Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXI-

Pravá japonská knedlíčkárna byla přelidněná a zaměstnanci sotva stíhali všechny zákazníky obsluhovat. Obvykle zde nemívali tolik hostů, ale díky návštěvě slavné americké hvězdy sem zavítalo i mnoho jejích korejských fanoušků. Tajemství o jejím příjezdu se moc dlouho neudrželo mezi místní komunitou a fanouškovskou základnou. Koncert se blížil a spousta lidí se nemohla dočkat. Museli zpěvačku vidět i předtím. A tak se stalo, že ani rouška a klobouk, co měla půjčené od Jimina, jí nepomohli se před zvědavci ukrýt.

„Možná jsme měli jít jinam..." zamumlal Jimin, když od jejich stolu odcházela další dvojice dívek s podpisem od Halsey, které to celé připomínalo autogramiádu. A to jen chtěla ochutnat knedlíčky.

Jimin si připadal slavně, když tak posedával u stolu, hůlkami se rýpal ve čtvrtém knedlíčku (byl přejezený, ale nedokázal zbytek nedojíst) a všichni na něj koukali.

„Promiň, další už odmítnu, abych se ti mohla věnovat," pousmála se na něj provinile. Moc dobře totiž věděla, že když to dovolí těm prvním, sesypou se na ni jako supi další a další lidé a fronta v tu chvíli ztratí konec.

„To je v pořádku, Ashley," pověděl Jimin. V hloubi duše ale doufal, že je Halsey začne odmítat a lidé na ně přestanou zírat a fotit si je jako zvěř v ZOO.

„Chci tu být s tebou, dokud můžu. Pár dní po koncertě musím zase vycestovat a kdo ví, jestli se ještě někdy uvidíme," povzdechla si. „Určitě jsi ale zván ke mně domů, jen zrovna nesmím být pryč. Byl jsi někdy v Americe?"

„To mi lichotí," zaculil se Jimin. „Nejdál jsem byl v Japonsku, neměl jsem moc možností cestovat."

„Aby sis nemyslel... nikdy jsem si takhle domů tanečníka z cizí země nepozvala." Halsey od sebe odsunula prázdný talíř, ruce si položila na břicho - úplně cítila, jak se v ní všechno hýbe. „Já byla všude možně. Kilometrově nejdál asi v Rakousku, ale nejsem si jistá. Vždycky jsem cestovala ráda. Tebe to neláká?"

Ke stolu se opět přiblížila dvojice cizích lidí. Jimin se malinko pousmál a kývl na Halsey, aby si jich všimla, protože k ní přišli zezadu. S odpovědí čekal, nechtěl si povídat před lidmi, kterým do jejich konverzace nic nebylo. Navíc jeho angličtina nebyla dokonalá, takže se nechtěl ztrapňovat v případě, že by ostatní uměli mnohem lépe. Korejci sice angličtině příliš neholdovali, ale náhoda je blbec.

Halsey se otočila a nervózně se ošila. Oba chlapce, kteří u nich stáli, zdvořile pozdravila. Nejdřív je chtěla odmítnout, ale když viděla, jak se tváří, nedalo jí to a kousky papírů opět podepsala. Pak se s omluvou otočila zpátky k Jiminovi. Prsty si zajela do vlasů a zatahala za ně. „Je tak těžké je odmítat, když se tváří jako by umírali, Jimine!" vysvětlila.

„Jako by umírali?" podivil se Jimin s úšklebkem. „Spíš jako by umírali touhou se s tebou vyfotit, ale nemají odvahu ti to říct."

„Ale poslat je pryč nemůžu, nemám na to sílu. K tomu potřebuju ochranku," zasmála se. „Radši mi odpověz. Láká tě cestování?"

„Budu tvoje ochranka," nabídl se Jimin bez váhání a úsměvem. A potom, aby odpověděl, řekl: „To víš, že láká. Jenže nemám kdy, když chodím do práce a přes ten týden dovolené toho moc neprocestuju. Chtěl bych se podívat jak do Ameriky, tak do Evropy, ale..."

„Jednou se všude podíváš. Věřím tomu, že se podíváš na spoustu zajímavých míst." Halsey si opět všimla, jak se k nim někdo blíží. Se zamračením se zvedla a došla k pultu zaplatit za ně oba (aby Jimin nemohl začít protestovat). Znovu si nasadila roušku a klobouk. Popadla zmateného Jimina za ruku a doslova ho vyvlekla z budovy ven.