Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXVI-

Hoseok se ocitl doma sám. Taehyung odešel asi dvacet minut zpátky a vzal si s sebou i Yeontana. Už teď se nudil. Po příchodu domů si na parapety rozestavěl vonné svíčky a všech pět zapálil. Seďoležel na gauči s notebookem položeným na břichu a díval se na nějaká videa na Youtube. Byl zachumlaný v oversized mikině a v teplácích, kolem sebe ještě omotanou deku. Měl pocit, že bylo v bytě chladněji, než si pamatoval. Nejspíš se ještě nezapnulo topení, jak to v listopadu bývá.

Jungkook pobíhal po venku a natáčel nové video. Po cestě se zastavil ve stánku a koupil si horký čaj, měl zimou úplně ztuhlé prsty. Potřeboval chvíli sám pro sebe. Začalo mu ale být chladno a navíc se mu začalo chtít na záchod, a protože to na kolej bylo dál než k Taehyungovi, zamířil tam. Do domu ho pustila nějaká slečna, která zrovna vcházela, a Jungkooka poznala. Vyjel výtahem nahoru, před dveřmi se opřel o zeď a začal zvonit jako pominutý.

Když se ozval zvonek, Hobi sebou polekaně trhl, až z něj sklouzl notebook a kdyby ho nechytil, nejspíš by po dece dojel až na podlahu. Hned vyskočil na nohy a pospíchal ke dveřím, protože zvonění znělo velmi naléhavě. Myslel si, že si Tae třeba zapomněl klíče a rozhodl se vrátit zpátky. Po otevření dveří (neobtěžoval se podívat do kukátka) ho čekalo překvapení. Před dveřmi stál mladík s křiklavě šarlatovými vlasy.

„Čau, Tae, hrozně- och, Hoseoku, ahoj!" Jungkook se zářivě usmál, až na chvíli zapomněl, že vlastně potřebuje na toaletu.

„A-ahoj, Jungkooku!" pozdravil ho Hoseok zaraženě, ale taky se na něj zazubil. Trochu odstoupil ode dveří, aby mladší mohl vejít dovnitř.

„Taehyung není doma?" zajímal se. Vstoupil u toho do bytu, vyzul si automaticky boty a pověsil bundu na věšák.

„Není," zachmuřil se Hobi okamžitě. „Můžeš hádat třikrát, kde je."

„Och, nojo, je mi to jasné. Mohu si u vás odskočit? A pak se zdržet? Pokud nemáš jiné plány samozřejmě," vyhrkl.

„Budu jedině rád," zvedl koutek úst hnědovlásek. Představa, že nebude muset být sám, ho potěšila.

„Tak bezva, jen... teď vážně musím." Jungkook se nervózně pousmál, rychle Hoseoka obešel a zmizel na záchodě, na který samozřejmě trefil.

Když se vrátil zpátky, Hoseok seděl na gauči a opět koukal do notebooku. Jungkook k němu přišel zezadu a zakryl mu oči dlaněmi. „Když uhodneš, kdo jsem, pozvu tě na limonádu do nejbližšího baru," zazubil se.

„Do baru, říkáš, Jungkooku?" zakřenil se Hoseok nadšeně. Měl náladu se socializovat, což se často nestávalo - možná za to mohl právě Kookův entuziasmus. Poslepu ze sebe sundal laptop, a potom, co Jungkook stáhl své ruce z jeho očí, se zvedl a šel sfouknout všechny svíčky, které stále neúnavně hořely.

„Ano. Vyhrál jsi večer strávený se mnou. Takže jdeme," zazubil se Jungkook. Pocuchal Hoseokovy vlasy. „Teple se obleč, je tam strašná zima."

„Jo, já vím," zasmál se Hobi a odhopsal se převléct do ložnice. Vzal si to stejné, v čem šel ráno do cukrárny. Najednou si připadal tak dobře! Byla to změna, oproti tomu, že byl jinak celé dny v podstatě zavřený doma, nebo jen chodil s někým na procházky. Prostředí setmělého nočního Seoulu ho lákalo. A s Jungkookem mu nic nehrozilo - věděl o všem a spoléhal na to, že ho před vším špatným ochrání.

„Můžeme vyrazit? Vypadáš dobře," pochválil ho Jungkook, když vyšel z ložnice.

„Děkuju, ty taky vypadáš dobře. Hezky ti ladí vlasy s botama," uculil se Hoseok, když si všiml tohoto drobného detailu.