Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-VI-

Vysoký chlapec si otřel umouněné dlaně do zástěry a černý plech vsunul do rozehřáté trouby. Zatím byl v místnosti sám.

Dvířka od trouby zavřel a podíval se na hodiny na stěně. Nespokojeně svraštil obočí. Bylo sedm ráno. Za hodinu začínala otevírací doba jeho cukrárny a za tu dobu musel nachystat celý podnik pro hosty. Díky snídaňové nabídce míval zákazníky už z rána.

Jenže jak čas běžel, začínal být nervózní. Namjoon, jeho kolega a pomocná ruka, občas doslova, stále nepřišel. Většinou chodil o půl, teď už bylo třičtvrtě. Jin začínal být z Namjoona na prášky. Nechtěl po něm nějaké extra výkony, ale takhle k ránu tu někoho potřeboval a většinou, když měl ranní směnu Namjoon a ne Yisook, druhá číšnice, tak nic nestíhal.

Namjoon měl zpoždění. Zase. Občas si říkal, proč ho Jin vůbec zaměstnává, nikdy nepřijde včas. Na svou obranu to ale tentokrát nebyla jeho vina. Taehyung, který přespával u Jungkooka - jeho spolubydlícího, se vzbudil brzy a rozhodl se, že půjde s ním. Jeho pes byl ale děsně pomalý, měl směšně krátké nožky a každou chvíli se zastavoval a očichával lampy. Tae nikam nespěchal, takže se zkrátka courali.

Do cukrárny dorazili deset minut před osmou. Zhluboka se nadechl a vlezl dovnitř s Taehyungem za zády. Tae v náručí držel tu malou chlupatou bestii, která se zvědavě rozhlížela kolem sebe, jako by tu snad byla poprvé.

Jin slyšel až v kuchyni zvoneček, který hlásil příchod hostů. Bylo před otevíračkou, takže nebylo těžké domyslet, kdo právě přišel.

„No konečně!" zvolal Seokjin a hned se hrnul ke dveřím, aby pozdravil Namjoona.

Když ale přišel do druhé místnosti, všiml si, že není sám. Byl s ním jeden z jeho půvabných pravidelných zákazníků se svým rozkošným pejskem. Jeho jméno si ale pamatoval - Yeontan. I tak ho ovšem překvapilo, že se zná s Namjoonem, a že ho dokonce vzal s sebou.

„Promiň!" vyhrkl Namjoon, rychle se rozběhl do místnosti pro zaměstnance a začal se zběsile převlékat.

„V klidu! Stejně jsem už všechno udělal sám," zasmál se Jin ohlížev se za svým kolegou. Potom se podíval na černovlasého muže postávajícího uprostřed místnosti. „Zdravím! Posaďte se, udělejte si pohodlí, za chvilku otevřu-" začal vítat svého zákazníka, ale byl jím přerušen.

„Omlouvám se, zdržel jsem ho, Tannie byl pomalý," usmál se Tae a posadil se ke svému oblíbenému stolu. „Můžu nějak pomoct?"

„Ah, tak to chápu." Seokjinovo srdce vždy roztálo, když viděl psy. Navíc Yeontan patřil mezi ty oblíbené. A jeho majitel taky nebyl k zahození. „A ne, v pořádku, od toho jsme tady my."

Ohlédl se směrem k zaměstnanecké části cukrárny, aby zjistil, zda je Namjoon připravený k práci. „Pojď si obsloužit hosta!" houkl na něj poťouchlým tónem, ještě jednou se usmál na Taehyunga i Yeontana a odešel nachystat kasu.

„Já si mám jít obsloužit hosta?" Joon nechápavě zkrabatil čelo, ale poslušně se rozešel k jedinému obsazenému stolu. „Tak co to bude, Tae?"

Seokjin, zatímco Namjoon chystal první objednávku tohoto dne, otočil cedulku na vchodových dveřích, čímž oficiálně zahájil pracovní den.

Nemusel čekat dlouho a dovnitř se začínali trousit lidé různého věku, především ale důchodci, kteří si sem se svými psy přišli zlepšit náladu hned po ránu. Mladší lidé sem zavítali spíš odpoledne po pracovní době. Našly se ale výjimky jako například Taehyung, který sem chodil vždy z rána, pokud zrovna nebyl na natáčení.