Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXV-

O pár hodin později nadešel čas se rozloučit. Taehyungovi psal Seokjin, že už stojí s autem před restaurací, a tak byl on i Jungkook nuceni dopít poslední pivo, dojíst poslední chipsy (kterých si objednali nekřesťansky mnoho) a zaplatit. Nebyli ani moc opilí, jen v dobré náladě.

„Tak to jsem na toho tvého prince na bílém koni zvědavý!" prohlásil Kook, když si zapínal bundu až ke krku. Po západu slunce byla vždy o dost větší zima než přes den.

„Když ho pěkně poprosíš, určitě tě odveze domů! Bydlí kousek od kolejí." Taehyung si na místě zvesela poskočil, omylem u toho strčil do náhodné slečny, která kolem něj procházela. Se širokým úsměvem se omluvil, a protože ho poznala, rovnou se jí podepsal na ubrousek.

„Nojo, to já přece umím. Psí oči, fungují na i Namjoona," zaculil se Jungkook. Slečně, která je míjela, věnoval krátký pohled. Většinou to byl on, kdo se podepisoval na ubrousky, do deníčků nebo dokonce na části těla.

„Seokjin ale není na roztomilé věci, je spíš na věci, které jsou estetické," mrkl na něj pobaveně Tae zabalený v zimním kabátě, který však nechal rozepnutý, protože pro něj bylo přednější jak vypadal, než aby mu nebyla zima.

„Estetický jsem taky, narcisi," pohodil mladší vlasy jako model a svůdně na něj mrkl. Bundu si ale po Taehyungově vzoru nerozepnul.

„Pojď už, těším se na něj. Viděl jsem ho naposledy včera, protože jsem dopoledne natáčel."

Tae se rychle vyřítil z restaurace ven. Před vchodem se začal rozhlížet, jestli náhodou někde Seokjina nezahlédne, ale marně. Neviděl ani jeho auto. Byla tma a jeho auto viděl zatím jen jednou, takže ho spíš jen nepoznal.

„Ne tak rychle!" dobíhal ho Jungkook. „Je už tady, psal to. Tak hledej," pobídl Taeho s úšklebkem. Myslel si, že bude litovat toho, že si u neznámého muže ze seznamky nechal čepici (ani se pro ni nikdy nehodlal vracet), ale alkohol ho trochu hřál, takže mu bylo příjemně.

„Asi mu zavolám, je tu moc lidí. Jsme na oblíbeném místě." Taehyung vzal do rukou mobil, ale než vůbec stihl najít Seokjina v kontaktech, cizí paže se mu obmotaly kolem pasu a na tváři mu přistál malý cudný polibek.

Jungkook úlekem vykřikl. Jin se uměl plížit tmou jako ninja. Dokonce ho málem odstrčil. Naštěstí se ale stihl zarazit a včas muže s broskvově blond vlasy poznal.

„Oof, takže ty jsi ten Seokjin," pousmál se na něj, ale nemohl si odpustit soudící pohled, kterým ho přejel od hlavy až k patě. Musel uznat, že byl vážně krásný, navíc poměrně vysoký (ne tolik jako Namjoon) a elegantně oháknutý. „Já jsem Jeon Jungkook, určitě jsi o mně slyšel," představil se s lehkým úklonem.

„Ze všech stran," pousmál se Jin. Přitáhl si za pas Taehyunga, který se o něj opřel, trochu blíž. „Smrdíš, Taehyungu, pojedeš domů. Takhle tě u sebe nechci," nakrčil nos, přestože mu Taehyung stále voněl. Sice šel cítit trochu po alkoholu, ale stále to přebíjela jeho silná voňavka, kterou si stihl Seokjin oblíbit.

„Náhodou..." Jungkook se k Taemu naklonil z druhé strany a přičichl si k němu, „... náhodou to není tak strašný. Pivo voní."

„Znám tě minutu a půl a už tě nemám rád," pousmál se Seokjin.

Taehyung se tiše zasmál a otočil se k Jinovi čelem, aby mu mohl vtisknout pořádnou pusu na rty.

„Skvěle, to mě určitě vezmeš domů, že?" zamrkal na něj Jungkook nevinně, jako kdyby mu před chvílí neřekl, že ho nemá rád. Nahodil své pověstné psí oči.

„Rušíš, Jungkooku," zabrblal Taehyung, zabořil nos Seokjinovi do krku a spokojeně zavřel oči.

„No tak promiň, ale nepotřebuju vidět, jak se s někým muckáš, když to nejsem já," prohlásil nejmladší žertovně. Nemohl se ale zbavit lítosti vůči Hoseokovi, kterou v Seokjinově přítomnosti pociťoval. Vždyť byl tak rozkošný! A úplné zlatíčko!

