Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XCII-

Když Taehyung přišel k Seokjinovi domů, už byla tma. Nemotorně si odemkl (na první dobrou se ani netrefil do zámku) a v co největší tichosti vešel dovnitř. Po cestě se totiž zastavil na víno, a nakonec v restauraci trávil sám několik hodin. Přesto nebyl opilý nijak výrazně - hlava se mu motala jen trochu -, spíš byl rozrušený a taky promrzlý.

Nikomu neřekl, že přijde, bylo to spontánní rozhodnutí. Původně plánoval, že přespí doma. Tedy u Hoseoka doma. Pro něj bylo doma tady. Teď už oficiálně. Pověsil si kabát na věšák, boty si uklidil a šálu hodil na věšák (ve skutečnosti spadla na zem, ale on si toho nevšiml). Potichu se vydal chodbou do kuchyně, kde se svítilo, hrála tu klidná hudba a šly slyšet známé hlasy.

Yoongi postával uprostřed místnosti v oblečení, které bylo očividně nové a vypadalo, jako by ho někdo vytáhl ze skříně Seokjina a o několik čísel zmenšil. Taehyung pochopil, že se pravděpodobně hádá se Seokjinem o tom, jestli je vhodné, aby tohle nosil, když to očividně není jeho styl. Zůstal je tiše pozorovat.

„Yoongi-ah, sluší ti to! Nemůžeš být pořád jen v tom samém. A navíc teď to vypadá, že máš styl!" namítal Jin a spokojeně u toho pokyvoval hlavou.

„Když já nevím, nikdy jsem podobné oblečení nenosil. Ten styl se hodí k tobě, já si připadám trochu hloupě," zabrblal Yoongi poněkolikáté, i když předem věděl, že vede předem prohraný boj. Zkrátka to bude muset nosit. Nakonec je to stejně jedno a pořád si říkal, že Seokjin se v tom vyzná.

Taehyung se tiše zasmál, rukou si překryl pusu a tou druhou rukou se opřel o dveře. Rychle si to rozmyslel a opřel se radši celým ramenem. Přejížděl pohledem ze Seokjina na Yoongiho a zase zpátky.

„Taehyungu, co ty tady?" Seokjin se otočil po zvuku, a když uviděl svého milého, oči mu zazářily nadšením. Zvedl se z gauče, poněkud polekaného Yoongiho obešel, a zamířil k Taemu, aby si ho mohl přivinout do náruče.

„Ššš," Taehyung zamával Seokjinovi prstem před obličejem. „Moc mluvíš, Seokjine," poplácal ho po tváři, za kterou si ho pak přitáhl do krátkého polibku. „Já jdu vlastně za Yoongim! On umí pít narozdíl od tebe a já chci pít!" zvolal. Obešel Seokjina a zamířil si to rovnou ke skříni, ve které se schovávalo víno.

„Ty jsi opilý?" vyjekl Jin překvapeně. Cítil z něj alkohol, ale nějak to nevnímal, protože to bylo víno a víno on měl rád. Ale vážně - něco na Taem bylo jinak. Měl napuchlé oči, trochu lesklé, jeho pohyby byly méně koordinované a jeho výraz byl uvolněnější.

„Ne, to rozhodně nejsem. Jsem opilý takový veselejší, teď moc veselý nejsem. Jaké by sis dal víno, Yoongi? Nebo bys chtěl soju? To je ale vlastně taky víno, že?" nečekal na odpověď a vytáhl červené víno, protože to pil i v restauraci, a i když se cítil mizerně a chtěl se opít, nechtěl celý další den prozvracet.

„Netvrď mi, že nejsi opilý, když se ptáš, co je to soju. Jako by ti to rodiče nenalívali už od dvanácti na ochutnání," uchechtl se Jin a jemně vzal Taemu flašku s alkoholem z ruky. „A Yoongi si nedá."

„A proč by ne? On by si se mnou dal určitě rád, že?" vyzval blonďáka, který nejistě postával na tom samém místě a v oblečení, ve kterém se cítil trochu hloupě, protože košili a společenské kalhoty na sobě měl naposledy snad u maturity. Nebo u zkoušek na vysoké, už si to přesně nepamatoval. Jen věděl, že to není tak úplně jeho styl.

„Nedá," řekl Jin rychle, než stihl Yoongi protestovat.

„A to nemá pusu, že za něj mluvíš?" zamračil se Taehyung, hned se ale usmál a chytil Seokjinovy rty mezi ukazováček a palec. „Máš rozkošnou pusu, Seokjine... Yoongi pít nebude," napodobil ho, u toho pohyboval prsty, aby hýbal Jinovými rty.