V centru města se už motalo pár brzkých opilců, někteří lidé teprve spěchali z práce, nebo ze školy, domů. Jungkook spěchal ze školy. Měl se potkat s Taem, který mu chtěl oficiálně představit Seokjina jako svého přítele, v jedné jejich oblíbené blízké hospodě. Kook se snažil nemít předsudky a doufal, že se ani ve stavu mírné opilosti, do něhož se pravděpodobně postupem večera dostane, neprořekne a neprozradí, že se s Hoseokem zná. Trápilo ho, že před Taehyungem něco takového tají, ale zaprvé si to Hobi přál a zadruhé mu to přišlo logické. Nechtěl opět zradit Taeho důvěru a rozbořit jejich mnohaleté přátelství.
Taehyung a Seokjin už na něj čekali - spatřil je hned, jak vešel. Očividně ho vyhlíželi, a navíc seděli u stolu hned naproti dveřím, takže byli nepřehlédnutelní. Oba dva byli oblečení velmi elegantně, zatímco Jungkook si vedle nich připadal jako puberťák. Měl na sobě hezké, značkové oblečení, ale stylem se k těm dvěma nehodil. Hodil bych se k Hobimu, napadlo ho na vteřinu.
„Ahoj! Ahoj, Tae," pozdravil je, jen co byl na doslech, „rád tě poznávám, uhm, Seokjin-hyung?"
„Taky tě rád poznávám - konečně."
Taehyung se spokojeně usmál, krátce Jungkooka objal. „Jdeš rovnou ze školy?" zeptal se, pohledem sjel k batohu, co měl jeho nejlepší přítel na zádech. Neunikl mu ani foťák, který měl pověšený na rameni. Natáhl k němu ruce, a pomohl mu brašnu s foťákem sundat.
„Jo," potvrdil Jungkook a nechal si pomoct. Odnesl bundu na věšák stojící osaměle kousek od nich. Usadil se na místo bokem ke vchodu, lavici u zdi ze širší strany stolu okupovali právě Seokjin s Taehyungem. „Tři hodiny jsme osvětlovali kužely a krychle. Nenávidím svícení, kdybych si měl scény osvětlovat sám, asi by mě jeblo."
„No vidíš, já se zase celý den v práci líbal. Musíš si umět vybrat dobré zaměstnání, pak nebudeš muset osvětlovat, ale budou tě osvětlovat ostatní," zazubil se Tae. Stiskl Seokjinovu ruku ležící na desce stolu - věděl, že už ho trochu vytáčí tím, jak o polibku mezi seriálovými postavami pořád mluví.
„Pfftt, taky jsem se líbal. Včera. Před školou dokonce," ušklíbl se na něj třešňovlásek, jako by chtěl soutěžit.
„Ano, já vím, Seokjin povídal," zamračil se trochu Taehyung. „Nezmínil ses mi, že by se ti Yoongi líbil. Vlastně jsi nezmínil, že se vůbec znáte."
Seokjin si připadal trochu navíc, když si Tae s Jungkookem povídal, ale nevěděl, co by měl říkat. Zatím šla konverzace mimo něj. Doufal, že se ho pokusí zapojit Taehyung, ale ten momentálně řešil úplně jiné věci, přestože si samozřejmě nemohl odpustit poznámku o líbání se s atraktivní herečkou.
„Já zapomněl, že se s Yoongim znáte. Tak jsem ti to neříkal, nepřišlo mi to podstatné," zazubil se omluvně mladší. Objednal si u číšnice pivo a kuře. Opíral se o dlaň a nenápadně si prohlížel Jina. Musel uznat, že byl opravdu nádherný a působil až vznešeně.
„Jak můžeš něco takového zapomenout? Bydlím s ním," protočil oči Tae. „Každopádně si teď odskočím, takže si zatím můžete povídat." Zvedl se od stolu. Nepotřeboval na záchod, ale chtěl, aby se Jungkook se Seokjinem seznámil, a to by šlo těžko, kdyby spolu nepromluvili ani slovo.
„Takže... tys mě a Yoongiho viděl, nebo ti to řekl Joon?" začal Kook konverzaci, když se k tomu Jin neměl a jen ocucával kraj sklenice.
„Viděl, šel jsem se podívat, kde je Yoongi tak dlouho," usmál se starší nervózně. Odložil sklenici, která už byla skoro prázdná, na stůl. „Nechtěl jsem tě napráskat nebo něco, ale Taehyung věděl, že se zastavíš, takže..."
ČTEŠ
Meruňková kobliha | BTS FF ✓
FanfictionHobiho život s psychickou poruchou není vždy jednoduchý, ale s přítelem po svém boku jde všechno lépe. Jenže stačí jeden chybný krok vedle, jistoty se rozbijí a s nimi i všechno, na čem mu aspoň trochu záleží. _____ Zabouchl mu dveře před nosem a vy...