Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CIX-

Jungkook celý další den místo učení se přemýšlel nad způsoby, jak Taehyungovi řekne, že se zná s jeho ex, že s ním chodí a že mezi nimi o něco šlo už v době, co byli spolu (a měli pauzu). Zároveň hned po ránu stříhal video, které natáčel o víkendu a doteď byl moc líný na to ho nějak zpracovat. Jenže se na nic nemohl soustředit, neustále mu v hlavě vyvstávaly myšlenky na Taeho. Nechtěl ho dál balamutit, ale taky ho nechtěl ztratit.

Nakonec, těsně po obědě, se rozhodl. Udělá to. Řekne mu to. Hoseok k tomu stejně svolil, takže mu v tom nic nebrání, jen vlastní svědomí, které ho hlodalo. Sice neřekne všechno, možná někdy časem mu to poví, ale momentálně byla nejdůležitější přítomnost.

Pochodoval sem a tam po pokoji na kolejích, Namjoon měl přednášku, takže tam byl sám. V ruce svíral mobil, držel si ho u ucha a za tónů vyzvánění čekal, až to Tae zvedne. Pokud si dobře pamatoval, dnes se nenatáčelo, což znamenalo, že pokud Tae nemá nějaké pochůzky nebo jiné povinnosti, bude doma a bude mít čas. Ale i tak si se zvednutím hovoru dával načas.

„Tae, ahoj," pozdravil ho, když mu to po dost dlouhé minutě vzal.

„Ahoj, Jungkooku. Gratuluju ke zkouškám. Ještě chvíli a budeš mít titul," pozdravil Taehyung odměřeně. Seděl v prázdném bytě u stolu a pročítal si časopis, který mu včera došel poštou.

„Díky! Titul mě teda čeká až za rok, ale rok není tak dlouho," zasmál se Jungkook nervózně. „A jak se ti daří?"

„Nechceš přijít ke mně? Jsem doma sám. Pokud tedy nemáš lepší plány s někým jiným," zeptal se kousavě. Přetočil stránku časopisu a pohledem zakotvil na článku o vědeckém výzkumu vlivu letadel na počasí.

„Zrovna jsem se to chytal navrhnout," odpověděl Kook, Taeho tón hlasu se mu moc nezamlouval. Asi ho poslední dobou zase zanedbával. „Chci ti něco říct... tak trochu."

„Dobře, tak přijď. Myslím, že víš, kde bydlím. Zatím." Taehyung hovor ukončil bez počkání na odpověď. Pořád se neskutečně zlobil, ale přes noc, přesně jak Seokjin předpovídal, dokázal vychladnout.

Jungkook nabral hluboký doušek vzduchu. Napadlo ho, trochu paranoidně, že o tom Tae ví celou dobu a jenom předstírá, že to neví. Tuto myšlenku však hned zahnal. „Bude to fajn," dodával si kuráž, zatímco si zavazoval vysoké zimní boty.

K bytu Seokjina dorazil o dvacet minut později. Nespěchal, šel pomalým tempem a cestou si ještě rozmýšlel a připravoval věty. Věděl, že to nebude příjemný rozhovor, ale doufal, že Tae bude díky jeho upřímnosti shovívavější. Zazvonil.

Taehyung se ani neobtěžoval zeptat, kdo dole u dveří stojí, protože Jungkooka vyhlížel z okna. Považoval za paradox, že zrovna dnes se mu rozhodl něco říct a on tušil, co to něco je. Pustil tedy Jungkooka do domu, otevřel dveře od bytu a trpělivě v nich postával a čekal, až se jeho nejlepší přítel, pokud ho tak ještě vůbec mohl nazývat, vyškrábe nahoru.

Jungkook, který byl zvyklý chodit po schodech, se opravdu o chvíli později zjevil v Taeho patře. Nebyl zadýchaný, protože schody místo po dvou bral po jednom a normálním tempem, což obvykle nedělal.

„Čau!" zdravil ho s úsměvem, kterým maskoval svou nejistotu.

„Ahoj," pozdravil ho černovlásek neutrálně, zatímco ho vpouštěl do bytu. Doma byl jen Taehyung a dva psi, které tu Seokjin nechal, protože předpokládal, že je Tae vezme na delší procházku. Což také bylo v plánu, kdyby Jungkook nezavolal.

„Yoongi a Seokjin jsou oba v práci?" zeptal se Jungkook, i když odpověď mu byla jasná, protože ho přišli přivítat jenom psi a na věšácích nevisely další bundy. V bytě bylo tak čisto, že si Jungkook málem nasadil sluneční brýle, aby z toho lesku čistoty neoslepl.