Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CXV-

Hoseok nevěřil svým uším. Zapomněl Jungkookovi sdělit, že dnešní trénink skončil dřív - a nebo mu to spíš nechtěl říct, aby měl malou chvilku na sledování seriálů, než se zase uvidí. A on si Jungkook k němu domů přivedl Taehyunga. Měl štěstí, že byl rozvalený v ložnici a ne obýváku, jako to dělával běžně, protože jinak by na sebe narazili, a to by nebylo vůbec příjemné pro ani jednoho z nich.

Proto zůstal tiše v ložnici s tím, že si tedy bude číst a předstírat, že neexistuje. Zásobu křupek a pití měl, takže mu to bylo dost jedno. Jenže stěny tady nebyly zrovna nejtlustší. Hoseok všechno slyšel. Nejen pomluvu na jeho plakát, ale i pomluvu na jeho vztah a na jeho zdravotní/psychický stav.

Nevěřícně koukal do stěny. Taehyung mu nasadil brouka do hlavy. Vážně se chová jinak, když bere léky? Co když ho nějak ovlivňují a dělají mu to, co se mu děje? Očima sjel k šuplíku nočního stolku, kde měl zbytek prášků, které nenosil u sebe v přenosné plechové krabičce. Co když je nepotřebuje? Nepotřebuju je, řekl si v hlavě a přišlo mu to jako myšlenka seslaná bohem. Jako by to bylo to, co mu celou dobu unikalo a kvůli čemu se často trápil. Nepotřebuje žádné hloupé tabletky, aby byl v pořádku. Naopak je v pořádku bez nich. Nemohl uvěřit, že mu to nikdy nikdo předtím neřekl - jak snadno by se mu žilo!

Po tom, co Taehyung s Jungkookem odešli, rozhodl se vydat ven také. Počkal několik dlouhých minut, aby se náhodou nepotkali, oblékl se a vypravil se na procházku po zimním centru Seoulu.

_____

Yoongi se ve stejnou dobu procházel ulicemi. Namjoon vzal jeho směnu na sebe, už potřetí tento měsíc, a tak si mohl dopřát čerstvý vzduch jen s vlastními myšlenkami. Zastavil se u přechodu pro chodce a byl nachystaný přejít na druhou stranu, ale u lampy naproti viděl postávat Hoseoka. Taky čekal na zelenou. Yoongi se tedy rozhodl, že počká, až modrovlásek dojde k němu, a zkusí s ním navázat konverzaci. Od jejich setkání v cukrárně se sice neviděli, ale na druhou stranu si začali hodně psát.

Hoseok si staršího všiml, zas tak zahloubaný nebyl a Yoongiho obličej bohužel znal, ale rozhodl se předstírat, že ho nevidí. Vykračoval si po přechodu, pohled upřený před sebe.

„Hoseoku? Ahoj," pozdravil Yoongi, vědom si toho, že Hobi nejspíš nemá zájem o společnost. Aby na sebe lépe upoutal pozornost, chytil ho za paži. Zvědavě si prohlédl, jak se tváří. Očividně nebyl ve své kůži a on se rozhodl, že opět zapojí své poznatky z přednášek, na které dřív chodil, a vyslechne ho.

„Uh, ahoj, Yoongi," cuknul Hoseok koutkem úst v náznaku úsměvu. Když si ho už Yoongi všiml, musel zastavit, třebaže neochotně.

„Kam máš namířeno?"

„Nikam. Nikam zvlášť. Prostě jdu na procházku, však víš," odvětil Hobi poněkud roztěkaně. Nevěděl, jestli chce utéct a nebo se starším zůstat. Vlastně mu Yoongi přišel jako fajn člověk, jen tam byl ten menší problém, že se viděli jen jednou a pokaždé, když si psali, používali roztomile zastrašující japonské emotikony.

„Můžu se k tobě přidat?" zeptal se se širokým úsměvem na tváři.

„Ty taky nikam nejdeš?" pozvedl mladší obočí. Nečekal, že se to stane. Přišlo mu, že vždycky všichni někam šli.

„Taky jsem se jen procházel. Dostal jsem na poslední chvíli volno v práci, tak nemám co dělat," vysvětlil důvod svého bloumání ulicemi.

„Aha. Ke mně domů se před chvílí nakvartýroval bývalý přítel s mým stávajícím přítelem a já se před nima musel skrývat. Docela fajn den, řekl bych," pronesl Hosoek ironickým tónem.