Inferno dell' Animo (série Bells 2. díl.)🔚

🍀SEDICI🍀

EREN

Jakmile mě uviděl vcházet do letištní haly, vrhnul se mi do náručí.

„Tolik jsi mi chyběl!" vydechl mi do hrudníku, sotva popadl dech. Chtělo se mi až brečet štěstím, že ho mám u sebe. Držel mě jako svátost a já měl tak stažené hrdlo, že jsem nedokázal nic říct. Chvíli jsme jen tak stáli v objetí a poté jsem to již nevydržel, našel si jeho nádherné rty a přisál se k nim. Bylo mi jedno, jestli se po nás někdo bude ohlížet, potřeboval jsem je, toužil jsem po nich čtvrt roku, a teď jsem se toho polibku nemínil vzdát. Ani on se neostýchal, lačně se přidal, a ještě více si mě přitiskl k sobě.

Netušil jsem, jak dlouho jsme si užívali první okamžiky shledání, když se Levi vzpamatoval z oparu štěstí, který jsme si užívali.

„Pojď, Eri, zavazadla už budou jistě vyložena a já bych s tebou měl rád soukromí!" usmál se.

Celou noc jsme promilovali a usnuli totálně vyčerpaní někdy nad ránem.

LEVI

Ráno mě probudilo nějaké šramocení v bytě.

Snad tu nemám myši – pomyslel jsem si ještě v polospánku.

Nechtěla se mi odlepovat od sebe víčka, a tak jsem to ignoroval. Peřina byla někde odkopaná, přitiskl jsem se tedy ještě více k nahému tělu Erenovu, aby mi nebyla zima, a znovu upadal do sladkých snů. Erenova vůně mě uklidňovala a znovu uspávala.

Z lehkého snění, do něhož opět začaly vcházet podvědomé obrazy, se nade mnou ozval silný hlas, ve kterém byl slyšet šok.

„Levi! Co to má znamenat?"

Okamžitě jsem byl vzhůru a srdce se mi leknutím málem zastavilo. V sekundě jsem se vymanil z Erenova náručí, nahmatal deku, která ležela vedle postele, a přetáhl ji přes nás. Uviděl jsem vyděšené oči, které patřily Danielovi. Zíral na mě v šoku a nepochopení.

„C-co t-tu děláš?" vykoktal jsem ze sebe ve chvíli, kdy mi tělo dovolilo se nadechnout.

„Chtěl jsem tě překvapit, přiletěl jsem dřív, ale větší překvapení čekalo mě a teda ne moc příjemné! Obleč se! Počkám tě v kuchyni, rád bych, abys mi tuhle zvrhlost nějak vysvětlil!" Jeho ledový hlas se mi zaryl až do morku kostí.

Odešel a já viděl vedle sebe vyděšené zelené oči svého milence.

„Co teď bude?" zeptal se mě s panikou v hlase.

„Nevím, ale ty zůstaň tady, zkusím mu to nějak vysvětlit. Chápu, že je to pro něj šok," polknul jsem přebytečné sliny a začal se oblékat.

Vcházel jsem do kuchyně s pocitem malého školáka, který provedl lumpárnu a jde k řediteli na kobereček. Ale proč? Já jsem přece nic neudělal, nemám se za co stydět! Za lásku? Za to, že jsem konečně opravdu šťastný?

Zvedl jsem hlavu a podíval se Danielovi do očí. Viděl jsem v nich plát zlobu, hněv a zklamání.

„Sedni si!" Chlad v jeho hlase mě přesvědčil, že je hodně rozzlobený.

Naklonil se ke mně: „Levi, co to tam vedle mělo znamenat? Ubezpeč mě, že to, co jsem viděl, není pravda!"

„Je to pravda. Miluju Erena a on mě! Já... chtěl jsem ti to říct už dřív, ale nebyla vhodná příležitost..."

„Ne, Levi, to nemůžeš myslet vážně! Nevěřím ti! On tě k tomu donutil? Jak tě přesvědčil, abys mu nastrčil zadek, řekni! Co ti slíbil, jak tě přemluvil a udělal z tebe..." odmlčel se a tvářil se zhnuseně.

