Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXXIII-

Seokjin byl zmatený z toho, co se právě stalo. Rozhlédl se po své cukrárně, ve které vládla nezvyklá atmosféra. Nervózně se pousmál a slušně se omluvil za vyrušení. Všem rychle nabídl jednu makronku na účet podniku a spěšně zmizel v kuchyni.

Opřel se o linku špinavou od mouky. Nahrbil tím ramena a sklonil hlavu dolů. Nemohl uvěřit, že někomu naletěl. Znovu. Myslel si, že Taehyung je jiný, jenže nebyl. Byl stejný jako všichni, kteří mu kdy padli do oka. To si prostě neumí vybrat kluka, který by nebyl sebestředný idiot?

Ani si nevšiml, kdy začal brečet. Bylo mu špatně ze sebe samotného. Vždyť nebyl zlý člověk, tak proč se mu svět pořád vysmíval? Udělal někdy něco tak hrozného? Pokaždé si řekl, že se ponaučí a už nebude hledat kluka, který se bude podobat jeho vysněné představě, ale nikdy to nedokázal. Taehyung byl přesně jeho typ. Byl elegantní, chytrý, krásný a tajemný. Nikdy by do něj neřekl, že ho takhle využije, zatímco má přítele.

Namjoon se vkradl k Jinovi do kuchyně, Yoongimu řekl, ať zatím obsluhuje, rozdává slíbené makronky a tváří se, jakože je všechno opět v nejlepším pořádku. On sám si dřepl k Jinovi, který se před pár vteřinami sesunul na zem.

„Jinnie," vydechl nešťasně - vidět Seokjina zlomeně plakat nad debilním hezounkem ho ničilo taky.

Seokjin mu neodpověděl. Neměl slov. Chytil ho pevně kolem pasu, zabořil mu obličej do hrudi a dál brečel. Cítil se zoufale - jako naprostá nicka.

Namjoon svého hyunga zmáčkl v objetí a hladil ho po vlasech. „Ššš, to bude dobré, Jinnie," zašeptal konejšivě. Sice přišel pozdě, takže se v situaci tolik neorientoval, ale jedno mu bylo jasné - ten dokonalý Taehyung měl spoustu much a jednou z nich bylo hajzlovství.

„To jsem tak škaredý? Nebo špatný? Joonie, co je se mnou špatně, že se mi vždycky stane něco takového?" zaúpěl Seokjin. Křečovitě zavřel oči. Namjoon od něj musel mít mokrý flek na tričku, ale neměl sílu to teď řešit.

„Není s tebou nic špatně," dál ho hladil po vlasech, „jsi nádherný a máš srdce ze zlata. Jsi perfektní, Jinnie. On si tě ani zdaleka nezasloužil."

„Jenže tohle se mi stane vždycky, Namjoone, vždycky nakonec skončím se zlomeným srdcem," zafňukal starší potichu. Tlukot Namjoonova srdce ho začínal pomalu uklidňovat.

„Nemůžeš za to," zašeptal Joon upřímně, „máš jen štěstí na debily. Ale slibuju, že jednou najdeš někoho, koho si zasloužíš a on si zaslouží tebe."

„Joonie, ty jsi tak hodný," Seokjin k němu zvedl uslzený pohled, neudržel se a vtiskl mu na rty malou pusu. „Proč nemohou být kluci víc jako ty?" zašeptal potichu a znovu mu dal malý nicotný polibek. „Jsi pořád ke všem tak hodný!"

Namjoon se pokusil nedat najevo svoje lehké rozčarování. Znamenalo to snad, že má u Jina šanci? Nechtěl si dávat falešné naděje, vzhledem k tomu, že jeho crush právě brečel nad jiným, ale hřálo ho to u srdíčka. Usmál se a vzal Jinův obličej do dlaní. Palci mu stíral slzy, které mu stékaly po tvářích a nic neříkal, jen se mu díval do očí starostlivým láskyplným pohledem.

„Až se příště zacrushuju do někoho, kdo je jen trochu podobný Taehyungovi, praštíš mě, ano?" zvedl k Namjoonovi nešťastný, naprosto zničený pohled.

„Ne," řekl Namjoon jemně, „praštím tvého crushe. Ty si střet s pánvičkou nezasloužíš."

„Kecáš," zasmál se Jin potichu, rychle se k němu přiblížil a políbil ho. Nechal rty přitisknuté na těch jeho o něco déle a po chvíli s nimi pohnul.

