tedy chtěl jsem tu přespat, ale to dělat rozhodně nebudu. Vážně musím jít, nechci tu být," uhnul od Namjoona pohledem pryč. Nedokázal se na něj dívat, cítil se akorát mizerněji a mizeněji. I představa noci strávené na ulici nebo v práci na lavici se jevila jako lepší možnost než být tady.

Namjoon otočil hlavu na svou společnici, která je znudeně pozorovala. „Mohla by ses prosím obléct a odejít?" požádal ji mírným hlasem. Bylo mu za Yoongiho trapně, že by stejně nejspíš nedokázal dokončit, co začal.

Yoongi vyvalil oči a cítil, jak rudne ještě mnohem víc. „Cože? Ne! Já půjdu jinam, přespím u Hoseoka nebo v práci. Nebudu vás rušit," otočil se na patě a rozešel se rychle pryč. Měl chuť se propadnout. Vždyť to bylo vůči té dívce tak nezdvořilé!

„Ne, počkej," zastavil ho Namjoon a chytil ho za zápěstí jako v nějaké telenovele. Málem mu u toho spadla deka z pasu, kterou si tam provizorně uvázal.

Dívka, která byla značně otrávená, se mezitím za nedovřenými dveřmi oblékala, protože Namjoon opravdu nevypadal, že se k ní brzy vrátí. Jako památku si přes sebe převlékla taky Joonovo tričko a rázně odkráčela pryč kolem Yoongiho, zmizela na schodišti vedoucích do třetího patra.

Yoongi se jí pokusil tiše omluvit, ale buď ho neslyšela, nebo předstírala, že ho neslyšela. Ať to bylo jakkoli, Yoongi si připadal jako idiot a nahý Namjoon tomu ani trochu nepomáhal. Pořád měl chuť odejít. Ani trochu neměl náladu na ležení v posteli, kde ještě před chvílí ležela ona. Nejhorší na tom bylo, že věděl, že i když teď naštvaně odešla, pravděpodobně se zítra vrátí. Jejich vztah byl založený na sexu a takový malý přešlap to nezmění. Namjoon musel být dobrý, když si ji udržel takovou dobu, to docházelo i Yoongimu, který neměl žádné zkušenosti.