Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XLVIII-

Druhý den se Namjoonovi vůbec nechtělo vstávat. Sice šel spát po půlnoci, kdy dopsal Jungkookovu seminární práci, ale i tak se mu zdálo, že se v posteli sotva ohřál. Yoongi ale naštěstí vypadal čerstvě - možná to bylo tím, že spal místo gauče na posteli (na té Namjoonově s Namjoonem, protože zjistili, že spaní v objetí je pohodlnější, než si mysleli).

Když přišli do cukrárny, její majitel už tam samozřejmě byl a rozpaloval trouby. Namjoon se mu po jejich nedávném rozhovoru nedokázal podívat do očí. Vždyť se s ním chce vyspat, proboha!

„Dobré ráno, zlatíčka!" pozdravil Jin energeticky. Ráno vstal pravou nohou. Poprvé za posledních pár dní měl dobrou náladu. Rádio, které doteď hrálo potichu, zesílil, aby se mohl pohupovat do rytmu hudby. Zrovna hrála písnička od Dreamcatcher, takže si dokonce potichu prozpěvoval.

„Dobré, Jinnie," odvětil Joon. Nemohl se neusmát, když viděl, jak Jin zvesela pobíhá po kuchyni.

„Dobré ráno," přidal se k pozdravu i Yoongi, který si zrovna vázal zástěru kolem pasu a bystrýma očkama těkal po místnosti, jako by z ní mohl vyčíst, co bude dnes dělat. Seokjin mu občas chystal vytištěné recepty a někam je přilepil, aby byly na očích. Dnes spatřil jen jeden na ledničce.

„Jak jste se vyspali? Páni, Yoongi! Vypadáš nějak jinak. Tak nějak, jak to říct, svěžejí? Kolik hodin jsi spal?" zeptal se Seokjin během toho, co začal krémem zdobit košíčky, které nechal přes noc odležet ve velkém chlaďáku vedle kuchyně.

„Řekl bych, že to mohlo být tak sedm hodin?" odpověděl Yoongi a ohlédl se na Joona, jestli to říká dobře. Ten přikývl. „A Jungkook nebyl doma, takže jsem nespal na gauči, děkuji, hyung."

„Tak jsi namalovaný?" Seokjin se zastavil těsně před Yoongim. Prsty ho vzal za bradu a začal si ho zvědavě prohlížet. Vypadal o dost lépe než třeba včera.

Černovlásek rozhozeně zamrkal a bezděčně zčervenal. Jinův obličej byl na jeho vkus až příliš blízko toho jeho, navíc si ho Jin prohlížel tak intenzivním pohledem, že by se nejraději vypařil ze světa.

„N-ne, neumím s tím ani zacházet," zamumlal.

„Měl bys spát na posteli častěji. Jsi rozkošný!" nejstarší ho nadšeně chytil prsty za tváře a trochu za ně zatahal. „Co kdyby ses nastěhoval ke mně? Měl bys vlastní postel a byl bys pořád takhle k sežrání!"

Namjoon je zaraženě pozoroval. Jinnie měl podle něj nějak moc energie. Buď vypil hodně kávy, nebo celou noc nespal a byl teď hodně, ale opravdu hodně, přetažený. Navíc ho pohltila vlna žárlivosti. Nikdy mi neřekl, že jsem rozkošný, prolétlo mu hlavou. A proč říká Yoongimu, že je rozkošný, líbí se mu snad? Nesmysl, vyvrátil si v zápětí.

„To nevím, jestli můžu přijmout... tedy pokud Namjoona neobtěžuju? Chci říct, že bych asi přestal zatěžovat Joona a Jungkooka, který o mně ani neví, ale tobě by to nevadilo, kdybych bydlel u tebe?" Yoongiho nepřestávala překvapovat dobrota těchto dvou lidí.

„Bylo by to úžasné! Stejně jsem doma pořád sám jen se Salguem, je mi tam smutno! Nájem bych ti mohl odečítat rovnou z platu, nebyl by moc vysoký." Seokjin od Yoongiho odstoupil, vzal si do ruky mixér a začal šlehat bílkový sníh. „Má to jen tři podmínky," usmál se tajemně.

„Oh, jaké?" zajímal se hned Yoongi. Mezitím si došel pro recept a začal na něm pracovat - byly to ovocné zákusky se želatinou, jednoduché na přípravu. Ty složitější věci si na starost vždy bral Jin.

Namjoon jejich rozhovor nenápadně poslouchal, zatímco ve vedlejší místnosti zprovozňoval kávovar a další stroje na přípravu kávy. Vyskládával hrníčky tak, aby je měl po ruce, a leštil vitrínu.