„Nekec-" Joonova slova zanikla v polibku. Nerozmýšlel se dlouho, když svými rty pohnul oproti Jinovým a přitáhl si ho blíž k sobě, jeho tvář stále něžně svíral v dlaních jako vzácnou květinu.

Seokjin si na podlaze kleknul, aby se k Namjoonovi dostal o něco blíž. Do polibku vkládal všechny emoce, které mu doteď proudily tělem. Byl tak naštvaný! Zatahal Joona za husté vlasy a tělem se ho pokoušel povalit na studenou špinavou podlahu.

Namjoon se zapřel se koleny o zem, aby se nepřevážil a upevnil svou stabilitu. Oplácel Jinovi polibky a nechával ho si na něm vybíjet frustraci i vztek, všechno to přijímal. Přemístil své ruce na Jinův pas, kde ho tišivě hladil.

Jinovi to ale nestačilo. Měl v hlavě šílený zmatek a potřeboval ho zamést pod koberec. Poslepu nahmatal knoflík na Joonových džínách a nemotorně ho začal rozepínat. Bylo mu jedno, že jsou v kuchyni, kam může kdykoliv přijít Yoongi, nebo že mají cukrárnu plnou zákazníků. Chtěl jen chvíli myslet na něco jiného, než na bolest, kterou mu Taehyung způsobil.

„Jinnie," vydechl Namjoon proti jeho rtům. Schoval jeho dlaně ve svých a odtáhl se od něj. Jejich tváře byly kousek od sebe. Oba byli zadýchaní. Namjoonovi bilo srdce jako splašené.

„Notak, vždyť o nic nejde," zazoufal Seokjin a znovu se pokusil zaútočit na rozepínání u jeho kalhot. Rychle se mu znovu přisál na rty, aby nemohl protestovat.

Tentokrát se Namjoon neodtáhl, neměl srdce na to, aby ho odmítl. Ale opět chytil Jinovy ruce a jemně je odstrčil od svého rozkroku. Moc dobře věděl, kde se nachází, stejně jako to, že to, že by toho Jin později litoval.

Seokjin polibky zpomalil, než se nakonec úplně odtáhl. „Máš pravdu, není to dobrý nápad," pousmál se malinko. Tělem se svalil na Namjoona, celého ho zalehl, přitulil se k němu a zavřel klidně oči. „Ale vzrušuju tě, dobré vědět," neodpustil si tiché rýpnutí.

„A koho ne?" odvětil Namjoon tiše, jeho tváře nabraly červený nádech, a to se u něj moc často nestávalo. Ležel na ne zrovna čisté podlaze s pažemi omotanými kolem Jinova těla.

Jin se potichu zasmál, ale neodpověděl na to nijak. Zůstal ležet, užíval si přítomnost svého kamaráda, se kterým právě zažil pár zvláštních sekund, možná minut, a bylo mu hezky. Rozhodně líp než předtím.

V ten moment do kuchyně přišel Yoongi, na čele se mu tkvěly kapky potu od toho, jak neúnavně pobíhal po cukrárně a roznášel objednávky. Pohled mu padl na ty dva přitulence a odkašlal si.

„Nechci rušit, ale cukrárna vás potřebuje..." zamumlal rozpačitě.

„Jo, jasně, promiň," Jin se rychle zvedl, oprášil si ze sebe smetí, které měl maximálně na kolenou a na zadku, protože, narozdíl od Namjoona, jinak s podlahou do kontaktu nepřišel. „Už jdu na to. Mám rozehřátou troubu. Jak jsem mohl zapomenout?"

„Super," přikývl Yoongi stále trochu v rozpacích a vypařil se z kuchyně.

Namjoon se taky vyhrabal na nohy a začal se oprašovat, i když prach ze zad si sám nedokázal odstranit. Šel si rychle umýt ruce, aby konečně mohl začít pracovat. K tomu, co se před chvílí stalo mezi ním a Jinem se nijak nevyjadřoval, ale zběsile bušící srdce se mu nedařilo uklidnit.

xxxxx
Namjiiiiiiin<3 Máte rádi Namjin? A myslíte, že by se hodili sem? ^^

Nebo Taejin? A nebo snad Yoonjin? Kdo si myslíte, že se k Jinovi hodí nejvíce a kdo mu nezlomí srdce?

Mějte příjemnou středu ^^ <3