Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CXIII-

Namjoon sice neměl po zbytek ledna školu, ale do práce chodil pořád. Dokonce častěji než předtím, protože chtěl být Seokjinovi k ruce, dokud tu možnost měl. V úterý si tedy vzal dopolední směnu. Yoongi měl volno - Seokjin ho donutil zůstat aspoň jeden den doma - takže tu byli jen oni dva.

Zákazníků během dopoledne moc nepřišlo, během týdne chodili spíš až v odpoledních hodinách. Namjoon ho tedy trávil vesměs v kuchyni, kde si povídal se svým nejlepším přítelem, občas mu i s něčím pomohl, a jen když uslyšel zvonek, tak odešel obsloužit zákazníky do přední části cukrárny. Salgu i Yeontan spokojeně spali v rohu a ani jeden z nich nevypadal, že by chtěli do té zimy venku.

„Jak zvládá Taehyung celou tu situaci teď?" zeptal se Namjoon, když mezi nimi zavládlo kratší ticho. „Jungkook říkal, že mu má zakázáno psát, dokud to neudělá on sám."

„Je z toho dost zklamaný," povzdechl si Jin. „Ale asi je to lepší, než když byl naštvaný. Jen doufám, že si to nějak urovnají..."

„Taky doufám. Kvůli nim obou, Jungkook se tím hodně trápí. Říkal mi, že... Jak to má vlastně teď Taehyung s Hoseokem? Myslím - jak ho vnímá?" zeptal se s nakrčeným obočím. Od Kooka věděl, co zhruba mu Taehyung řekl, ale neměl tušení, co z toho ví Seokjin a rozhodně mu nechtěl ublížit. To bylo to poslední, co by si přál.

„Hoseok je tak trochu tabu," odpověděl Seokjin. Tae o něm nemluvil, teď už ne. Zezačátku jejich vztahu o něm mluvil možná až moc. Nejspíš si všiml, že mu to nebylo příjemné, a proto přestal. „Ale záleží mu na něm, to je očividné."

„Myslíš, že k němu pořád něco cítí? Rozešli se hodně rychle, nejsem si jistý, jestli se tak rychle jde odmilovat..." naznačil Namjoon nejistě. Už ho nebavilo, jak se všechno v Jinove blízkosti kazilo. Seokjin si zasloužil být šťastný.

„Nerozešli se rychle," namítl Seokjin. „A nevím. Upřímně netuším, jestli k němu něco cítí. A ani to nechci vědět. Doufám, že se to prostě vyřeší časem... ale je se mnou šťastný a já s ním, tak to tolik neřeším."

Namjoon si sám pro sebe přikývl a zamyšleně si prsty promnul oči. Nevěděl, jak zformulovat svoje myšlenky, aby ho Seokjin nepochopil špatně.

„Nemyslíš si, že by bylo dobré si o tom s Taehyungem promluvit? Jestli si všiml, že je ti to nepříjemné, tak se pravděpodobně uzavřel ohledně tohoto sám do sebe a nemá nikoho, s kým by mohl řešit, jak se cítí. Vím, že to pro tebe musí být těžké, ale Hoseok je součástí jeho minulosti a asi i přítomnosti. Takže pokud nechceš, aby byl i v budoucnosti, měl bys to s ním probrat," řekl nakonec. Podíval se na Seokjina, aby viděl, jak zareaguje. Byl připravený případně odvést řeč jinam.

„Možná měl," přikývl Jin ne zrovna nadšeně. „Nebude to nejlepší konverzace, ale asi fakt nemá smysl dělat, že nic nevidím a o ničem nevím," přiznal po krátké odmlce. Opíral se o kuchyňskou linku, blížila se polední pauza.

„Pak mi řekni, jak to dopadlo," usmál se na něj Namjoon konejšivě. „A teď se potřebuju zeptat na něco já, protože se to týká Yoongiho a myslím, že v některých věcech jsi o mnoho chytřejší než já," zašklebil se. Snažil se odlehčit situaci a soudě dle Seokjinova výrazu se mu to povedlo.

„Řeknu a ptej se. I když se ptáš celou dobu," uchechtl se Jin.

„Ale tohle už se netýká tebe," zazubil se na něj.

„Copak, už jsi přišel na to, že jsi bezhlavě zamilovaný do Yoongiho, ale on si myslí, že se z tebe po kontaktu s ním stal hetero muž?" zasmál se Jin.