Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-X-

Slunce pomalu zapadalo, což v téhle roční době znamenalo i blížící se zavírací dobu Jinovy psí cukrárny. Dnešní směna byla náročná, ale spolu s Namjoonem ji úspěšně zvládli.

Jin už si chystal hadr a kýbl s vodou, aby po odchodu posledního zákazníka mohl vytřít pošlapanou podlahu. Namjoon skládal nádobí do myčky, na což si Seokjin netroufl kvůli prstům, které mu opět z neznámého důvodu natekly, a hrozilo, že by většinu talířů nedopatřením rozbil.

„Za jak dlouho se má vrátit Chinsun, hyung? Je na neschopence už čtrnáct dní a ty to sám nezvládáš," povzdechl si Namjoon, když se vrátil z kuchyně zpátky. Nádobí naskládal do velkého mycího stroje, všechny pracovní linky otřel a dřevěná prkénka, která do myčky nesmí, umyl ručně.

„Vždyť se na sebe podívej, tenhle týden se ti to stalo už podruhé, přitom normálně se to objeví tak jednou za měsíc... Nech ten mop, udělám to sám." Namjoon přešel se svému zaměstnavateli a nekompromisně mu násadu vytrhl z dlaní, opřel mop o stěnu a vzápětí Jinovy ruce stiskl ve vlastních.

„Ale nech, udřeš se tady," oponoval Seokjin. Pokusil se natáhnout se zpátky po mopu, ale jeho ruce byly nekompromisně polapeny v těch Namjoonových a on ho jen tak nehodlal pustit.

„Notak, Jine," zamračil se Joon, prsty mu stiskl o něco pevněji, „pojď, zchladím ti to, hm?" Palci mu začal přejíždět po hřbetu rukou.

„Fajn," protočil Jin očima a společně odešli do malé místnosti sloužící k osobní hygieně.

Namjoon se o Seokjina vždy staral i přes jeho protesty. Ne že by to Jinovi vadilo, ale byl o dva roky starší, tudíž by měl být ten zodpovědnější a ochranářský on. Dalo by se říct, že si na tom zakládal.

„Vidíš, jak to jde," usmál se mladší muž spokojeně. Vodu nastavil na tu nejstudenější teplotu, co to jen šlo. Skrz zrcadlo pozoroval Jinovu skloněnou lehce narůžovělou tvář. Namjoon věděl, že Jin nemá rád, když se o něj někdo příliš stará, jenže on si nemohl pomoct.

„Nojo, nojo," brblal si Jin pod vousy, zatímco si svědomitě chladil prsty.

„Napsal jsi mu nakonec?" zeptal se Namjoon znenadání. Pustil Jinovy dlaně, ale vodu na ně stále nechal téct. Nikdy nepochopil, proč přesně mu ty prsty natékají. Nevěděl to ani sám Seokjin a ani jeho doktor.

„Tomu Taehyungovi, jak tu byl ráno? Jo, napsal," potvrdil Jin se samolibým našpulením rtů. Taehyung byl pěkný sympatický muž se psem, navíc z něj vyzařovalo něco, co Jinovi imponovalo.

„Komu jinému. Dával jsem ti číslo jen na něj, hyung." Joon pobaveně protočil oči, stále skrz zrcadlo pozoroval Jinovu usměvavou rozpačitou tvář.

„Já vím," usmál se na Joona a osušil si ruce ručníkem, který visel na malém věšáčku vedle umyvadla.

„Odnesu ještě odpadky a odvezu tě domů, pokud mi půjčíš klíče od auta. Domů pak pojedu autobusem, může být?" Nečekal na Jinovu odpověď, rovnou se rozešel už k nachystaným pytlům s odpadky, které se válely u zadního vchodu cukrárny.

„Nesmysl, Namjoonie," Jin s úsměvem pokroutil hlavou. Konečně se zmocnil mopu a jal se vytřít hlavní místnost.

„Mám spát u tebe? nemám na koleji nahlášenou vycházku, mohl bych z toho mít problém!" Zakřičel od dveří.

„Odvezu tě, nemusíš mi dělat řidiče. Ale je to od tebe pozorné, Joonie."

„Přece takhle nebudeš řídit," zamrmlal Namjoon potichu, loktem si otevřel dveře, které se za ním zaklaply. Na menším dvoře stálo hned několik popelnic na tříděný odpad.