Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CVIII-

Bylo brzké odpoledne, Hobi zrovna skončil v práci a svítilo sluníčko, ačkoli mrzlo. Chodníky hrozně klouzaly, a když už byly posypané, štěrk se dostával do podrážek a znesnadňoval všem životy. Hoseok se s Jiminem rozloučil hned v šatnách a svižně se vydal k Jungkookově škole, kde s ním měl sraz. Končili jen o chvilku později než on, tak ho chtěl zastihnout tak, aby nemusel dlouho čekat. Navíc nebylo v plánu rande, ale něco jiného, speciálnějšího.

Včera se mu po nějaké době ozvala Narin, jeho neteř, že má konečně trochu volněji ve škole. Chtěli se teda sejít, že si někam zajdou, jenže Hobi už měl naplánované, že počká na Jungkooka před školou a někam spolu zajdou (na zmrzlinu). To ale zapomněl, že Narin a Jungkook chodí na samou školu. Hobimu nepřišlo nic geniálnějšího, než že by se sešli všichni tři - Narin se s Jungkookem stejně chtěla seznámit. A on souhlasil.

Jungkook zrovna dneska skládal poslední zkoušku v zimním semestru, což nezapomněl zmínit i na Twitteru. Mnoho lidí mu popřálo štěstí, které nakonec pomohlo, protože zkoušku splnil úspěšně a měl tak po zbytek ledna volno. Před školu vyšel se širokým úsměvem na tváři a s mobilem v dlaních - musel se zmínit na sociálních sítích, že uspěl a ještě k tomu s velmi uspokojivým výsledkem. Mobil ale schoval do kapsy v momentě, kdy spatřil Hoseoka rychle se blížícího k němu.

„Hoseokie! Mám tu zkoušku!" vykřikl Jungkook a přiskočil k němu, nadšeně ho chytil kolem pasu a trochu nadzvedl, jak silně ho objal.

„Gratuluju!" vypískl Hobi. Jungkook mu dal pořádnou pusu na rty. Ani nepostřehl, že nejsou sami, až dokud na něj začal štěkat nějaký pes. Odtáhl se od něj a zmateně se zamračil.

„Omlouvám se, nevšiml jsem si... kdo že jste?" nakrčil obočí Jungkook. Podle toho, jak blízko neznámá stála, usoudil, že se s Hoseokem zná.

„Uhm," znervózněla dívka najednou. „Jung Narin, Hoseokova neteř, měli jsme se potkat-"

„Ano," skočil jí do řeči Hobi. „Narin, tohle je Jungkook, Jungkooku, tohle je Narin."

„Ajo! To je pravda, vůbec mi to nedošlo, omlouvám se!" vyhrkl zbrkle Jungkook. Chytil Narin za ruku a na hřbet jí vtiskl polibek, jako by byli ve zcela jiné době. „Rád tě poznávám, Hoseok mi o tobě povídal. Já jsem Jungkook, ale to víš," zasmál se.

„Taky tě ráda poznávám," zachichotala se Narin nad Jungkookovým gestem. Snažila se netvářit jakože viděla snad každé jeho video.

„Půjdeme k Hoseokiemu domů a dáme si čaj? Je docela chladno." Jungkook dal Hoseokovi rychlou pusu na spánek. Měl náladu rozdávat všem kolem lásku.

„Nemáme zmrzlinu," poznamenal Hobi, který ještě nestihl doplnit svou zmrzlinovou zásobu. Chytil Jungkooka za ruku. Možná trochu žárlil na Narin, protože stála vedle Kooka moc blízko, ale nebylo to nic nezvladatelného, protože věděl, že je Jungkook gay, a navíc miluje jeho a nikoho jiného.

„Na tu je stejně zima, lásko, ale jestli po ní moc toužíš, tak zajdu do obchodu a vy můžete jít napřed," ujistil ho. „Nezmínil jsi, že má Narin tak rozkošného pejska. Jak se jmenuje?" přesměroval zvědavý pohled na nízkou dívku. Vypadala v obrovské šále kolem krku naprosto rozkošně - skoro jako by vypadla z mangy do reálného světa.

„Dobře," usmál se na něj Hobi oslnivým úsměvem, „zmrzlinu bych ocenil. Vanilkovou. Nebo čokoládovou. A nebo jahodovou- Vlastně je to celkem jedno."

„Ddalgu, když už je řeč o jahodách," uchechtla se Narin sdělovavši jméno svého pejska, který pobíhal sem a tam před Kookem, kam jen mu to vodítko dovolilo.