Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CV-

„Vidíš, říkal jsem, že tady nikdo nebude. Je tma, zima a ještě před chvílí padal sníh," zubil se Jungkook na svého partnera, který se loudal vedle něj zabalený ve dvou svetrech, bundě a ještě měl kolem krku omotanou šálu. Jeho čepice s rozkošnými barevnými piny nesměla chybět.

„Jo, ideální podmínky pro rande. Objednal jsi počasí, Jungkookie?" zaculil se na Jungkooka Hoseok. Držel se s ním za ruku, vzal si kvůli tomu rukavice s odklápěcími prsty, aby cítil kůži druhého. Kook tvrdil, že mu nebývá zima, nenosil rukavice a ani kulicha, pod bundou měl jen tričko a mikinu jako vždy.

„Samozřejmě, že jsem objednal počasí," ušklíbl se na něj Jungkook, přehodil Hoseokovi ruku přes ramena, dal mu pusu na zmrzlou tvář. „Máš červený nos, vypadáš rozkošně!"

„Vypadám jak ten sob Rudolf, že?" pobaveně nakrčil nos. Přes Vánoce se stihl podíval na nějaké pohádky, které zase rok neviděl, proto si toto vybavil jako první. „A ty ho máš taky červený. A taky uši."

„Možná trochu? Spíš jako ledová královna, sluší ti to," pokrčil rameny Jungkook. „Až se ostříhám, tak třeba budu nosit čepice, teď mi uši kryjí vlasy."

„Jsem Elsa, dobře," uchechtl se Hobi, „ale opovaž se ostříhat... Olafe."

„Myslel jsem spíš ledová královna od Andersena," rýpnul si do něj Jungkook. „Líbí se ti, když mám delší vlasy? Myslel jsem, že už je načase je zkrátit," podivil se.

„Nekrať si je! Dlouhé vlásky ti sluší. Jsou pěkné. Úžasné. Fantastické. Vypadáš božsky, nestříhej se!" ujišťoval ho modrovlásek (ta barva se mu nakonec zalíbila). Položil mu ruce po stranách hlavy, čímž mu jak prohrábl vlasy, tak začal zahřívat zmrzlé uši.

Jungkook se zvesela usmál. Přivřel oči nad příjemným pocitem Hoseokových teplých rukou. „Tak já je ještě nechám žít vlastním životem, jestli chceš," pousmál se na něj. „Co kdybys mě políbil?"

Hoseok zvedl koutky úst v oslnivém úsměvu a udělal, jak Jungkook řekl. Políbil ho, zatímco mu zahříval uši. Věděl, že mu musí být zima, jen se tvářil, že není, a frajeřil. Bylo mu jedno, že se s ním líbá na veřejnosti, v parku nikdo nebyl a jediný, koho by případně mohli potkat, byli pejskaři, ale těm se po parku v takové kose procházet nechtělo.

Jungkook položil ruce na Hoseokovy boky a přitáhl si ho blíž k tělu. Na bradě ho lechtala Hobiho šála, byla trochu zvlhlá, ale nestudila. Potlačil nutkání zaplést mu ruce do vlasů, jako to obvykle dělával - bylo by to zvláštní, když ho za hlavu držel Hoseok.

Z procítěného polibku je vyrušilo křupání sněhu pod cizími podrážkami a tlumený rozhovor nějakých kolemjdoucích. Odtáhli se od sebe, Hoseokovi stačil jediný pohled za Kookovo rameno. Rychle ho lapil za paži a stáhl za sochu krále Sejonga s ulomenou rukou. Dřepl si, Jungkook s ním, dost zmaten.

„Co blbneš?" zašeptal potichu - ztratil rovnováhu a skončil ve sněhu sedět na zadku. Celý se zatřásl, jak to zastudilo.

„Ššš!" přiložil si ukazováček ke rtům a kývl bradou směrem za sebe, aby poslouchal.

„... Yoongi bude určitě šťastný, že mě bude všude mít. Myslím, že ti nějaký plakát seženu i zadarmo, ale samozřejmě si je klidně můžeš koupit, část peněz pak půjde stejně zpátky mně. A odmítám mít při sexu po zbytek života zavřené oči," doléhal k nim dobře známý hlas. Hobi by ho poznal kdekoliv a kdykoliv. Věnoval Jungkookovi vykulený pohled.

„Tae," naznačil rty, kdyby to mladšímu nedocvaklo.

„... ale alespoň jeden plakát mi v ložnici nemůžeš zakázat." promluvil i druhý muž, Seokjin, a Hobim prošla nepříjemná vlna zimnice.