Venku foukal vítr a oblohu zaplnily šedé těžké mraky. Schylovalo se k dešti, jak už to na podzim bývá, a Hoseok si v tu chvíli uvědomil, že se mu nedávno rozbil deštník a ještě si nestihl koupit nový. Ale zatím nepršelo. Pospíchal domů za Taehyungem, který bude pravděpodobně doma v posteli mazlící se s Yeontanem. Šel od Jimina. Odhodlal se jít zpátky domů, kvůli všem těm událostem, co se staly. U Jimina nakonec přespal jen jednu noc. Naštěstí mu nyní bylo trochu líp a cítil alespoň mírnou kontrolu nad sebou samým, i když to pořád nebylo ideální - ani nevěděl, co ten ideál je, protože ho nikdy nezažil.
Hoseok se dostal domů během několika minut. Stihl to jen tak tak, protože když v bytě koukl z okna, už pršelo. Umyl si mýdlem ruce v koupelně, otřel je do ručníku, který byl ještě včera jiný. To znamená, že Taehyung pral, napadlo ho. Tae byl velmi čistotný člověk a naprosto nenáviděl nepořádek. Proto se Hoseok nedivil, že oblečení, které předchozí den nechal válet na zemi, bylo pryč.
„Taehyungu?!" zavolal do bytu, ale nedostalo mu žádné odezvy. Uvědomil si, že ho vlastně ani nepřivítal Tannie, což mohlo znamenat jen jedno. Přišel domů zrovna v tu dobu, kdy se Tae rozhodl jít vyvenčit psa. Docela ho to naštvalo, a tak doufal, že se Tae brzy vrátí. Většinou nevenčil Yeontana déle než hodinu.
Vytáhl si tedy z lednice pomerančový džus, který byl jeho oblíbený, a nalil ho do skleničky, kterou vytáhl z myčky. Taky byla umytá. Chvíli si říkal, že Taehyung poslední den nemohl dělat nic jiného, než drhnout byt do naprosté čistoty.
Se sklenicí v ruce se vydal do obýváku. Pustil si přes Taeho notebook do repráků nějakou klidnou hudbu, kterou jeho přítel rád poslouchal, a do ložnice si zašel pro rozečtenou knihu. Uvelebil se ve svém oblíbeném křesle a ponořil se do příběhu. Čtení miloval. Od postav se učil. Prožívaly pokaždé jiný příběh, všímal si různých reakcí na podobné situace a náramně si to užíval.
Po dočtení pár kapitol mu ale začalo být divné, že se Taehyung stále nevrátil. Venku se stmívalo a déšť ustal. Hobi zaklapl knížku (poté, co do ní vložil záložku, samozřejmě) a dramaticky si povzdychl. Mohla uběhnout hodina, možná hodina a půl. Bylo to vážně podezřelé - Taehyung po venku nikdy netrajdal moc dlouho, ani když se s někým zapovídal.
Hoseok svraštil obočí a podíval se směrem ke vchodovým dveřím. Naslouchal, jestli neuslyší bouchnutí výtahu nebo kroky po chodbě, ale nic. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se Tae měl v nejbližší době vrátit. Hobimu se nepříjemně sevřelo srdce. Co když se Taemu něco stalo? Měl o něj obavy. Zašátral rukou vedle sebe, hledav svůj mobil. Jakmile ho nahmatal pod záhyby deky, v níž seděl zachumlaný, vytočil telefonní číslo svého přítele.
Jenže když se na druhém konci několik minut ozývalo jen pípání hlásící, že volaný není momentálně u telefonu a nebo ho ignoruje (na což Hoseok ani nepomyslel, protože se jeho strach o Taeho začal nebezpečně prohlubovat). Vzdal to a zavěsil. Kousl se do rtu a pokoušel se zůstat v takovém klidu, v jakém se nacházel ještě před chvílí. Nešlo to.
Najel na dobře známou ikonku Twitteru a vyhledal Taeho ve zprávách - nemusel hledat dlouho, Tae byl spolu s Jiminem, Jungkookem, jedním klukem z práce a dvěma jeho internetovými přáteli jediní, se kterými si kdy psal, pokud nepočítal reklamy nebo challenge.
@hip-hobi
tae, kde jsi?
tae?
jsem doma
už přes dvě hodiny
a ty nikde
a yeontan nikde
myslel jsem, že tu budeš
:(
šel jsi venčit nebo jsi s jungkookem?
nebo ses ztratil?
a nebo tě někdo unesl?
a nebo zabil????
co když ti někdo ublížil
sdfhsjfjsd
tae
odpověz
nebo prostě přijď
chyběl jsi mi, tak jsem přišel už dneska
ale asi půjdu zas za jiminem
začíná být tma
já se tu bojím
sám
bez yeontana
a tobě se určitě něco stalo...
nezvedáš telefon
taehyungie :(((
dej mi vědět co nejdřív
nebo vyhlásím pátrání
:((
ČTEŠ
Meruňková kobliha | BTS FF ✓
FanfictionHobiho život s psychickou poruchou není vždy jednoduchý, ale s přítelem po svém boku jde všechno lépe. Jenže stačí jeden chybný krok vedle, jistoty se rozbijí a s nimi i všechno, na čem mu aspoň trochu záleží. _____ Zabouchl mu dveře před nosem a vy...