Následující tři dny byly těžké. Pro oba. Hoseok byl ve stresu, takže neustále reagoval přehnaně, možná i víc, než obvykle, když měl tuhle epizodu. Jimin se od něj snažil vyzvědět, co se děje, ale Hobi zarytě mlčel nebo odvedl řeč jinam. Jimin navíc trávil více času s Halsey, která chtěla vidět více ze Seoulu a vybrala si jako oběť a domorodého průvodce právě jeho. On si ale nestěžoval, byl ve zpěvaččině přítomnosti rád. Ovšem na úkor Hobiho, který ho v těchto dnech potřeboval jako nikdy dřív. Hosek místo trávení času s Jiminem býval zavřený doma. Taehyung přespával různě po kamarádech nebo přicházel v době, kdy Hoseok už spal.
Taehyung chtěl navštívit i Jinovu cukrárnu, jenže po tom, co ho nehezky vyhodil, se bál, že by mohl dopadnout ještě hůř. Po pár dnech se ale osmělil tam vejít. Byla středa. A on se musel učit další část scénáře. Doma by na to klid neměl a s Yeontanem jen tak někam jít nemohl. Proto se to rozhodl risknout. Došel tam jako obvykle hned zrána a posadil se na místo, kde většinou sedával. Obsloužit ho přišel ten malý nový zaměstnanec. Už nebyl černovlasý. Naopak jeho vlasy zářily platinově bíle. Byl tím trochu překvapený, ale nic samozřejmě neřekl. problém nastal až v momentě, kdy mu ten fialovlasý dlouhán Namjoon donesl jeho objednávku a podíval se na něj dost nevraživým pohledem. Taehyung se neudržel a vyhrkl:
„Můžu mluvit s majitelem?"
„Majitel tu dneska není," zalhal Namjoon, kterému se už jen pohled na Taehyunga protivil.
„Vážně? Vždyť tu bývá každý den. Potřebuju s ním mluvit," naléhal Taehyung nevinným hlasem.
„Ale on nechce mluvit s tebou, tak odejdi, Taehyungu, nemáš tu co pohledávat," odsekl mu Namjoon. Byl unavený, protože se pořád vracel k událostem před třemi dny. Seokjinovi vysvětlil, proč v noci bez jediného slova utekl. Jin se samozřejmě nezlobil. S Yoongim to bylo horší. Další den s Namjoonem vůbec nemluvil a včera si dokonce pobalil těch pár věcí, které už u Namjoona stihl nastřádat, se slovy, že se odstěhuje k Jinovi během dneška.
„No dobře... ale nevyhazuj mě, jsem jen zákazník. Nebudu s Yeontanem hledat nějakou další psí kavárnu, co je tak blízko mého bydliště," pověděl Tae odhodlaně.
„Žádná jiná v blízkosti není," prskl Namjoon podrážděně - měl všeho po krk. „Naplivu ti do pití, odejdi, Taehyungu, nikdo tě tu nechce." V Seoulu byly celkem čtyři kavárny, do kterých byl povolený vstup se psy a psi jako takoví v ní také byli, ale byly dostatečně daleko od sebe, aby si zbytečně nekonkurovaly.
„Ale... vždycky jsi byl na lidi takhle zlý? Pokud jo, tak si to nepamatuju," zavrtěl nad ním Tae hlavou. Vždyť to ještě nebylo tak dávno, co se vzájemně akceptovali a dokonce spolu s Kookem byli párkrát venku!
„Ne, mám krámy. Dej si odchod, než začnu být vážně vzteklý. Vybral sis pěkně debilní den na své vlezdoprdelství." Namjoon se ho rozhodl ignorovat, znovu se začal věnovat práci.
„No dovol?" urazil se Taehyung. Vzal do ruky hrneček s horkou čokoládou, co si nechal přinést a dramaticky si usrkl. „Já tady žádné vlezdoprdelství neprovozuju."
„Já mám dovolit?" otočil se k němu Namoon nevěřícně zpátky. „Děláš si prdel, Taehyungu? Na co si jako hraješ? Baví tě manipulovat s lidmi? Vždyť tvůj kluk je naprostý chudák, kterému beztak zahýbáš na každém rohu! A to s Jinem mělo být jako co?!"
„Já a manipulovat? To si mě musíš s někým plést." Tae raději hrál hloupého, protože nestál o hádky. Těch měl za poslední dobu plné zuby s Hobim, a teď už by konečně měl rád svůj klid a Seokjina. Vážně nechtěl, aby na něj byl naštvaný.
ČTEŠ
Meruňková kobliha | BTS FF ✓
FanfictionHobiho život s psychickou poruchou není vždy jednoduchý, ale s přítelem po svém boku jde všechno lépe. Jenže stačí jeden chybný krok vedle, jistoty se rozbijí a s nimi i všechno, na čem mu aspoň trochu záleží. _____ Zabouchl mu dveře před nosem a vy...