Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀TREDICI🍀

EREN

Vzbudil jsem a hned zaslechl její přeslazený hlas. Byla tady a všechny ty lži, co vykládala mně, teď říkala Levimu.

Chce ho pro sebe a já jí překážím.

Určitě do něj celý ten rok hučela, ať na mě zapomene, že za to nestojím, aby se trápil. Proto se mi celou dobu neozval. Byl jí ovlivněný, jenže já jsem přijel, našel jsem ho a teď je se mnou!

Miluje mě! A ona je v háji! Tak to zkouší takovouto pitomou lží! Jak vůbec někdo může být tak zlý, celou dobu tvrdí, jak jí na Levim záleží, a přitom mu nepřeje lásku, která je mezi námi už takovou dobu. Je to odporná, manipulativní potvora! Jak to, že to Levi za tu dobu nepoznal, jaký je to had, a on si ji ještě hřeje na prsou.

Začal se zase ve mně stupňovat vztek a věděl jsem, že ty lži musím jít rychle zastavit, než ho opravdu přesvědčí.

Vlítl jsem do pokoje a bez špetky sebeovládání na ni začal ječet.

„Vypadni! Vypadni tady z toho bytu a nechej nás s Levim na pokoji! Jsi zlá, nepřejícná! Pochop už konečně, že Levi miluje mě, a tebe nikdy milovat nebude. Mohla jsi to poznat za ten rok! Běž! Běž pryč!" třásl jsem se a začal zase upadat do panického stavu.

Petra nevěřícně koukala od jednoho ke druhému, až jí Levi gestem naznačil, ať opravdu odejde.

Ještě, než se zaklaply dveře, stáhl si mě do náručí a pevně, mlčky držel, dokud jsem se nepřestal třást.

Posadil mě na pohovku, sám si sedl na křeslo naproti a beze slov se na mě díval.

Dostal jsem strach, že ho ta fúrie přesvědčila.

Co když jí věří víc, než mně? Co budu dělat? Jak ho mám přesvědčit, že nikoho nemám.

„Erene, řekneš mi i ty, co se mezi vámi stalo? Proč mi Petra tvrdí takové věci?" řekl jemně a chytil mě za ruce.

Už jsem neudržel slzy a začal vzlykat.

„Eri, neplač, hlavně neplač!"

„Když ty jí věříš všechny ty lži, co si vymyslela, aby tě dostala do postele. Já nikoho v Paříži nemám, přísahám! Jen mě křivě obviňuje, aby tě ode mě odlákala a měla tě jen pro sebe. Ty to nevidíš, jak se na tebe kouká? Jak s tebou flirtuje? Prostě jí teď stojím v cestě, tak si vymyslela pohádku, že ti v Paříži zahýbám. Nemám důkaz, kterým bych tě přesvědčil, že to není pravda. Jen jsem si myslel, že mi budeš věřit!"

„Já ti ale věřím, jen prostě teď nevím, co si o tom všem mám myslet. Petra není člověk, který by si vymýšlel. Vždycky mi pomáhala, už v Paříži, když se dověděla celou pravdu, mě přesvědčovala, ať jdu za tebou a vyznám se ti. Proč by proboha teď takhle otočila? To nedává smysl."

Teď už mi slzy tekly proudem. „Takže mi nevěříš..."

Rychle jsem se zvedl, sebral boty a bundu, kterou nejspíš donesla z kavárny ta cuchtle, a rychle zavřel dveře. Levi okamžitě vyběhl za mnou. „Erene, počkej, já ti přece věřím."

„Nech mě, Levi!" křičel jsem na něj, když mě chytl za paži. „Pusť mě!"

Zadíval se na mě utrápeným, starostlivým pohledem, ale pustil mou paži a já se rozeběhl směrem k parku.

LEVI

Seděl jsem u flašky grappy s hlavou v dlaních. Co se to děje? Proč se vždycky všechno musí takhle blbě zvrtnout? Copak my nemáme právo na lásku?

