Meruňková kobliha | BTS FF ✓

-LXXIV-

Hobi a Tae se ještě povalovali v posteli. Tae tento den neměl natáčení dopoledne (záběry se točily jen večer), takže měl prakticky celý den volno. Hobi naopak ještě neohlásil v práci, že je zpátky, a Jimin to taky neudělal. Shodli se na tom, že si dá jeden den aklimatizace a do práce půjde až další den - zároveň měl ten den i terapii.

Hoseok chtěl být dneska s Taehyungem a získat si ho zase zpátky, ať už to stojí, co to stojí. Včera na něj chtěl počkat, ale nakonec když přišel, byl už zahrabaný v posteli a usínal. Proto se jen pozdravili a Hobi mladšího svým roztomilým vzezřením přiměl k tomu, aby si lehl k němu do postele a přitulil se k němu.

„Co kdybychom si někam zašli na zmrzlinu?" pověděl po nějaké chvíli Hoseok a chytil Taeho za ruku. Vypadalo to totiž, že se chce obrátit na druhý bok.

Taehyung si povzdechl, Hoseokovu ruku krátce stiskl, ale hned ho zase pustil a jako záminku využil telefon, který si podal z poličky. „Kam bys chtěl na zmrzlinu? Rád s tebou někam zajdu," pověděl. Přečetl si zprávu, která na něj čekala, a odložil mobil zpátky.

„Hmm, třeba tam, kam pořád chodíš? Jak tam pracuje Seokjin," zamrkal na něj Hobi. Možná, ale jen možná, si chtěl ještě jednou obhlídnout toho jeho nápadníka. A dát mu najevo, že se nemá snažit.

„Och, proč chceš jít tam?" zamračil se Taehyung. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Seokjin mi sotva odpustil, nechci, aby byl zase naštvaný, Hobi." Přetočil se v posteli na bok, aby na druhého lépe viděl.

„Ale mají tam dobrou zmrzlinu, ne? Navíc je to blízko," přesvědčoval ho Hobi s našpuleným rtem. Sám nevěděl, jestli se udrží, když druhého muže uvidí, ale bylo mu to jedno.

„Jo, je to blízko. Achjo, tak já napíšu Seokjinovi, že se stavíme. Jdi se zatím obléct," vyzval Hoseoka. Znovu popadl telefon a začal zběsile psát jednu zprávu za druhou.

„Super!" Hoseok vyskočil z postele rovnýma nohama a byl najednou jako vyměněný. Došel si vyčistit zuby a pleť, což mu zabralo jen pár minut. Když se vrátil do pokoje, Taehyung stále něco klikal do telefonu, a tak se postavil ke skříni a snažil se najít něco, v čem by šel a vypadal v tom dostatečně dobře a přitažlivě. Ještě stále nevybalil věci ze sportovní tašky, kterou měl u rodičů.

Když si Taehyung všiml, že se Hoseok začal převlékat, rychle se zvedl z postele a zaplul do koupelny. Upravil si vlasy, provedl ranní hygienu, nanesl si na obličej make-up a zkontroloval mobil, jestli mu Seokjin ještě nenapsal. Nic nového už na něj ale nečekalo.

„Bereš Yeontana s sebou, že?" zeptal se Hoseok, jakmile byl oblečený a psík se mu motal pod nohy. Dnes mělo být chladněji než předchozí dny, a tak si na sebe navlékl raději dvě trička (jedno s dlouhým rukávem a jedno s krátkým) a obě se mu podařilo zastrčit do úzkých džínů, v nichž měl podle ostatních velmi pěkné nohy. Moc často je ale nenosíval.

„Jo, vezmu ho," pousmál se Taehyung. Včera v noci se po cestě domů ještě zastavil u Seokjina, aby si Yeontana vzal. U té příležitosti mu řekl, že se Hoseok vrátil domů. Polibek jako včera od něj ještě nedostal - jako by mu chtěl Seokjin připomenout, že stále má stále někoho.

„Dobrý. Dlouho jsme se neviděli," sehl se, pohladil ho a vzal ho do náruče. Nechal si jím olízat obličej. Další z věcí, která by ho zničila, kdyby se s ním Taehyung opravdu rozešel - nevídal by se s Yeontanem, který mu doma téměř vždy dělal společnost. Bez něj (a bez Taehyunga také samozřejmě) by byl tento byt neskutečně prázdný.

„Tak já se obleču a můžeme jít. Co si dát u Seokjina snídani místo zmrzliny?" zeptal se Taehyung. Ze skříně vzal oblečení a zamířil zpět do koupelny, aby se mohl obléct.