Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀NOVE🍀

LEVI

„Dobře víš, jaký jsem měl strach ti jen naznačit, co k tobě cítím, abych tě neztratil! Netušíš, jak moc jsem se celou dobu bál, že mě odsoudíš za mou orientaci, že mě kvůli tomu začneš nenávidět. Chtěl jsem zachovat aspoň přátelství s tebou, tak mně teď, prosím, nevyčítej, že jsem ti nechtěl a nemohl přiznat svou lásku k tobě!"

„Promiň, Erenku, já na tebe nechci tlačit, jen to potřebuji slyšet z tvých úst, aby zase má noční můra odešla," naklonil jsem hlavu k rameni a upřeně se na něj zadíval.

„Přežil jsem to znásilnění jen proto, že jsem myslel na osobu, kterou jsem upřímně a bezmezně miloval a miluji, a tou jsi byl a stále jsi ty!"

Zavřel jsem oči úlevou a ani jsem netušil, že jeho slova až tak odlehčí mé duši, která byla tak dlouho sžírána nejistotou.

„Děkuji," vydechl jsem a přitáhl si jej do náručí a daroval mu dlouhý polibek. „Děkuji..."

Přitiskl jsem jej k sobě a položil si hlavu na jeho hrudník. Byli jsme potichu a já slyšel jeho srdce, jak bije - pravidelně a silně.

Na chvíli jsem se ztratil ve vzpomínkách.

„Erene, volal jsem ti," vzpomněl jsem si najednou, že nemám jeho číslo.

Otočil se a vzal ze stolku telefon.

„Ne dneska, před čtrnácti dny, po tom koncertě. Viděl jsem tě na tom banketu, jak utíkáš pryč... ovšem, nedohonil jsem tě. Nechápu, proč jsi tak zběsile utíkal? Bylo to kvůli té puse, co jsem dal Petře? Že ano?"

„Ano!" vzdychl a začal se třást.

„Klid! To bylo domluvené, v tom žádný cit nebyl!" začal jsem vysvětlovat, co všechno tomu předcházelo. Jakmile jsem domluvil, začal se úlevně smát.

„Ani nevíš, jak velký kámen ze srdce mi teď spadl, měl jsem to pořád v hlavě a popravdě... neodvažoval jsem se na tuto situaci zeptat!"

Přitiskl jsem jej k sobě ještě víc a zašeptal jsem mu do ucha: „Řeknu ti tajemství, nedokážu milovat holky, vlastně... nedokážu milovat nikoho jiného než tebe a věř, že jsem se o to celkem usilovně pokoušel!" culil jsem se na něj potutelně, a on jen zamrkal.

„Ano, zkoušel jsem tě všemožně vyhnat z hlavy, chtěl jsem se zamilovat do někoho jiného, ale bez úspěchu," políbil jsem ho, aby na mě tak vyčítavě nezíral těmi jeho oceánovými kukadly.

„Je ještě něco, co tíží tvou dušičku?" zeptal jsem se.

„No," začal opatrně, „nechtěl bys mi o tom povykládat?"

„Pro tvůj klid a pro ukojení mých výčitek svědomí, ano, ale ne teď, já musím dodělat nějaké věci do práce, zítra ráno to musím odnést, ale pak mám až do druhého volno," setřásl jsem jej z klína, vlepil mu jemnou pusu a vytáhl noťas a s povzdechem se ponořil do papírování.

„A co mám dělat já?" zakňoural.

„Ty mi napiš do mobilu svoje nové číslo a prozvoň se, abys měl moje, teda, jestli o něj máš zájem, mám pocit, že až odjedeš, bude mobil mým nejlepším kamarádem," odvětil jsem.

Eren udělal, co jsem mu řekl, a stále kolem mě chodil jak lev v kleci.

„Erene, sedni si někde, já se nemůžu soustředit, když kolem mě pořád šmáruješ," zavrčel jsem na něj a on
nečekal na nic a vplul mi opět na klín. Povzdechl jsem si - budu to dělat dvakrát déle, protože s ním na klíně se prostě nejde plně soustředit. Ale chápal jsem jej, měl jsem stejnou potřebu cítit jeho blízkost jako on!