Jak se k tomu všemu mám postavit? Erenovi věřím, nevím, proč by mi měl lhát a zatloukat nějakého kluka. Vidím to na něm, jak moc mě miluje. Jenže já věřím i Petře, znám ji. Nebyla by schopna mi takhle ublížit, vždyť přece ví, jak moc na Erenovi lpím. Nelhala by mi. Nebo ano? Byla by schopná zničit naši lásku podlou lží jen proto, aby mě odloudila od Erena a měla jen pro sebe? Ach můj bože, co když ano? Jak se k ní mám teď chovat?

Nalil jsem si ještě jednoho panáka, rychle se oblékl a šel Erena hledat. Uvědomil jsem si, že jsem měl jít dřív. Co když zase propadne své nemoci a někde se zhroutí? Telefon nezvedal. Co teď? Kam mohl jít? Snad šel k sobě domů, vzal si bundu a v ní má nejspíš klíče od bytu, určitě se ve svém stavu chce co nejdříve dostat někam, kde bude mít soukromí. Snad byl schopen takto uvažovat!

Musím ho najít! A to co nejdřív!

EREN

Vyběhl jsem z bytu a slzy mi tekly proudem. Věděl jsem, že se musím uklidnit. Nemohl jsem se přece jen tak na ulici zhroutit.

Zastavil jsem se u vchodu do nedalekého parčíku a zhluboka dýchal.

Uklidni se, Erene, všechno dobře dopadne, Levi ti uvěří!

Nádech, výdech, nádech. Pomaličku šeď před mýma očima dostávala barvu a v uších přestávalo hučet. V kapse mi zvonil telefon, ale ignoroval jsem ho. Teď ne, nechtěl jsem s nikým mluvit, ani s Levim, musel jsem si utřídit myšlenky a vymyslet, co bude dál...

Na roztřesených nohou jsem se dobelhal k první lavičce a úlevně se posadil.

Musíš myslet, Erene, přemýšlej!!!

Mozek se pomalu uklidňoval a mé myšlenky začaly dostávat nějaký řád.

Říkala, že mě viděla líbat se s klukem. To nebylo možné, já se s nikým nelíbal...

Ach můj bože, už vím! Že mě to nenapadlo hned! Já se s nikým nelíbal, ale někdo políbil mě – Armin, tenkrát v létě před barákem! Ano, to by sedělo.

Vždyť den nebo dva předtím jsem ztratil svůj obrázek. To byl ten čas, kdy byli ti dva na dovolené v Paříži. To muselo být ono. Takže nelhala, jen nevěděla, jak to doopravdy bylo.

Ale jak mám přesvědčit Leviho, že to byl z Arminovy strany jen omyl a že další pusa se už nikdy neudála, a vlastně jsme nikdy spolu nic neměli?

Doufal jsem, že mi Levi uvěří, anebo ho bude muset Armin ubezpečit, že to byl z jeho strany jen omyl.

Ano, dám mu jeho telefon a Armi mu to dosvědčí.

Uklidněný a sám se sebou spokojený jsem se zvedl a pomalu se coural zpátky k Leviho bytu.

Dlouho jsem zvonil, ale nikdo neodpovídal. Nebyl doma! Šel za ní? Aby mu řekla zbytek té lži, která vlastně ani lež ve výsledku nebyla? Jen to špatně pochopila. Jsem hrozné pako, vždyť ona ho chtěla opravdu jen chránit.

Ale stejně mě nemá ráda, jak na mě vyjela, nepřátelsky... Ona to samé určitě cítí i ode mě.

Ale časem bych ji měl začít respektovat. Byla to Leviho kamarádka a já jsem nechtěl, aby se vzdával svých přátel jenom proto, že se mezi námi stalo nedorozumění.

Sedl jsem si na schody před Leviho dům, vytáhl telefon a vytočil jeho číslo.

„Erene!" ozvalo se úlevně z telefonu. „Kde jsi? Jsi v pořádku?"