Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-EPILOG-

Místnost se hemžila lidmi. Všichni byli odění podle dresscodu v semi-formálním oblečení. Yoongiho překvapovalo, kolik se v místnosti nacházelo lidí - nebyl na to vůbec zvyklý. Navíc se mu Namjoon někde ztratil, takže se držel Jina a Taehyunga, po boku jim kráčel Jungkook - Yoongimu přišlo, že oproti němu mu tolik osob v blízkosti nevadí, ale opak byl pravdou.

„Nemám tušení, na jak dlouho to bude, ale potom vás všechny zvu ke mně do cukrárny," ozval se Jin s lehkým úsměvem a doufal, že ho všichni z jejich skromného kroužku slyší. „Dneska je zavřeno, takže tam budeme sami. Zbyly mi ze včera nějaké koblihy, ale ještě budou dobré."

„Koblihy už ne, jen ty ne," skrčil Jungkook obočí. Proti koblihám už asi bude něco mít navždy. Koblihové trauma.

Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Jungkook se rozhlédl po místnosti. Bylo zde tolik lidí, většinu z nich ani neznal a necítil se tu vůbec dobře. Měl chuť zalézt někam do kouta a stát se neviditelným, aby se vyhnul nechtěné pozornosti, kterou na sebe skrz Halsey strhávali.

Seokjin si povzdechl a nakonec prolomil ticho otázkou, kdy už to začne. Přišlo mu, že čekali celou věčnost. Chytil Taehyung za ruku, postrčil ho před sebe a zezadu jej objal. Opřel si bradu o jeho rameno a stiskl ho v náručí.

„Ach, vy jste se s Namjoonem rozešli?" zeptala se zmatená Ashley, která Seokjina potkala naposledy před nějakou dobou v cukrárně - tehdy pěkně vyšiloval, teď na to ale očividně neměl sílu.

„Cože?" ozval se Namjoonův hlas zezadu. Konečně je našel! Jen si skočil na záchod a pak se ztratil někde cestou, ani nevěděl jak. A když se našel, ztratil se znova, tentokrát mezi lidmi. Byla to strastiplná cesta, a když už konečně své přátele našel, tak o něm někdo vykládá nesmysly.

„Huh? Co tím myslíš, Ashley?" přidal se do toho Jimin, netuše, jak k této klamavé informaci přišla.

„Naposledy když jsem je viděla, tak spolu chodili, pamatuješ? V té cukrárně, říkala jsem, že jsou roztomilý pár," pousmála se nejistě.

„Nevím, co říkáš, ale... Já plus Namjoon ne. Já plus Taehyung ano," podotkl Jin napůl svou pochybnou angličtinou a zároveň na Joona mrkl na pozdrav.

„Tak proč jsi to tehdy tvrdil...?" nakrčila obočí.

Jungkook, který na tohle neměl náladu, přesměroval svůj pohled na Namjoona. „Co tu vlastně děláš? Neměl bys teď být někde trochu jinde?" zeptal se ho.

„Neměl," zavrtěl hlavou, úspěšně Halsey ignoroval, zatímco se podíval na mobil, kolik je hodin. „Ještě mi zbývá pár minut. Hledal jsem vás."

„Achjo, hlavně se na mě nedívej, až budu brečet," zabrblal Yoongi, který toho zatím moc nenamluvil. „A ty se zkus uklidnit, Jungkooku, vypadáš, že každou chvíli zkolabuješ," přesměroval svůj pohled na nervózního hnědovláska.

„Rozhodně se na tebe budu dívat, až budeš brečet," opáčil Namjoon směrem k Yoongimu, těžko říct, jeslti to myslel sarkasticky. Obejmul ho kolem pasu. Byl moc rád, že se tehdy na Valentýna rozhoupal Yoongiho konečně zcela finálně sbalit. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co kdy udělal.

„Však jsem v klidu," brblal Jungkook, ale v klidu rozhodně nevypadal. Hoseok měl dorazit už před značnou chvílí, jenže pořád po něm nebylo ani vidu, ani slechu.

„To vidím," protočil Yoongi očima. „A ty padej, než se prodereš těmi lidmi, tak bude začátek a ty budeš bez diplomu, protože si ho nestihneš převzít. Navíc máš červený diplom, měl bys být vzorný a ne chodit pozdě," napomenul Namjoona. Byl na něj neskutečně pyšný. On sám měl zkoušky za sebou, ale studium narozdíl od svého přítele ještě nezakončoval.