Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CXVII-

Jak znovu začala škola, cukrárna se v odpoledních hodinách plnila studenty. Namjoon měl možnost brát menší počet směn než v lednu, kdy byl v práci prakticky pořád. Yoongi začal studovat taky, a tak Seokjin přemýšlel, že buď přijme nového zaměstnance, nebo zažádá, aby mu poslali studenta na praxi.

Yoongi si studium naplno užíval. Veškeré svoje problémy odstrčil a zaměřil se pouze na školu - nesměl dovolit, aby ho znovu vyhodili, když už pro to udělal tolik. Navíc celá tahle studijní situace zapříčinila, že se s Namjoonem vídal podstatně méně než dřív, což mu velmi prospívalo. V pátek odpoledne měli poprvé po delší době směnu oba dva. V kavárně bylo celkem plno, tak neměli čas spolu mluvit. Až kolem páté si Yoongi Namjoona odchytil, aby ho pořádně pozdravil.

„Jak zvládáš začátek semestru?" zajímal se s úsměvem. Pohledem však stále kontroloval, jestli nějaký zákazník něco nepotřebuje.

„V pohodě zatím. Nechápu sice, jak jsem předtím mohl stíhat i školu i tolik směn, ale hádám, že se s tím zase srovnám jako vždy," usmál se. „A co ty, studente?"

„Jde to. Baví mě to, ale lidi mě tam nemají rádi. Nebo možná spíš nemám rád já je, nekomunikují se mnou, ale já o to ani nestojím," pokrčil rameny. Opřel se zády o zeď a napil se obyčejné vody.

„Neboj, to přijde," povzbudivě mu prstem šťouchl do tváře.

„Máš nějaké plány na večer s modelkou, když je ten valentýn?" zeptal se Yoongi s nakrčením nosu, aby odvedl řeč od tématu on a sociální začlenění mezi vrstevníky na škole.

„Proč pořád mluvíš o Dakyung jako o modelce? Jakože... ona je modelka, ale co s ní pořád máš? Líbí se ti snad? Doufám, že ne, protože na dnešek večer jsem ti domluvil rande naslepo, tak by se hodilo, kdybys tam přišel," řekl Namjoon s úšklebkem.

Yoongi šokovaně vyvalil oči. Rozhodně se necítil na to, aby šel na rande! A už vůbec ne dnes večer a s někým úplně cizím! „Rande? Jak jako rande? S kým proboha?!" rozhodil ruce, až převrhl sklenici, která stála kousek od něj. Naštěstí se nerozbila, ale zbytek vody se vylil na zem.

„V klidu! Vždyť jsi mě sám požádal, ať ti někoho najdu. Tak se nech překvapit!" uculil se na něj ďábelsky. „Navíc je svatého Valentýna, to jsem nemohl nechat jen tak. Tak jsem jsem ti domluvil rande, bude to fajn a ty si to určitě užiješ."

„Dakyung je příšerné jméno mimochodem," zúžil oči Yoongi. „A mohl jsi mě aspoň varovat! Mám směnu až do večera, těžko stihnu nějaké rande, Namjoone," zamračil se na něj, popadl do rukou hadru na zem a louži setřel.

„Proč- proč najednou pomlouváš její jméno, když už se o ní ani nebavíme?" povzdychl si Namjoon s protočením očí. „Však rande máš večer. Po směně. Stihneš to, neboj, všechno jsem zařídil."

„Protože je to pitomé jméno," zopakoval jako papoušek. Netušil, proč to řekl. Prostě to chtěl říct, tak to udělal. Ta holka mu ležela v žaludku od doby, co ji viděl v Namjoonově posteli. „V kolik a kde mám podle tebe být?"

„Je to super jméno, ale to je jedno," mávl nad tím rukou fialovovlásek. „Máš být v osm tady," přistrčil mu k obličeji svůj mobil, kde měl otevřenou mapu na street view s restaurací, kde se mělo rande uskutečnit.

Yoongi musel o několik centimetrů oddálit hlavu dozadu, aby byl schopný písmenka přečíst. Namjoon mu telefon strčil doslova těsně před brýle, které měl zase jednou výjimečně na očích.

„Fajn, budu tam. Snad to stihnu," povzdechl si Yoongi, už teď se snažil vymyslet, jak se z toho vyvlíknout.

V osm hodin tedy Yoongi vyčkával v restauraci u jednoho z prázdných stolů. Namjoon sice řekl, že domluvil na Yoongiho jméno rezervaci, ale on se styděl jít se ohlásit u baru, takže vybral první volný stůl pro dva. Vůbec netušil, jak by se měl chovat, co by měl očekávat, protože neměl nejmenší zdání, jak bude člověk, se kterým se ho jeho kamarád rozhodl seznámit, vypadat. Navíc se cítil nepříjemně, protože všude po restauraci byla spousta zamilovaných párů, které mu připomínaly, jak moc je on opuštěný a nechtěný.