Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-XIV-

„Tae? Tae?! Taee!" Hobi zběsile mával rukama ve vzduchu, aby na sebe upozornil. V jedné ruce držel Taeho mobil, ležel ještě v posteli. Trénink choreografií na Halseyin koncert začínal až za hodinu.

„Ano, Hoseoku?" Taehuyng byl příliš zabraný pohledem do zrcadla. Zrovna se chystal s Yeontanem na procházku do kavárny a jako obvykle chtěl vypadat perfektně. Jeho pes mu pobíhal kolem nohou a vyžadoval páníčkovu pozornost stejně jako Hobi.

„Máš tady zprávu z Twitteru," oznámil, „a pokud si ji nepřečteš, přečtu si ji já." Nebylo to vyhrožování, byl to jeden ze způsobů, jak se nechovat jako blázen (jak tvrdil Taehyung) a nekontrolovat mu všechny zprávy. Varování předem mu poradila jeho terapeutka.

„Toho si nevšímej, zlato, na veřejný profil mi píše spousta lidí, klidně to můžeš přečíst," řekl Tae a dál si upravoval už tak perfektní vlasy. Říkal si, že by měl změnit barvu. Možná šedá? Nebo modrá? Černá mu připadala moc obyčejná, ale na natáčení si nemohl moc vybírat. „Copak, Tannie, máš hlad? Neboj, za chvíli půjdeme na procházku a do cukrárny, no ano," rozžvatlal se Taehuyng na svého pejska.

„Mhm, fajn," hmkl Hobi zvědavě. Přiložil prst ke snímači otisku a mobil se odemkl. Najel na modrou ikonku s bílým ptáčkem a otevřel novou zprávu od člověka, co se jmenoval @jindogpromoter. Kupodivu se jedním kliknutím rozbalila celá konverzace předtím. To znamenalo, že už si spolu psali... a dokonce už předevčírem? Odignoroval uživatelovo přání dobrého rána a scrolloval konverzací nahoru.

„Něco zajímavého?" zeptal se Taehuyng, když ukončil monolog mířený na svého psa a když mu přišlo, že jeho přítel nějak podezřele dlouho mlčí.

„V kolik jsi šel předevčírem spát?" Hoseok na něj vypálil otázku, aniž by odpověděl na tu jeho. Se sevřeným srdcem četl zprávy, kde byl nazván spolubydlícím, později kamarádem a nakonec kamarádem s výhodami! Mračil se na displej a mačkal v rukách Taeho telefon čím dál tím víc.

„Já nevím, jak si to mám pamatovat?" Tae pokrčil rameny, z poličky si vzal korektor, protože se mu stále zdálo, že má na pleti nějaké ty nedokonalosti a začal si ho nanášet na obličej. „Podle mě jsem usnul chvíli po tobě, tak mi řekni ty, kolik bylo hodin."

„Deset. Vypadá to, že jsi chvíli po mně určitě nešel," zavrčel Hobi, nedokázal uhlídat tón svého hlasu. Všechno, co právě četl, ho neskutečně zraňovalo.

„Cože? Jak jsi na to přišel?" Taehyung poprvé odvrátil pohled od zrcadla a radši se zadíval na svého přítele, který se válel v posteli. Vypadal ale jinak než před pár minutami. Předtím byl uvolněný, na rtech mu pohrával lehký úsměv. Teď zatínal čelist a propaloval displej telefonu vražedným pohledem.

„Kdo je Seokjin a proč mě s ním podvádíš?" procedil Hoseok skrz zuby. Vřelo to v něm, cítil, jak mu v žilách bublá hněv smíšený se zklamáním a ještě další spoustou jiných emocí, které nebyl schopný rozeznat. Odhodil Taeho mobil vedle sebe a vyšvihl se do sedu. Protože s Taehyungem spával jen ve spodním prádle, naštvanými kroky přešel ke skříni a začal se oblékat.

„Jak jsi přišel- kurva," zaklel Tae, když mu došlo, že nejspíš nepřehlásil účty. „Tak to vůbec není, Hoseokie! Nepodvádím tě s ním, ani se pořádně neznáme!" Korektor odložil zpátky na poličku a rozešel se za Hoseokem. Stoupl si kus od něj, ale snažil se dodržovat bezpečnou vzdálenost.

„NE, VŮBEC MĚ NEPODVÁDÍŠ!" zakřičel neuroticky s ironií, zatímco si navlékal cargo pants. Snažil se alespoň podvědomě fyzicky zaměstnat, ale hned, jak Tae promluvil, ztrácel pevnou půdu pod nohama.

„Hoseokie, zlato, uklidni se," Taehuyng k němu o krok přistoupil, „vždyť jsi to sám četl, ne? Neznáme se!" Pokusil se situaci trochu objasnit. Neměl náladu na hádky, na naštvaného Hoseoka ani na jeho hloupé paranoidní teorie. Nechtělo se mu to řešit, ale věděl, že to řešit musí.

