Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXIII-

Hoseok stál uprostřed jejich ložnice. Vrátil se zpátky do Seoulu po několika dnech a čekal ho jen prázdný byt. Oproti tomu, jak byl u rodičů plný dům lidí, tady na něj dýchaly holé zdi a místnosti byly tiché a studené. Bylo celý den zamračeno, takže panovalo přítmí. Hoseokovi to přišlo depresivní. Jeho nálada s příjezdem rázem poklesla a on litoval, že svou rodinu vůbec opouštěl. Jeho příbuzní byli nakonec fajn, ale všechno to na něj najednou začínalo dopadat.

Navíc nevěděl, kam se poděl Taehyung i s Yeontanem. Samozřejmě, mohl jít venčit, ale Hobi už tomu nevěřil. Zatáhl žaluzie a rozsvítil si v ložnici hlavní světlo, které se okamžitě rozlilo po pokoji. Vše bylo perfektně poskládané a uložené. Bylo to až bolestně Taehyungovské. Vytočil jeho číslo a doufal, že to vezme.

„Hoseokie?" ozvalo se v telefonu. Hoseok hned poznal, že Tae bude někde na veřejnosti. „Ahoj, dlouho ses mi neozval. Jsi v pořádku?" zeptal se Taehyung opatrně.

„Tae? Kde jsi? Vlastně - já jsem doma. U nás doma," objasnil Hoseok trochu chaoticky. Pochodoval po místností tam a zpět.

„Jsi doma?" Taehyung překvapeně zamrkal. Odložil s pravé ruky hůlky, kterými ještě před chvílí rozvrtával jídlo, a přehodil si do ní telefon. „Kdy ses vrátil? Měl jsi dát vědět, zůstal bych doma. Jsem s Jungkookem v hospodě."

„Aha. No, mluvil jsem o tom s Jiminem. Zapomněl jsem na ti to říct," pověděl Hobi omluvně. Slyšet jeho hlas mu přišlo neskutečně nostalgické, a to to ani nebylo tak dlouho.

„S Jiminem. Samozřejmě že s Jiminem," zamumlal Taehyung, ale vzápětí se usmál. Byl rád, že je starší zpátky, i když to znamenalo, že o to dřív ho bude muset opustit, což nechtěl. „Kolik je hodin? Osm? Přijdu tak v jedenáct, počkáš na mě?"

„Umm, jo. Nikam nejdu. V sobotu mám koncert, musím tady být," uchechtl se hnědovlásek. Bezúčelně se vydal do kuchyně. Při telefonování málokdy vydržel jen tak sedět.

„To je pravda. Dal jsem lístek Jungkookovi, protože jsem si myslel, že mě tam nebudeš chtít, když jsi kvůli mně i odjel pryč. Což mě mrzí. Jsem moc rád, že jsi zpátky," Tae se upřímně usmál, až nad ním Jungkook protočil očima.

„Takže nepřijdeš?" zajíkl se Hoseok překvapením a zklamáním zároveň. Počítal s tím, že tam bude. Možná i proto se vážně snažil přijet dřív. Aby stihl ještě opakovat, takže bude moct Taemu předvést to nejlepší.

„Ne, nechtěl jsem, aby ses cítil nepříjemně. Ale slibuju, že se podívám na záznamy a budu ti fandit a myslet na tebe celou dobu, co tam budeš," odpřísáhl.

„Tak- tak jo," pousmál se Hobi. Přišlo mu, že se mu zatočila hlava, a tak si sedl na kuchyňskou linku. Měl jistotu, že je čistá, protože ji Tae beztak několikrát za tento den utíral.

„No a jaké to bylo doma? A nebo víš co? To mi povíš až doma. Dej si horkou vanu a v lednici je jídlo, tak se najez. Určitě máš po té cestě hlad," pobídl ho. Všiml si, že mu Jungkook něco naznačuje, ale nepochopil, o co jde, a tak to prostě máchnutím ruky přešel.

„Dobře," přikývl starší. Kuchyň už byla celá zahalená ve tmě, jen na něj blikalo pár barevných světýlek ze spotřebičů. „To zní dobře, udělám to. Děkuju."

„Bezva. Uvidíme se večer, ano?"

„Mhm," hmkl Hoseok. Seskočil z linky a prakticky poslepu odešel do koupelny, kde si už rozsvítil. Musel nad tím jasem přivřít oči. Zašpuntoval vanu a pustil vodu. „Třeba se v té vaně utopím," prohodil potichu a lehkovážně.

„O takových věcech nemuv. Nikdy nevím, jestli jen žertuješ, nebo to myslíš vážně," zamračil se Taehyung. Věnoval Jungkookovi omluvný pohled.