Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CVII-

Yoongi měl zkoušky ve středu patnáctého ledna. Od rána byl vystresovaný, měl pocit, že se každou chvíli pozvrací. Začínal až ve dvě odpoledne. Čas se pro něj zastavil - ještě nikdy den neubíhal tak pomalu!

Nakonec se ale dostal na řadu a v šest večer mu sdělili, že prošel (dokonce s velmi dobrým bodovým ohodnocením) a na fakultu bude přijat. Yoongi se cítil naprosto úžasně, chtěl okamžitě zavolat Seokjinovi, ale uvědomil si, že bude pravděpodobně ještě v práci, a tak zavolal Namjoonovi, který měl volno a škola mu končila už v pět. Po vyslechnutí mnoha gratulací si s ním domluvil sraz v malé nenápadné hospodě kousek od kolejí, kde Namjoon bydlel.

Přešlapoval před vchodem, bya mu zima, ale radost, kterou cítil, byla natolik silná, že potlačil nutkání začít nadávat na zimu a všechno s ní spojené. Občas si dokonce poskočil na místě. Svedl by to na chlad, ale ve skutečnosti byl jen šťastný jako dlouho ne.

„Yoongi! Gratuluju!!" volal na něj Namjoon z dálky. Fialové vlasy zcela skrýval pod čepicí, takže ho starší z dálky málem nepoznal. Navíc brýle, které by měl nosit denně, si nasazoval jen tehdy, když se mu to hodilo nebo to bylo vyloženě nezbytné. Nezvykl si na ně.

Yoongi mu samou radostí doslova skočil kolem krku, což nešlo zrovna dobře, protože měl zimní kabát, a ten nebyl moc flexibilní.

„Promiň," zasmál se, donutil totiž Namjoona trochu zavrávorat.

„V pořádku, vysokoškoláku," zazubil se na něj Joonie.

Yoongi z něj urychleně slezl, popadl ho za ruku a vtáhl ho dovnitř do tepla. Posadil se k jednomu z mála volných stolů - podnik byl zřejmě oblíbený. Kabát se šálou hodil na židli vedle sebe. „Jsi první, komu jsem to řekl. Tedy - ne že bych měl moc lidí, kterým bych to vůbec říkal, ale stejně," usmál se na Namjoona.

„A Jin to ví?" zeptal se mladší, očekával kladnou odpověď. On a Jin byli Yoongiho nejbližší přátelé, potom, co Joon věděl, se bavil jen s Jungkookem, Taem, Hoseokem a Yisook.

„Ne, zatím to víš jen ty. Jin je v práci," zašklebil se. „Že si dáme panáka, Joonie, nebo aspoň pivo. Musíme to nějak oslavit!"

„Divím se, žes mu nevolal hned po mně," zasmál se Joon krátce a přikývl. Kromě kabátu si svlékl i svetr, pod kterým měl ještě triko s dlouhým rukávem. Dneska mrzlo, až praštělo. „Pokud se na to cítíš, proč ne. Oslavit se to musí."

„Zavolám mu později. Nechceš u mě dneska přespat?" zeptal se narovinu, jak byl roztěkaný.

„Jasně, zítra stejně nemám školu," obdařil ho úsměvem. Ani nezmiňoval, že by se nejspíš měl zeptat i Jina a Taeho, vzhledem k tomu, že Yoongi bydlel s nimi, ale byl si jistý, že až v noci přijdu do bytu, nikdo je nevyhodí.

Objednali si piva a jídlo a zabředli do vysoce filozofické konverzace, jak se jim občas stávalo. Přispěl tomu i alkohol, který se na nich začal projevovat. Nebyli hloupí, aby se opili našrot, proto se rozhodli, že půjdou, jakmile byli v náladě. Možná trochu víc v náladě, ale stále by se to nedalo považovat za kdovíjakou opilost.

K Jinovi do bytu přišli kolem půlnoci. Kupodivu ještě nespal (díval se v obýváku na H₂O stačí přidat vodu). Tae ale už v ložnici pochrupkával, protože zítra natáčeli hned ráno a on se musel vyspat do růžova.

„Yoongi, kde ses toulal-" přišel ho pozdravit do předsíně. Při pohledu na Joona se na okamžik zastavil, ale hned se na něj usmál. Joon u nich spával často a jemu to ani v nejmenším nevadilo, měl rád jeho společnost.

„Hyung!" zachichotal se Yoongi, překryl si rukou pusu, aby nebyl příliš hlučný. Tváře mu nad náhlou změnou teploty zčervenaly. „Dostal jsem se na školu, není to úžasné?" rozhodil rukama, omylem tak praštil Namjoona do nosu.