Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LIX-

Jin zrovna vytíral podlahu, když se ozvalo tlumené ťukání na již zamčené dveře od cukrárny (co kdyby sem někdo zabloudil a pošlapal Jinovi podlahu?). Yoongi už odešel, protože spěchal k Namjoonovi vyzvednout si své věci a Yisook také musela odejít, takže byl Jin sám. Opřel mop o stůl a šel odemknout. Myslel si, že někdo z jeho zaměstnanců třeba něco zapomněl a nechtělo se jim lovit klíče v kapse, proto byl překvapený, když přede dveřmi spatřil Taehyunga ve své plné dechberoucí kráse. Úplně mu vypadlo z hlavy, že s ním chtěl Tae někam jít.

„Taehyungu! Dobrý večer," pousmál se na něj a pustil ho dovnitř, aby venku nemrzl.

„Dobrý večer, Seokjine. Mohu ti nějak pomoct?" zeptal se Tae zdvořile s plachým úsměvem na rtech. Připadal si oproti Jinovi jako malé dítko.

„Stůj tu, ať mi nezašpiníš podlahu. To bude největší pomoc," přikázal mu Jin s mrknutím a vrátil se ke svému mopu. Přece ho žádný Taehyung nezastaví od úklidu jeho milované cukrárny! Když chce jít na večeři, tak ať si počká.

„Potrpíš si na čistotu?" zajásal Taehyung, když si vzpomněl, jak je vždycky Hoseok nepořádný. Nechával své věci všude, jen ne na svém místě!

„Jasně, navíc to tady musí být uklizené na další den. Ráno by se mi uklízet nechtělo, když musím péct," odpověděl Seokjin na oko lhostejně a dál se věnoval podlaze.

„Budeme si rozumět víc, než jsem si doteď myslel."

Tae si vytáhl zkřehlé prsty z kapes, kde je doteď měl. Chtěl Jinovi sklonit stovky poklon, ale připadal by si hloupě. Už teď měl pocit, že je jak ze zamilovaného amerického filmu z dvacátých let minulého století. Radši tedy zůstal tiše a v duchu obdivoval, jak je druhý muž krásný, i když je po celém dni trochu špinavý od mouky a určitě musel být naprosto vyřízený z pobíhání po kuchyni.

„Super," konstatoval Seokjin. Byl docela unavený, jeho ranní energie s večerem opadávala.

„Jak ses dneska měl?" Taehyung plynule navázal konverzaci, aby nenastalo trapné ticho. Z kuchyně sem sice doléhal zvuk rádia, které ale hrálo tak slabě, že Tae sotva postřehl, co hraje za písničku. Také nechápal, proč tohle Seokjin dělal sám. Měl tu zaměstnance, kteří by mu měli pomáhat, no ne?

„Ále, tak normálně. Kromě toho, že tady dnes po dlouhé době nebyl Joonie a že ses tady neočekávaně objevil ty," pověděl Jin, zatímco mopem přejel špičky Taeho bot. Mezitím za nimi také přiťapkal Salgu a rozvalil se na mokrou podlahu vedle Taehyunga.

„Byl jsem dobré zpestření dne? Ty mého určitě ano. Myslel jsem na tebe, jen co jsem odešel," přiznal Taehyung trochu rozpačitě.

Odstoupil o krok bokem a trochu se zamračil na své boty, na kterých teď byla vidět skvrna po špinavé vodě. Měl nutkání vytáhnout kapesník z kapsy a boty vyleštit, protože ten flek - ach bože, ten obrovský flek! - ho bil do očí. Dřepl si a ruku natáhl k psovi, který si vedle něj lehl. Druhou rukou si začal nenápadně boty čistit, ale zase nepodchytil, že teď bude mít špínu na rukou. To mu došlo až o něco později a začínal z toho být frustrovaný.

„Nevím, jestli dobré, ale zpestření rozhodně ano," houkl na něj Jin, který se stihl douklízet na druhou stranu místnosti. Tam mop vymáchal v kýblu s vodou. Měl hotovo. „Hned přijdu, vezmu si věci a můžeme jít," oznámil Taemu, věnoval mu hezký úsměv a zmizel v šatně i s náčiním na úklid.

Jakmile Seokjin zmizel ve dveřích, Taehyung vzal z nejbližšího stolku ubrousek, kterým si utřel ruce, jimiž si předtím neinteligentně čistil boty. Vhodil ho do koše vedle vchodových dveří. Nakonec si s povzdechem ruce ještě vydezinfikoval - nic jiného mu nezbylo - a dál čekal u dveří. Hned jak se v jeho zorném poli znovu objevil Jin, jeho myšlenky na nějaké nečistoty byly rázem tytam. Taehyung by odpřísáhl, že vypadal ještě krásněji, než když spolu byli venku naposledy, a to byl teď po celém dni v práci mnohem víc utahaný!