„Samozřejmě, proto jsi mě nazval kamarádem s výhodama. Proto jsi s ním flitroval. Proto jsi ho nechal, aby tě balil! Proto jsi mu neřekl, že někoho máš? Proto za ním teď jdeš!" Přes Hobiho veškeré snahy i se mu nepodařilo nezvýšit hlas. Založil si ruce v bok, aby zabránil automatickému svírání pěstí.

„Ale já jsem tě tak nenazval! On tě tak nazval, já ne!" Pokusil se bránit, i když věděl, že má Hoseok pravdu. Šlo tu o slovíčkaření. „Nejdu přece za ním, jdu do cukrárny! Chodím tam každý den, Hoseoku! Jsi blázen! Zkus se trochu uklidnit sakra! Co na mě vůbec řveš!?"

Taehyung nebyl cholerik, ale na řvát na sebe nikdy nenechal. Věděl, že udělal chybu, ale přiznat to nechtěl. Navíc mu na tom nepřišlo nic hrozného. No bože, tak si psal s nějakým klukem a trochu se nechal balit. Byl hezký pocit, když s ním někdo flirtoval a Hoseok to neuměl. Po téhle stránce to bylo jako chodit s papírovou krabicí. Prázdné.

„CHODÍŠ TAM KAŽDÝ DEN A JÁ PAK NEMÁM BÝT BLÁZEN, JO?!" Hoseok se cítil jako časovaná bomba. Vybuchoval po částech, ale s každým výbuchem to bylo horší a horší. Jako by se mu s každým výbuchem zabodávaly střepy do srdce, do hrudi, do plic, zkrátka do všech orgánů - i do kůže.

„ALE TY JSI BLÁZEN! Copak to nevidíš? Takhle normální člověk doprdele nereaguje! Vzpamatuj se! Vždyť jsem si s ním psal poprvé v životě a s tebou chodím přes půl roku! Můžeš kurva uvažovat, než ze sebe něco takového vypustíš?!"

Hoseok se zarazil. Nedokázal přemýšlet jasně, ani kdyby se snažil sebevíc. Tohle byla osobní zrada. Slyšet takováhle slova od někoho, koho vroucně milujete, byla podpásovka. Natlačily se mu slzy do očí, přitom měl silné nutkání zničit všechno kolem sebe. Zrychleně dýchal - neměl daleko od záchvatu.

Taehyungovi došlo jen o pár vteřin později, co vlastně řekl a jen o chvíli déle trvalo, než mu došlo, jak moc to posral. Hoseok se setkával v životě s mnoha lidmi, kteří ho nechápali. Kteří k němu nebyli fér. On být takový neměl! Měl být jeho oporou. Taehuyng v duchu proklínal. Nechápal sám sebe.

„Promiň, Hoseokie, promiň," rozešel se rychle k němu, když byl na dosah rukou, pokusil se ho obejmout.

„Táhni do hajzlu," dostal ze sebe Hobi a prudce Taeho odstrčil. Rychlým krokem se vydal ke dveřím. Roztřesnýma rukama popadl Yeontana do podpaží, nazul si svoje sešlápnuté tenisky a hrábl po klíčích.

„Ne! Hoseokie, stůj," Taehyung se nemotorně vyškrábal na nohy, „zlato, nejsi ani pořádně oblečený! Nechoď pryč, vyřešíme to spolu! Miluju tě!" Doběhl se až do předsíně. „Proč máš Yeontana? Hoseoku, přece nemůžeš odejít! Neměl jsem to říkat, nemyslím si to o tobě! Byl to jen nějaký zkrat!"

Hobi drtivou většinu věcí přes svoje myšlenky neslyšel. Pořádně ani nevěděl, co dělá. Řídil se svými pudy, a ty na něj křičely, aby unikl od tohoto emočního šílenství, co způsobil zpropadený Taehyung.

Zabouchl dveře Taemu před nosem a vyběhl před barák - div že se nepřerazil na schodech a nepustil Yeontana. V ruce svíral klíče. Taehyungovy klíče, jak si okrajově uvědomil v momentě, kdy odemkl jeho auto a nastoupil do něj. Sešlápl plyn a bylo mu jedno, že nemá řidičák.

Taehyung zůstal zírat na zavřené dveře. Nedokázal pochopit, co se vlastně stalo.

xxxxx
Zprávy objeveny a Hoseok se vrhl na ulice bez řidičáku a jakýchkoliv řidičských zkušeností. To bude ještě sranda :'))) <3

Nestíhám se kvůli koblize učit na maturitu a přijímačky ^^ -K

Nestíhám se kvůli koblize vysprchovat, asi budu dneska (pro vás včera) smrdět :') -Enamii

Takové rozdílné problémky máme <3 xd

Přejeme hezký víkend💖