Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀SETTE🍀

EREN

Ráno jsem se vzbudil brzy a i přesto, že jsem spal jen pár hodin, byl jsem odpočatý víc než celé předešlé měsíce. Levi ještě spal jako andílek. Poklidně oddychoval a já sledoval jeho božskou tvářičku, na které se nyní neodrážely žádné starosti. Všiml jsem si drobných vrásek, které před rokem ještě neměl, znaky toho, co všechno si musel protrpět těsně po událostech minulých Vánoc. Pohladil jsem ho po vlasech a vzdychl.

Bylo už devět hodin, měl bych jej probudit. Včera večer říkal něco o tom, že dnes ráno musí do práce.

Vzal jsem jej za ruku a začal ji hladit, až můj prst zavadil o jizvy, které ji hyzdily. Skoro jsem se bál podívat, ale zvědavost zvítězila. Byly už plně vyléčené a bledé, ale táhly se skoro přes celou dlaň a i na hřbetu ruky byly vidět drobné nerovnosti. Jako blesk mě zasáhla vzpomínka, kdy jsem nedokázal zabránit Jeanovi v jeho zákeřném a velmi dobře promyšleném činu, ublížit mu přesně na tom místě, které bylo pro něj tak důležité. Vzal jsem jeho ruku, přitiskl ji ke svému líci a nechal stéct jednu slzu po tváři. Nedokázal jsem ji udržet, všechny ty vzpomínky na ten večer pomalu vylézaly z nory, kde jsem je chtěl navždy pohřbít.

Nicméně jen pohled na Leviho ruku, na něj celého, na jeho strach, který ho na malou chvíli přepadl včera při milování, to všechno mi vytahovalo ty hnusné vzpomínky na povrch.

Asi jsem jeho ruku stiskl silněji, protože se zavrtěl a otevřel oči.

„Dobré ráno, miláčku," přitáhl si mě víc k sobě a chtěl mě políbit, když si všiml mokré cestičky na mé tváři.

„Proč pláčeš? Bolí tě něco, neublížil jsem ti včera?" zeptal se starostlivě.

„Ne, Levi, kdepak! Promiň, jsem jen z toho všeho trochu přecitlivělý, nezlob se. Vím, že se kolikrát chovám jak ženská, ale já prostě tu nálož pocitů, které na mě útočí poslední dobu, tedy dobu, co jsem zjistil, kde jsi, nedokážu vstřebávat v klidu. Když jsem teď viděl tvou ruku..."

„Co je s ní?... Ach tak, ty jizvy, s tím se netrap, Erenku!" řekl, když mu došlo, na co narážím. „Nijak mě neomezují a skoro jsem na ně zapomněl. Pojď za mnou ještě do pelechu..." mazlivě poprosil a odkryl deku. Vzápětí ji zase zakryl a začervenal se. Myslel jsem, že se stydí za svou nahotu, ale on jen ze sebe vyjekl: „Ach můj bože, v tom jsme spali? Rychle do sprchy!" vylítl z postele stále nahý a už mě tahal do dveří, kde tušil, že by mohla být koupelna.

„Nikdy bych nevěřil, že jednou ze mě bude takové čuně! Jak jsme v tom mohli usnout?" nechápal Levi.

Začal jsem se smát na celé kolo.

„Nebuď upjatý, Levi, to se někdy stane, sex je vyčerpávající činnost, holt někdy usneš dřív, než stihneš vyměnit ložní prádlo!" Přišlo mi strašně směšné, jak panikařil kvůli takové kravině.

Pustil jsem sprchu a přitáhl jsem si Leviho k sobě a nechal kapky, ať laskají naše těla. Jeho blízkost a horké tělo přitisknuté na to mé ve mně začaly probouzet touhu. On na tom nebyl jinak.

„Ach Erene, já asi budu p-potřebovat pomoct!" vzdychl mi do hrudníku.

„Já vím, já taky!" vydechl jsem do polibku, který mi věnoval.

Začali jsme se dravě líbat a naše ruce vzájemně bloudily po těle toho druhého a stále na nás dopadaly kapky vody.

„Však už víš, co máš dělat!" nadskočil jsem překvapením, když jsem v tu chvíli ucítil jeho prst mezi mými půlkami. Zasténal jsem a v oparu slasti, kterou mi vzápětí způsobil, když vstoupil prstem do mého těla, mi proběhla potěšující myšlenka, jak rychle se učí. Podlehl jsem slasti, kterou mi nyní způsoboval už dvěma prsty, přirazil na ně, a zasténal jeho jméno.

Nechával jsem se unášet rozkoší, kterou mně způsoboval, a už jsem chtěl žádat o uspokojení něčím jiným, když jeho prsty vyklouzly z mého těla a téměř okamžitě je opatrně začala nahrazovat jeho erekce.

Vystrčil jsem na něj zadeček, aby měl lepší přístup, a opřel své líčko na kachle sprchového koutu, ale on nesouhlasně zamručel, otočil si mě k sobě a přitáhl do náručí. Obtočil jsem nohy kolem jeho těla, on mi podsadil zadeček a lehce vklouzl do již připraveného otvůrku svou chloubou. Oba jsme zasténali překvapivým útokem slasti. Okamžitě začal narážet do mé prostaty a já jen sténavě opakoval jeho jméno.

Můj úd se otíral o jeho vypracované břicho a v kombinaci s náporem na mé místečko slasti to stačilo k tomu, abych se po chvíli se zvířecím výkřikem udělal.

Uvnitř jsem se pod náporem extáze prudce stáhl a Levi jen se zalapal po dechu a už jsem cítil, že i on přepadl přes okraj, a v tu chvíli jsme se oba sesunuli podél zdi sprchového koutu a vydýchávali další společný únik od reality. Kapky vody nás neustále bičovaly, ale my se na sebe usmívali jak sluníčka.

Vtom jsem si vzpomněl na čas.

„Levi, v kolik že musíš být v práci?"

„Musím stihnout Padreho, v deset odchází!"

„Zlato, když jsme vstávali, bylo devět, to nestihneš!"

„Do prken!" vystřelil ze sprchy. Osušil se a loupnul po mně očima. Pokoušel jsem se také zvednout, ale nešlo to.

„Promiň, Erene," pochopil, že po včerejším a dnešním divočení prostě nejsem schopen moc chodit.

Vzal mě do náručí, zabalil do ručníku a uložil na gauč.

„Koťátko, já ti nestihnu ani udělat snídani," stresoval, zatímco se soukal do džín a košile.

Sebral dvě müsli tyčinky, nalil mi džus a donesl na stolek.

„Promiň, já tě strašně zanedbávám!"

Běhal po pokoji a sháněl svetr, který včera skončil bůhví kde.

„Slibuju, že ti donesu nějaký dobrý oběd, ale teď už fakt musím," naklonil se ke mně, vlepil mi rychlou pusu a už byl pryč.