Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-CIII-

Po tom, co se navzájem málem umlátili polštáři a udusili smíchem (a prachem), se svalili na postel a odpočívali. Hobi a Jungkook se v posledních týdnech velmi sblížili. Ani ne intimitou těl, i když se líbat nepřestávali, ale spíše intimitou společných chvilek a sdílených myšlenek. Ačkoli si to Jungkook dlouho nechtěl přiznat a Joonovi raději tvrdil, že se mu líbí Yoongi, byl do Hoseoka zamilovaný. Nebylo cesty zpět, prostě se to stalo, a on si to - v té vteřině, když s ním Hobi navázal oční kontakt, což skoro nikdy nedělal - uvědomil. Bylo to jako prozření.

S pootevřenou pusou na něj zůstal koukat. Taehyungova případná žárlivost mu byla jedno, třebaže říct mu to nehodlal ještě dlouho. Trochu se obával, co si o tom myslí Hobi, ale všechno nasvědčovalo, že to cítí stejně a že to není jen obyčejná sexuální přitažlivost.

„Na co tak zíráš?" zasmál se Hoseok pobaveně. Jungkook vypadal jak ryba na suchu, když naproti němu postával a naprázdno otevíral pusu. Cvrnkl ho do čela. Cítil se, v rámci možností, velmi dobře. Poslední dobou vůbec nemyslel na Taehyunga a na to, jak byl k němu svět nespravedlivý.

„Na tebe," odpověděl Jungkook, zaklapl pusu a usmál se, „protože jsi to nejlepší, co mě za poslední dobu potkalo. Mám tě opravdu rád."

„Kecáš." Hoseok pobaveně nakrčil nos. Ale zahřálo ho to při srdíčku, i kdyby si z toho mladší dělal legraci.

„Nekecám. Až teď jsem si uvědomil, jak moc tě mám rád," chytil Hoseokovu dlaň, něžně ji stiskl.

„Až teď? Trochu pozdě, ne? Na to, že tě absolutně miluju," zazubil se na něj a stisk ruky mu opětoval.

Jungkookovi se sevřel žaludek. Pořád pro něj bylo těžké se v Hoseokovi vyznat. Vždycky to pro něj bude těžké. „Věděl jsem, že tě mám rád už mnohem dřív, ale až teď mi došlo jak moc. Vlastně bych mohl říct, že tě mám rád mnohem víc, než si myslíš," odpověděl nakonec.

„Opravdu?" zvážněl Hobi. I tak mu ale na rtech pohrával úsměv. Cítil, jak se mu tělem rozlévá kýžený pocit štěstí a lásky. Chytil i druhou Jungkookovu ruku a jemně sevřel jeho prsty.

„Co si myslíš o tom, že bychom spolu začali chodit, Seokie?" zeptal se Jungkook rozpačitě. Doufal, že Hoseok pochopí, jak to myslí, protože si nebyl jistý, jestli sebere odvahu zeptat se znovu.

„Oh ano!" vyjekl Hobi překvapeně, ačkoli ho to vůbec překvapovat nemuselo, protože se k tomu už nějakou dobu schylovalo. Hodil se Jungkookovi do náruče jako v nějakém filmu a schoval své ďolíčky do jeho ramene.

„Vážně?" zmateně zamrkal - neočekával, že to půjde tak hladce. Myslel si, jak bude muset Hoseoka přesvědčovat, že není brzo, že se k sobě hodí a že jim to doopravdy klapat bude, když se budou snažit. Nejistě ho poplácal po zádech - spíš jako psa než jako člověka.

„Jasně!" odvětil Hobi nadšeně, ale i trochu zaraženě. Odtáhl se od něj tak, aby si viděli do tváří. „A nebo ty snad nechceš? Proč by ses mě tedy ptal?"

„Chci! Jasně že chci! Jen mě to překvapilo, čekal jsem... to je vlastně jedno," usmál se zeširoka.

„Čekal jsi, že řeknu ne?" zeptal se modrovlásek zvědavě.

„Popravdě jsem čekal, že tě budu muset chvíli přemlouvat." Omotal Hoseokovi ruce kolem pasu. „Ale jsem rád, že nemusím. Takhle mám čas na jiné věci, než budeme muset jít spát, abys ráno vstal do práce."

„Vlastně je pro mě snadné se zamilovat," zasmál se Hoseok zvonivým smíchem. „Je to skvělý pocit! Chci se v něm utopit," usmíval se jako sluníčko.