„Danieli, prosím tě..." zadíval jsem se na něj s prosbou v očích.

„Buď ticho, Rivaille, nechci slyšet tvé obhajoby, teď poslouchej ty mě! Ty se s tím klukem rozejdeš, pošleš ho pryč – zpátky do Paříže! Zapomeneš na nějakou lásku s klukem, rozumíš!? Proč jsi nezůstal s Petrou, vždyť vám to spolu tak slušelo. Co na to vůbec říká ona?" řval na mě.

„Danieli..." hlesl jsem.

„Ticho, Rivaille, teď mlč! Teď ti chci něco říct já! Jestli tuhle frašku neukončíš, tak už mi nikdy nechoď na oči, rozumíš? Už nebudeš můj syn a už tě nikdy nebudu chtít vidět! Jste odpady společnosti – ubožáci, kteří si neumí najít holku! Rozmysli si to dobře."

V tu chvíli jsem slyšel jen prudké třísknutí dveřmi, až jsem leknutím nadskočil a na které jsem poté dlouhé minuty zíral bez hnutí, jen v šoku z Danielovy reakce. Tušil jsem tak nějak, že z mé orientace a vztahu s mužem nebude nadšený, ale taková nenávist vůči homosexualitě? To jsem opravdu nečekal. Nevím, jak dlouho bych ještě zíral na zavřené dveře a byl v šoku, kdybych neucítil Erenovy ruce, které mě zezadu objaly a přitiskly ke své hrudi.

„Je mi to líto, Levi, hrozně moc, ale on se uklidní, uvidíš, změní názor. Teď to byl pro něj šok, ale až si to nechá projít hlavou a bude klidný, přijme to!" snažil se mě tichým hlasem uklidnit Eren.

Obrátil jsem se na něj a očima plnýma slz na něj pohlédl.

„Jsi hodný, že se mě snažíš uklidnit, ale já vím, že on názor nezmění, kdybys viděl, jak se na mě díval, nenávistně, nesmiřitelně, nikdy mě nebude tolerovat jako gaye. Oslovil mě mým pravým křestním jménem, i když ví, že to nesnáším, nikdy – nikdy jsem ho neviděl tak naštvaného, nešťastného, zklamaného. Nikdy na mě tak neřval, nikdy mi nenadával..." odmlčel jsem se a položil hlavu na Erenův hrudník a nechal své slzy vsakovat do jeho trička.

Bylo mi to tak strašně líto! Nechtěl jsem ho ztratit, vždyť on byl opravdu mým nejbližším člověkem, byl víc než můj otec. Vytáhl mě ze sraček, dal mi domov, vzdělání, udělal ze mě slušného člověka, naučil mě na varhany, a i když se už nyní moc nevídáme, vždy mezi námi bylo silné pouto. Byl pro mě schopen udělat cokoliv. Tak proč není teď ochotný respektovat mou orientaci?

Z mých myšlenkových depresí mě vytáhl Erenův hlas.

„Levi, já tě teď nechci ještě víc rozrušovat, ale mohl bys mi vysvětlit, co to říkal o tobě o Petře?"

„Cože?" podíval jsem se na něj se slzami v očích a nechápal, co se to na mě zase nahrnulo.

Skousnul si ret a v tu chvíli jsem měl pocit, že se sesypu pod jeho pohledem. Byly v něm obavy a nedůvěra.

„No víš, ty jsi mi tvrdil, že jsi s Petrou nikdy nic neměl," začal opatrně.

„Neměl, dali jsme si dvě pusy, ale to bylo nevinné, nikdy jsem k ní lásku necítil, proč tohle teď vytahuješ?" nechápal jsem, proč ještě vzpomíná vztah s Petrou.

„Kvůli tomu, co řekl Daniel..." Otázka v očích zůstávala a já pořád nechápal, na co naráží. Byl jsem z té hádky tak mimo, že jsem si teď nedokázal uvědomit, co mi vlastně všechno Daniel vyčetl.

Podíval se na mě a začal nejistě mluvit.

„Říkal – Proč jsi nezůstal s Petrou, vždyť vám to spolu tolik slušelo!"