Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀VENTIDUE🍀

LEVI

Eren usnul snad hodinu poté, co jsme vyjeli, ačkoliv mermomocí tvrdil, že mi bude dělat společnost svým drmolením. Byl jsem rád. Musel si odpočinout. Kdyby tuhle zkoušku neudělal, s největší pravděpodobností by ho nepustili k maturitě, a to by byla další komplikace a odloučení.

Já už to nějak přežiju – vyspat se můžu hned ráno, jak přijedeme. Uznávám, že jsem byl už o půlnoci unavený, zničený a začala na mě dopadat velká únava. Minulou noc jsem se po tom alkoholovém šílenství zrovna sladce nevyspal. V duchu jsem si nadával a přísahal, že Erena donutím hned o prázdninách, aby si udělal řidičák. Tušil jsem, že rozhodně nebude proti. Káva a Red Bull sice pomáhaly, ale byl jsem opravdu šťastný, když jsme v šest ráno zaparkovali před jeho domem v Paříži.

„Erene, vstávej, jsi doma!" šeptal jsem mu do ucha a pohladil jej po klidné tvářičce.

Zavrtěl se, otevřel pomalu oči a protáhl se. „Usnul jsem!"

„Ano, ale teď pojď nahoru, musíš se osprchovat a nasnídat, než vyrazíš."

Ještě malátný a skoro spící začal štrachat klíče z batohu.

Po vydatné snídani a osvěžující sprše, kterou jsme si společně užili – doteď nechápu, kde jsem ještě na tohle vzal energii – jsme si sedli na gauč a přitiskli se k sobě. Pevné Erenovo tělo a horkost, která z něj sálala, mě okamžitě ukolébala a já, pevně přitisknut v jeho náručí, tvrdě usnul.

EREN

Měl jsem ještě čas, a tak jsem pustil televizi a do toho si čistil zuby, ať můžu učitele oslnit aspoň bělostným chrupem, když už ne znalostmi. Vtom jsem si všiml, že Levi v mém náručí ztěžknul a jeho dýchání se stalo pravidelnější. Musel být hrozně unavený! Zapřísahal jsem se, že hned po maturitě si udělám řidičák, nemohl jsem po něm chtít, aby mi dělal pořád taxikáře. Kromě toho – řídil jsem rád a až ho budu mít, Levi se už k volantu ani nedostane.

Uložil jsem ho opatrně do postele, i když jsem měl dojem, že by ho v tuto chvíli nevzbudila ani rána z děla, a začal jsem se pomalu oblékat do svého obleku, který jsem si dovezl z Florencie.

Budu největší fešák ze třídy!

***

Přiběhl jsem domů s pocitem, že jsem to zvládl.

„Ahoj Levi," zahulákal jsem ode dveří, ale hned nato jsem si uvědomil, že možná ještě spí. Bylo sotva poledne, jistěže ještě spal! Okamžitě jsem se začal chovat tiše a zaposlouchal jsem se do zvuků bytu. Nic, ticho. Moje zlatíčko a zachránce od vyhazovu od maturity ještě setrvával v říši snů.

Potichu, jen v ponožkách, jsem vklouznul do ložnice. Levi stále tvrdě spal a já jsem potichu přiklekl k posteli a zblízka si prohlížel jeho tvář. Neměl jsem moc možností na něj takhle zírat, ale nemohl jsem si pomoct. Fascinoval mě! Jeho téměř dětská tvář, nyní nepoznamenaná žádnou starostí.

Můj bledý anděl – nikdy se ho nenabažím, nikdy ho nepřestanu milovat!

Pozoroval jsem jeho tmavé dlouhé řasy, které se nyní proplétaly s těmi na spodních víčkách a tvořily úžasný kontrast vůči jeho porcelánové pokožce, stejně jako rudé rty vykrojené do tvaru srdce. Jemně jsem pohladil jeho neposlušné vlasy a žasl jsem, jako už tolikrát, nad jejich hebkostí, kterou bych mohl přirovnat k nejdražšímu saténu. Vzpomínal jsem na svou první možnost jej takhle pozorovat, tenkrát na faře v Eustachu, kdy jsem jej poprvé políbil. Dnes tady ležel ten samý muž, až na to, že už jsem věděl, že mě miluje. Viděl jsem jen drobné rozdíly v přítomnosti jemných vrásek kolem očí, které tam tenkrát neměl.

Vtom se jeho řasy zatřepotaly a já se najednou díval do fascinujících šedavých hloubek. Panenky se ještě chvíli nemohly rozhodnout, kolik světla jsou schopny pobrat, a tančily, až se ustálily do podoby špendlíkové hlavičky. Obdivoval jsem šeď, která byla protkána tmavou modří a vytvářela klikaté cestičky až na okraj duhovky, kterou okupovala. Miloval jsem jeho oči, stejně jako jeho celého.

Překvapil mě, když promluvil chraplavým, právě probuzeným hlasem.

„Děje se něco, Erene?"