Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XXX-

„Mohl jsi jít na nákup s nimi," zamračil se Hoseok na Jungkooka, „bylo by mi to jedno." Rozešel se zkratkou skrz menší park směrem domů. Jimin bydlel po cestě, tak ho Jungkook stejně cestou opustí.

„Nakoupit můžou beze mě a Jimin nějakou zmrzlinu snad mít bude. Slyšel jsem, že má v mrazáku tajné zásoby," spiklenecky mrkl na Hobiho.

„Nejdu k Jiminovi, jdu domů," vyvedl ho Hoseok rychle z omylu.

„Proč ne?" zeptal se Jungkook.

„Přešla mě chuť." Rukama objal růžového plyšového plameňáka v náruči.

„Promiň..." omluvil se Kook, ačkoli přesně netušil, za co se omlouvá.

„Nemusíš se mi omlouvat. Neudělal jsi nic špatně. To Taehyung. Aspoň myslím, že je to špatné. Je to špatné?" Hoseok zakroutil hlavou nad svou neschopností. Posadil se na lavičku, kterou zrovna míjeli.

„Myslíš to, že neřekl Namjoonovi, že jste spolu?" Jungkook si automaticky sedl vedle Hobiho. „Ti dva se moc se nebaví, neměl to jak vědět."

„Jenže byl překvapený. Hodně překvapený, Jungkooku, " povzdechl si hnědovlásek. „Děláš tu ze mě akorát paranoidního šílence. Jenže já žádný šílenec nejsem, taky mám oči!" zvolal.

„Ovšemže nejsi šílenec! Nemyslím si to. Opravdu ne!" vyhrkl Kook.

„Taehyung říká něco jiného," odfrkl si Hoseok.

„Vážně?" zarazil se mladší. Zkrabatil obočí. To znělo dost hnusně i na Taeho a jeho prořízlou hubu.

„Ale ne, jednou mi řekl, že jsem blázen-"

„Neměl ti to říct vůbec," skočil mu Kook do řeči. „Nevím, jak to s tebou je, ale rozhodně ti to říkat neměl."

„Jungkooku, řekni mi pravdu. Má s tím Seokjinem něco?" Hoseok k mladšímu zvedl pohled. Nebyl zoufalý ani zvědavý, byl podivně lhostejný. Jungkooka až vyděsilo, jak moc prázdný pohled měl.

„Nemá. Jak jsi odešel, tak mi volal a řekl, že tě miluje. Ptal jsem se ho na to," odpověděl třešňovlásek bez zaváhání. „Nemyslím si, že kdyby s ním cokoliv měl, určitě by mě informoval."

„Tráví s ním čas radši než se mnou. Čemu se vůbec divím." Starší se zadíval na potemnělé stromy před sebou. „Nejhorší na tom všem je, že je mi to vlastně jedno. Je mi fuk, jestli mě podvádí. Je mi jedno, jestli o mně mluví s kamarády. Vlastně je mi jedno i to, že jsme se my dva poznali."

„Hobi... to neříkej," zašeptal Jungkook, všechna slova se najednou vytratila. Bylo mu Hobiho líto, bylo mu líto, že se cítil zrovna takhle a zrovna kvůli jeho nejlepšímu kamarádovi.

„Nemám říkat pravdu? Řekl bych, že mě to mrzí, jestli jsem ti tím ublížil, jenže není. Jungkooku, já nejsem dobrý člověk na přátelení. Musíš se s tím smířit."

„Tae tě má rád... miluje tě... nemělo by ti to být jedno. Proč je ti to jedno?" zeptal se Jungkook skoro zoufale. Nechápal to. Věděl, že je Hobi dobrý člověk, ale jeho pohled na svět byl poněkud odpudivý.

„Taky ho miluju. Teda myslím. Občas to tak je," pověděl Hoseok a opřel se zády o lavičku. Na Jungkookovu otázku neodpověděl záměrně. Nechtěl o tom mluvit, ale věděl, že musí. Tohle od něj nebylo fér. Jungkook toho pro něj už udělal hodně.

„Občas to tak je?" zopakoval po něm Kook a snažil se vyhledat pohled toho druhého, aby mohl lépe odhadnout, co se v něm právě odehrává. Nepovedlo se mu to, druhý vždy očima uhnul.