Taehyung protočil očima a už už se chystal vysvětlovat, že si to Jungkook vymyslel, ale Seokjin očividně nebyl stejný jako Hoseok, který by pravděpodobně v tuhle chvíli vyváděl. Možná i právě tohle byl důvod, proč Jungkooka Hoseokovi nikdy nepředstavil.

„Pravděpodobně tě po cestě shodím z mostu. Čistě omylem samozřejmě. A po cestě mi můžeš říct, jaký Taehyung je, protože se tváří jako alfasamec, ale přitom se mě bojí chytit za ruku, když není opilý. Že?" Štípl Taehyunga do tváře.

„Bude mi ctí," řekl Jungkook dost hlasitě na to, aby přehlušil protestně mručícího Taeho. „Kde máš auto?" zeptal se.

Seokjin kývl bradou k černé audině stojící na kraji silnice. Všichni se vydali tím směrem, Tae a Jin se drželi za ruce jako čerstvě zamilovaní puberťáci. Hodí se k sobě, pomyslel si Jungkook, ale nic neřekl. Stále z nich dohromady měl zvláštní pocity.

„Budeš sedět vzadu, Tae. Jungkook půjde dopředu, ať si můžeme povídat," Seokjin Taehyungovi zdvořile otevřel dveře a pokynul mu na místo přímo za řidičem.

„A to si s tebou nebude moct povídat, když bude vzadu?" zamrmlal Taehyung, ale posadil se na Jinem určené místo, když už mu tak hezky otevřel dveře. „Pokud mě vážně vysadíš před domem, tak..." odmlčel se, „taky si chci povídat!"

„Tak?" zasmál se Seokjin a zabouchl dveře. „Můžeme si povídat celou noc. Do práce jdu zítra později, Yoongi otevírá za mě. Je fajn tam konečně zase někoho mít. Nasedej, Jungkooku, topím tu."

Během minuty vyjeli (i s Jungkookem samozřejmě). V autě bylo vážně teplo, takže si Kook sundal bundu a hodil ji dozadu k Taemu.

„Já nejsem věšák," zabrblal uraženě Taehyung.

Seokjin se jen pousmál, a jakmile se vymotal z postranních uliček, začal plynulou konverzaci, kdy se zeptal na jakoukoliv trapnou historku, co se jeho milému přihodila.

Nakonec si Jungkook a Seokjin docela sedli a živě se bavili celou cestu až ke kolejím. Tae jen kroutil hlavou nad tím, že se bavili o něm přímo před ním, jako by tam vůbec nebyl s nimi. Občas do řečí svého nejlepšího kamaráda vstoupil, aby ho doplnil nebo opravil.

Když se rozloučili a Jungkook vyskočil z auta a zmizel v budově kolejí (s tím, že měl pozdravovat Namjoona), Tae si obratně přelezl dopředu. Najednou bylo v autě ticho, ale ne to trapné. Spíše klidné a příjemné.

„Je Yoongi doma?" prolomil to Taehyung, když se Seokjin znovu rozjel a v rádiu začala hrát písnička, která rozhodně nebyla podle Taehyungova gusta.

„Je, ale vzhledem k jeho stydlivosti bude asi celou dobu zalezlý v pokoji," pousmál se Jin. „Doufám, že tě přijde alespoň pozdravit." Všiml si, jak se Tae zamračil na rádio, a tak přepnul stanici. Taky se mu ta písnička nelíbila, ale navykl si poslouchat leccos, protože své oblíbené písničky ze svého playlistu pouštěl v cukrárně. Nebyl jen cukrář a pekař. Byl také DJ.

„Mohl by. Je celkem rozkošný, jak je drobný," usmál se Tae. Zahřálo ho u srdce, když kvůli němu Seokjin přeladil na jinou frekvenci. „Proč jste o mně takhle mluvili, Seokjine? Připadal jsem si hloupě."

„Chtěl jsem tě poznat i z jiné perspektivy, Taehyungu," Jinův úsměv se malinko rozšířil. „Na poznávání tebe přímo budu mít spoustu času. Noc ještě zdaleka nekončí." Bylo za pár minut jedenáct večer.

„A co přesně chceš poznávat?" uchechtl se Taehyung, natáhl k Jinovi ruku a zlehka mu pohladil rameno. Cítil se moc dobře.

„Všechno," odpověděl Seokjin upřímně a věnoval Taemu kradmý pohled.

xxxxx
Kdybyste byli Seokjin, co byste na Taehyungovi chtěli nejvíce poznat? 👁️👄👁️

Každopádně doufáme, že se máte hezky❤️