Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀VENTITRE🍀

„N-ne, nic, jen... miluji tě, Levi!" stále jsem zblízka obdivně hleděl do těch netradičně zbarvených očí, které se po této větě zúžily, když svá ústa roztáhl do širokého úsměvu. Téměř neviditelné vrásky se roztomile prohloubily a já už dál neodolal a musel jej na ústa zkrášlená úsměvem políbit.

Nejspíš jsem ho překvapil, protože se na mě po polibku zmateně podíval.

„Erene? Opravdu se nic neděje? Nepokazil jsi tu zkoušku?"

„Ne, jen... prostě tě miluji!"

Levi zakroutil hlavou a zamumlal cosi o mladém bláznovi a začal se štrachat z postele.

„Jedl jsi?"

Zakroutil jsem hlavou a zjistil, že mám strašný hlad.

„Tak pojď, milovníku! Budeme se asi muset najíst někde venku, nejspíš tu nic nemáš, co?"

LEVI

Celé odpoledne jsme se poflakovali po Paříži jako milenci, kteří si vyjeli do města lásky. Bylo krásné počasí a já si užíval známá místa. Tentokrát jsme naštěstí nikoho nepotkali. Nechtěl jsem s nikým mluvit, nikomu vysvětlovat, co tu dělám a proč se na toho kluka, který šel vedle mě, dívám jako na svatý obrázek a držím ho tak pevně, jako by mi snad chtěl utéct.

„Levi," ozval se Eren najednou do ticha, které mezi námi panovalo.

Otočil jsem na něj hlavu.

„Asi bych to měl říct mamce... Co bys řekl na to, kdybychom ji dnes pozvali k nám na večeři...?" zeptal se.

„Asi ano." Dostal jsem strach.

Co když Carla bude reagovat podobně jako Daniel? Nerad bych si kazil večer nějakou hádkou, a hlavně jsem nechtěl, aby se Eren jakkoliv rozrušoval. Teď musel být v klidu a soustředit se na nadcházející maturitu. Byl by schopen se koncentrovat na učení, kdyby věděl, že ho matka odvrhla?

Eren asi pochopil, co se mi honilo hlavou, a proto mě hned ujišťoval: „Neboj, myslím, že moje máma to přijme, domnívám se, že stejně dávno tuší, že jsem gay. Možná bude překvapená, ale bude to respektovat, sám ji trochu znáš, je benevolentní. Kromě toho tě jistě ráda uvidí, ani nevíš, jak tě má ráda."

„A co otec?"

„Ten se to nikdy nesmí dovědět, zabil by mě, to vím!" vyděšeně se na mě podíval, ale pak mávl rukou. „Ale ten je mi jedno, ať se jde se svým tmářským přístupem zahrabat! Budu mít po maturitě, jsem plnoletý, už mi nic nemůže přikazovat!"

Vytáhl mobil, aby zavolal matce.

„Ahoj mami.... Jo, myslím, že jsem to zvládl dobře... nechceš dneska zajít na večeři? Ke mně... ano, chtěl bych ti něco říct... auto máš v servisu? To nevadí, já ti někoho předám," vrazil mi telefon do ruky.

„Ahoj Carlo," řekl jsem nejistě. Pořád jsem se nemohl zbavit nepříjemného pocitu, že něco věděla, a že s tím nebude srozuměna. Však, která matka by skočila synovi do náruče s nadšením, že její milovaný synáček si přivede k oltáři dalšího kluka. Bez možnosti být babičkou a vůbec pak i ty sousedské kecy a pomluvy.

„Ahoj Levi," ona mě naopak oslovila s nadšením.

„Tak dlouho jsme se neslyšeli. Jak se máš? Ty jsi v Paříži s Erenem? On mi neřekl, že jede za tebou! On byl u tebe i o Vánocích, že ano?"

V šoku jsem se otočil na Erena, který se jen uculoval. Propálil jsem ho pohledem. Proč matce neřekl, že jezdil za mnou?

Ona ale vážněji pokračovala. „Levi, nevadí ti to?"

„Co by mi mělo vadit?" zeptal jsem se zmateně.

„Že za tebou létá!? Já jsem o tom vážně nevěděla, jinak bych se mu to snažila vymluvit, vím, že ho máš plné zuby."

„Ale Carlo, tak to přece není! Samozřejmě mi to nevadí, ba naopak, ale o tom bychom si mohli snad raději povykládat u večeře. Souhlasíš tedy a přijedeš? Pochopil jsem, že nemáš k dispozici auto, tak já pro tebe přijedu."

„Ty tu máš auto?"

„Ano, pak ti to všechno vysvětlíme, budu u tebe kolem čtvrté, souhlasíš?"

„Ano, ano, kluci, teda! Vy jste jedno velké překvapení, budu se na vás těšit!"

No, překvapení – to teda bude, v poslední době bylo toho odmítání naší lásky tolik... ach můj bože, měl jsem strach!