Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXXVI-

Seokjin se probudil brzy. Nedobrovolně. Salgu totiž v noci opustil svůj pelech a ležérně se přesunul k Jinovi do postele. A ráno, jakmile vyšlo slunce, se rozhodl, že olízat obličej svému páníčkovi, je skvělý způsob začátku dne. A také chtěl vyvenčit. Na to už byl broskvovlásek zvyklý. Proto se vykopal z postele a potichu, aby nevzbudil Yoongiho, který spal u sebe, se jen v teplákovce a neučesaný vytratil ven se Salguem na vodítku.

Když se o deset minut později vrátil, Yoongi už byl vzhůru a dělal si v kuchyni kávu.

„Dobré ráno," pozdravil ho Jin udiveně. Bylo asi sedm, nečekal, že by mladší vstával v neděli takto brzy. Jak Seokjin rád říkal, aby se vyspal do krásy.

„Dobré ráno, hyung," zazíval ospale Yoongi. Rovnou vytáhl ze skříňky druhý hrníček a zmáčkl tlačítko na kávovaru podruhé, tentokrát však nenechal udělat obyčejné espresso, ale cappuccino. Stroj vydal hlasitý drnčivý zvuk, jak mlel zrna kávy. Yoongi se trochu ošil, protože v noci spánku moc nedal, a tak ho teď pobolívala hlava.

„Jakto, že jsi vzhůru? Vzbudil jsem tě, když jsem šel venčit?" zeptal se Jin trochu starostlivě. Všiml si, že se mu v kávovaru připravuje káva. Vážil si Yoongiho pozornosti. Vděčně se na něj usmál.

„Ale ne, nevzbudil. Nemohl jsem v noci spát a teď už mě nebavilo se jen nečině převalovat, tak jsem vstal, že ti pomohu třeba s úklidem nebo tak s něčím," objasnil situaci. Promnul si oči prsty, protože ho nepříjemně pálily. Mimo jiné byly i pěkně zarudlé.

„Proč jsi nemohl spát?" vyptával se Seokjin starostlivě. Vzal si hrnek naplněný jeho oblíbeným druhem kávy a sedl si naproti mladšímu.

„Vlastně ani nevím. Asi nějaké špatné myšlenky. Hodně jsem přemýšlel," pokrčil rameny. Svoji kávu položil na stůl - využil samozřejmě podtácek, protože plně respektoval Seokjinovo přání je používat, aby se nedělala kolečka na laku.

„Nad čím? Trápí tě něco?" zajímal se druhý a usrkával kávu. Nechtěl znít vlezle, ale opravdu ho to zajímalo. Stále se těšil z faktu, že ráno není sám (se Salguem) a má možnost si s někým popovídat.

„Tak třeba nad školou. V lednu budu mít zkoušky, ale bojím se, že si toho už tolik nepamatuju, i když jsem nikdy problém s prospěchem neměl," ošil se. Nebyl zvyklý mluvit o svém soukromém životě, a tak radši Namjoona (byl vůbec součástí toho soukromého života?) vynechal.

„Tak to je na čase, aby sis opakoval. Nějaká skripta asi nemáš, že? Co kdybychom se dneska vypravili do centra koupit nějaké materiály?" začal povídat Jin aktivně, jak u něj bylo zvykem. Kávu vypil na několik loků.

„V neděli? Nebude pozavíráno? Navíc jsem myslel, že v neděli uklízíš. Tedy uklízíme, že," zarýpal si do Seokjina a jeho pravidelné rutiny.

„Úklid stihneme taky, to se neboj," ušklíbl se Seokjin. „Můžem tam jet dopoledne, někde bývá otevřeno i přes víkend. A odpoledne nám celé zůstane pro uklízení. Bereš si dneska vytírání podlahy?"

„No, co mi zbývá," zasmál se - neměl na výběr, prostě splnil to, čím ho starší zaúkoloval. „Ale pro ty materiály bych zajel radši až během týdne. Slíbil jsem Namjoonovi, nebo vlastně on slíbil mně, že je koupíme spolu. Poptá se prý prvně Jungkooka, jestli něco nesežene."

„Pravda," uchechtl se nad tím starší. „Jak myslíš, alespoň můžeš dopoledne umýt i okna!" tleskl Jin nadšeně. Když spatřil Yoongiho útrpný výraz, rychle dodal: „To byl vtip, nejsi žádná Popelka."

„Kdyby nebyl listopad a nehrozilo by, že dostanu zápal plic, tak bych je i umyl, Jine," zakroutil nad ním hlavou Yoongi. „Asi spíš udělám co nejvíc práce dopoledne a odpoledne zajdu za Namjoonem. Končí dneska v šest, což víš, tak ho pak třeba někam vytáhnu. Stejně tu máš večer Taehyunga, ne?"