Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LVII-

Taehyung vstal ráno dřív než obvykle. Stroze se nasnídal, popadl Yeontana pod paži a vydal se do víru velkoměsta. Vzal to přes park, aby měl Tannie prostor se vyběhat. Byl rozhodnutý, že dneska do cukrárny nepůjde, ale než se nadál, nohy ho tam zavedly samy. Stál před meruňkově natřenou budovou s velkým nápisem, vypáleném na dřevěné desce, nad dveřmi. Na oknech byly postavené truhlíky s květinami, jejichž název Taehyung neznal. Venku už nestály židličky a stoly, protože skončila letní sezóna, a to se zahrádky sklízí. Napravo od dveří čněla velká černá tabule, která hlásala nabídku.

Taeho tohle místo kdysi zaujalo na první pohled. Tehdy procházel s Yeontanem kolem, venku stál u tabule vysoký muž v béžové košili a úhledným písmem na ni zapisoval nabídku. Tae postával na druhé straně silnice a jen ho tiše pozoroval. Tehdy se neodvážil jít dovnitř. Dovedl ho tam až Namjoon o několik týdnů později. Časem zjistil, že elegantní muž s křídou nebyl nikdo jiný než Kim Seokjin.

Nyní na oknech nebyly položené květiny, protože by zmrzly. Všechny byly přemístěny dovnitř. Přesto místo působilo hned na první pohled kouzelně. Cukrárna byla ještě zavřená, ale uvnitř už se svítilo. Tae si povzdechl. Když už jsem tady, aspoň mu zvýším tržbu, pomyslel si.

Uvnitř bylo příjemné teplo. Tae nechal Yeontana, aby si zaběhl vybrat hračku, kterou bude dneska kousat. Odložil si kabát na věšák vedle dveří a v odraze okenní tabule si upravil vlasy. Ani si nevšiml, že už není v místnosti sám, proto sebou polekaně cuknul, když si někdo kousek od něj odkašlal. Číšnici, jejíž jméno si stále nepamatoval, vysvětlil, že jde za Seokjinem. Yisook ho proto nasměrovala do kuchyně, jako by tam snad netrefil.

Seokjina našel zabraného v práci. Zpíval si písničku od Jacksona Wanga a vrtěl se do rytmu. Tae ho chvíli pozoroval, nakonec si ale přišel až moc jako vetřelec a upozornil na sebe nenápadným odkašláním.

Jin sebou polekaně škubnul a hned se otočil za nečekaným zvukem. Zprvu si myslel, že ho při prozpěvování zastihl Yoongi, ale když spatřil Taehyungovu půvabnou tvář, málem se udusil slinou. Byl ten poslední, koho by tady očekával.

„Taehyungu?" oslovil ho se zvednutým obočím. Oprášil si ruce od mouky a následně si je založil v bok.

„V zástěře vypadáš stejně elegantně jako bez ní," usmál se mladší nervózně. Nikdy nebýval vystresovaný z nějakých rozhovorů. Pokaždé se dokázal soustředit natolik, aby stres přebil. Když bylo nejhůř, prostě si představil, že je na jevišti a hraje. Teď to ale nefungovalo.

„Co tady děláš? Neřekl jsem dost jasně, že tě tady nechci? Můžu tě vyhodit klidně znovu, nedělá mi to žádný problém," řekl Seokjin přísně. Věnoval Taemu dlouhý pronikavý pohled.

„Já vlastně ani nevím, co tu dělám. Nechtěl jsem sem jít, ale najednou jsem stál před cukrárnou a myslel jsem na tebe..." Taehyung se odrazil od rámu dveří, ve kterém stál, a přiblížil se k Jinovi trochu blíž, až tím narušil jeho osobní zónu.

„Najednou stojíš před cukrárnou, najednou jsi v cukrárně a najednou lezeš do místností určené pouze pro zaměstnance, jaká to náhoda!" pokroutil nad ním starší hlavou.

„Do kuchyně mě vpustila tvoje zaměstnankyně, Seokjine," Tae se zapřel rukou o linku - potřeboval nějakou podporu. „Prosím, chci si jen promluvit. Kdyby sis mě nezablokoval i tam, kde jsem s tebou v životě nekomunikoval, nemusel bych tu teď být."

„Dobře, co chceš?" zeptal se Jin otráveně. Nedal mu ale ani chvilku na odpověď a hned prohlásil: „Nic? To je super, teď můžeš jít."

„V první řadě se chci znovu omluvit, mrzí mě to, Seokjine," černovlásek se nenechal odbýt. „Mohl bych dostat trochu vody, prosím?"

„Dělá to dva tisíce wonů," řekl Jin, když mu do sklenice natáčel vodu z kohoutku.