Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXXIII-

Když se Hoseok ráno probudil, Taehyung už byl vzhůru a tancoval si po pokoji na písničku, kterou Hobi nikdy předtím neslyšel. Znělo to arabsky. Zaraženě zůstal stát mezi dveřmi a zíral na svého momentálně ne-přítele. Tae máchal rukama všude kolem sebe - měl skvělou náladu.

Když se včera vrátil, Hobi byl několik hodin dost mimo a jen tiše seděl v dece. Jak Tae potom zjistil, vzal si v krátkém rozmezí dva prášky na uklidnění a utlumilo ho to až moc. Ale navečer, kdy se vzpamatoval, do něj přelil svoji pozitivní energii (kterou si odnesl od Seokjina), a tak si dlouho do noci povídali.

Momentálně se pokoušel vařit, ale vzhledem k rozptýlení písničkou Tunak Tunak Tun, se mu to moc nedařilo. Akorát rozsypával mouku všude kolem sebe, což byl problém jeho budoucího já, a on se tak aspoň jednou na chvíli povznesl nad nepořádek a prostě jen nemotorně tancoval. Celý den měl natáčet, předpokládal, že se vrátí domů až navečer, takže věděl, že se s Hoseokem nepotká. Proto plánoval přesunout další část věcí k Seokjinovi.

„Tae... ty tancuješ?" zeptal se ho zaraženě Hobi, který se na něj díval, jako by utekl z Oblasti 51. Ale nemohl rezistovat úsměvu, který mu to vykouzlilo na tváři. Přišel k němu blíž a opřel se bedry o kuchyňskou linku na nezamoučené straně.

„Přesně tak, Hoseokie! Dej si snídani a měj sílu na dnešní den. Budu na tebe myslet, aby vše dobře dopadlo!" zajásal Taehyung. Dokonce si u toho tleskl rukama. Písnička se blížila ke konci, a tak i on zpomaloval ve svých pohybech.

Písnička skončila úplně a Taehyung se začal mračit nad nepořádkem, který udělal. Přesto nechal hrát hudbu nahlas a - teď už decentněji - na ni tancoval. Jen u toho místo vaření uklízel.

Hoseok udělal náhodné taneční pohyby a vytáhl si z ledničky jogurt, protože snídaně byla v nedohlednu a on spěchal. S Taehyungem už nepromluvil. Až když odcházel, řekl mu ahoj. Pořád měl z nadcházejícího koncertu nervy v kýblu.

_____

Čekala je světelná zkouška. Potom zkouška kostýmů. Zkouška světel a zvuku. Koncert začínal za šest hodin a oni už teď měli plné ruce práce. Nacházeli se na stadionu a kolem nich pobíhala spousta personálu - někteří s make-up taštičkami, někteří s kabely a nebo věšáky. Hobi se mezi nimi snažil neztratit. Měl na očích pana Wua, který pro něj byl momentálně kotva, aniž by o tom tušil. Halsey i Jimin nebyli nikde poblíž. Hobi je obviňoval z nekalé činnosti.

Jenže se mýlil. Jimin byl v maskérně. Měl přirozené jemné líčení a pudr, aby se neleskl pod reflektory. Hned, jak se odtamtud vymotal, šel najít svého nejlepšího kamaráda. Kvůli tomu, co slyšel včera, se cítil strašně a musel to napravit. Nejlépe ještě před začátkem koncertu, aby se Hoseok lépe soustředil a užil si to. Byla to velká věc.

„Tady jsi!" zvolal, když ho nakonec našel tak, že do něj omylem vrazil ramenem. Hobi se na něj podíval nicneříkajícím pohledem.

„A tady jsi ty," poznamenal hnědovlásek. „Namalovaný," dodal, když mu pohlédl do tváře.

„Hledal jsem tě!" vyhrkl Jimin okamžitě. Chytil zmateného Hoseoka za ruku a rychle ho začal tahat pryč od ostatních. Potřeboval trochu soukromí, aby si mohli v klidu promluvit.

„Proč." To bylo to jediné, co z Hobiho vypadlo, jakmile se s ním Jimin zavřel v jedné z prázdných šaten. Naklonil hlavu na stranu - nebyl naštvaný, ale zvědavý a trochu zmatený.

„Protože jsem s tebou chtěl mluvit," pokrčil rameny Jimin. Posadil se na lavičku a poplácáním na místo vedle sebe pobídl i Hoseoka k tomu samému. Udělal to - stejně neměl na výběr.