Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXVIII-

Když Yoongi přišel domů z práce, čekal ho u vchodu další pár bot. Přesněji řečeno Taehyungových bot. Už je za ty dny, kdy se u nich tento mladík objevoval, poznal zcela bezpečně. Rychle ze svých nohou skopl boty a zimní bundu, kterou si nedávno koupil, pověsil na věšáček. Kvapem se blížil prosinec, tak už začínal přemýšlet o migraci do teplých krajin.

Stavil se v koupelně si umýt ruce, protože na to Jin velmi dbal, a pak šel do svého pokoje. Jin šel dnes z práce dřív - očividně aby měl s Taem chvíli času bez svého spolubydlícího. Yoongimu to bylo jedno a vlastně byl i trochu rád, nemusel tak omylem zaslechnout něco, co slyšet nechtěl.

Taehyung přitom jen posedával v kuchyni s velkou sklenicí červeného vína a pozoroval u toho Seokjina ladně pohybujícího se po kuchyni. Místností hrála tlumená hudba z nějakého filmu, který neznal, ale Seokjin ho miloval. Taehyung ho tak zařadil na seznam věcí, na které se musí podívat. Hudba byla tajemná a klidná, přesto gradovala, a on tak poznával, kdy se muselo dít něco vážného.

Yoongiho zaslechl téměř okemžitě (narozdíl od Seokjina, který si ho všiml, až když slyšel téct vodu v koupelně). Propletl si prsty a položil je před sebe na stůl. Bál se, že si se spolubydlícím svého potenciálního přítele nebude rozumět.

„Nechceš se s Yoongim seznámit?" řekl Jin, jako by mu četl myšlenky.

„Nepozval jsi mě dnes náhodou jen kvůli tomu?" pousmál se Taehyung. Chytil stopku sklenice mezi prsty a zbytek vína v ní roztočil, aby prozkoumal jeho barvu proti světlu.

„Já vím, ale zeptat jsem se musel," zasmál se starší. Úplně se ztratil o čase a prostoru, jak byl jen s Taem a pil dobré víno. Bylo mu dobře.

„Půjdu se ho zeptat, co by si dal na večeři. Objednám nějaké jídlo," oznámil Taehyung. Chtěl Seokjinovi usnadnit práci, aby nemusel vařit (a taky chtěl, aby se mu věnoval, což by při vaření rozhodně nedělal).

„Takže mu chceš jen tak vpadnout do pokoje? Hodně štěstí," zašklebil se na něj Jin.

„Ty chceš, abych se s ním seznámil. Já chci držel tvoji dlaň a nehýbat se," zamračil se Taehyung a na důkaz svých slov k Seokjinovi natáhl ruku. „Zaklepal bych samozřejmě, nejsem nevychovaný."

„Tak půjdeme spolu," rozhodl broskvovlásek. Upil ze sklenice velký doušek vína, a pak ji odložil na kuchyňskou linku. Potáhl Taehyunga za ruku. „Jdeme."

„Teď hned? Seokjine, jsi opilý, možná bys měl sedět a já ho přivedu," zasmál se Taehyung. Chytil staršího ruku pevněji a zastavil se tak prudce, že ho stáhl na sebe. Omotal mu volnou ruku kolem pasu.

„Ale notak," pinkl ho Jin ukazováčkem do nosu, druhou rukou se ho držel za rameno a usmíval se.

„Pustil jsi moji ruku, porušil jsi můj požadavek. Teď už se seznamovat nemusím," usmál se zeširoka Taehyung.

„Žádné takové, už ti ji vracím!" zamračil se Seokjin a chytil Taeho dlaň do své. Odtáhl se od něj a vydal se do Yoongi pokoje, ve kterém bylo ticho jako obvykle. Jin občas přemýšlel, jestli se tam Yoongi nenudí, ale podle všeho si četl.

Taehyung nad ním krátce zakroutil hlavou. Přitáhl si Jinovu dlaň ke rtům a vtiskl na ni krátký polibek. Nervózně postával před dveřmi a přemýšlel, jestli to celé není zbytečné. Než však stačil něco říct, jeho druhá ruka automaticky vystřelila ke dřevěné desce a zaklepala.

Zevnitř se neozval žádný zvuk.

Yoongi zbledl jako duch. Nečekal, že by mu někdo klepal na dveře, a ten někdo mohl být Taehyung. Nebyl připraven na kontakt s dalšími lidmi! Proto raději předstíral, že není doma a pozoroval dveře s nastraženýma ušima. Taehyung se otočil na Seokjina a nadzvedl obočí. Nebyl si jistý, jestli je dobrý nápad klepat podruhé, ale dostalo se mu jen protočení očí, a tak tedy zaklepal.